ECLI:CZ:US:2020:2.US.3903.19.1
sp. zn. II. ÚS 3903/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného Mgr. Petrem Škopkem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 59/II, Rakovník, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 86/2019-852 ze dne 17. 7. 2019, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a A. P., zastoupené JUDr. Robertem Hamousem, advokátem, se sídlem Šaškova 1625, Kladno, jako vedlejší účastnice, o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
I. Vykonatelnost výroku IX. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019 č. j. 101 Co 86/2019-852 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
II. Návrh na odklad vykonatelnosti výroků I. - VIII. Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019 č. j. 101 Co 86/2019-852 se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje v ústavně nekonformním postupu obecných soudů.
2. Napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze bylo rozhodnuto tak, že došlo ke změně rozvržení střídavé péče o děti stěžovatele a vedlejší účastnice a výše stanoveného výživného. Výrokem VIII. napadeného rozhodnutí došlo k úpravě výše výživného na obě děti tak, že je stěžovatel povinen přispívat na výživné pro nezletilou dceru měsíčně 16 000 Kč a pro nezletilého syna 14 000 Kč. Současně bylo výrokem IX. napadeného rozhodnutí rozhodnuto tak, že je stěžovatel povinen uhradit k rukám vedlejší účastnice nedoplatek na výživném za dobu od 1. 2. 2017 do 31. 7. 2019 pro nezletilou dceru ve výši 408.000 Kč a pro nezletilého syna ve výši 348.000 Kč, to vše se splatností do 31. 12. 2019.
3. Současně s podáním své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Odložení vykonatelnosti předmětného rozsudku odvolacího soudu by podle něj nebylo v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem a současně by výkon daného rozhodnutí odvolacího soudu znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout nezletilým dětem, resp. jejich matce. Stěžovatel podle svého tvrzení není objektivně schopen uhradit dlužné výživné v celkové výši 756.000 Kč do 31. 12. 2019, jak mu určil odvolací soud ve výroku VIII. a IX. rozsudku. Navíc splatnost dlužného výživného není vázána na nabytí právní moci rozsudku, ale je dána konkrétním termínem do 31. 12. 2019, přičemž napadené rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019 bylo stěžovateli doručeno až 6. 12. 2019. Stěžovatel uvádí, že není schopen ani hradit nově stanovené běžné výživné od právní moci napadeného rozsudku, jak je stanoveno ve výroku VIII. rozsudku. Nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce k vymožení dlužného a případně také běžného výživného dle napadeného rozsudku by bylo podle stěžovatele pro něj likvidační a vedlo by k tomu, že stěžovatel by přišel o možnost bydlení, příp. by mu bylo znemožněno podnikat. V důsledku exekuce by stěžovatel nebyl schopen hradit běžné výživné ani ve stávající výši. Výkon rozhodnutí nebo exekuce by fakticky znamenal, že stěžovatel by nemohl mít děti ve střídavé péči, protože by mu již nezbývaly prostředky na úhradu potřeb dětí (včetně jídla) v době, kdy by se nacházely ve výchově stěžovatele. Přitom v současnosti jsou potřeby nezletilých dětí, v době péče u matky, zjevně dostatečně uspokojovány dosavadním plněním výživného hrazeného stěžovatelem.
4. K výzvě Ústavního soudu vedlejší účastnice sdělila, že nesouhlasí s odkladem vykonatelnosti rozhodnutí Krajského soudu v Praze pod č. j. 101 Co 86/2019-852 ze dne 17. 7. 2019 pod výrokem VIII. a IX., neboť těmito výroky byla uložena povinnost stěžovatele hradit výživné a dlužné výživné na nezletilé děti, přičemž od doby vyhlášení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze zaslal stěžovatel na nezletilé výživné pouze v celkové výši 6.000 Kč v měsíci srpnu 2019 a od té doby výživné na nezletilé nehradí, byť jej o to stěžovatelka opakovaně žádala a byť v tomto stěžovateli nebrání žádná významná skutečnost, například objektivní nemožnost opatřit si finanční prostředky na hrazení výživného, o čemž svědčí například to, že stěžovatel absolvoval na přelomu listopadu a prosince 2019 se svými kamarády dovolenou v Rio de Janeiro, o čemž ji sám informoval zasláním fotografie rezervace letenek. Především pak vedlejší účastnice nesouhlasí s odložením vykonatelnosti výroku VIII. napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze týkající se hrazení běžného výživného na nezletilé, neboť je třeba poukázat na to, že stěžovatel (otec nezletilých) nehradil pravidelně výživné na své nezletilé děti ani v průběhu opatrovnického řízení. Vedlejší účastnice se domnívá, že výživné na nezletilé je přednostní pohledávkou a stěžovatel by měl výživné hradit před uspokojováním svých osobních, zbytných potřeb, jako jsou drahé zahraniční dovolené s kamarády v Jižní Americe. Vedlejší účastnice dále uvádí, že majetková situace stěžovatele je více než dobrá, což podle ní bylo v rámci opatrovnického řízení prokázáno provedenými důkazy.
5. Krajský soud v Praze se k otázce návrhu na odklad vykonatelnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
6. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení, jež je nezbytné vykládat restriktivně, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele, přičemž vzal v úvahu relevantní okolnosti případu vyplývající z ústavní stížnosti i z přiložených rozhodnutí obecných soudů, a dospěl k závěru, že podmínky dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny ve vztahu k jednomu z výroků napadeného rozhodnutí krajského soudu.
8. S ohledem na zájem nezletilých dětí a tvrzení vedlejší účastnice o neplnění vyživovací povinnosti ze strany stěžovatele Ústavní soud ponechal neodloženou vykonatelnost výroku krajského soudu, týkajícího se povinnosti stěžovatele platit dětem běžné výživné, a proto ve vztahu k výroku VIII. nevyhověl návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti. K tomu pak Ústavní soud podotýká, že je jednou z důležitých právních povinností rodičů plnit si svou vyživovací povinnost vůči dětem, a že i to prokazuje kvalitu jejich rodičovských kompetencí.
9. Naopak s ohledem na velmi krátkou lhůtu pro úhradu povinnosti v celkové výši 756.000 Kč do 31. 12. 2019 a též pro nemožnost posoudit tvrzená porušení základních práv stěžovatele, pokud zatím Ústavní soud ani neobdržel vyžádaný soudní spis, Ústavní soud rozhodl o odkladu výroku IX. napadeného rozhodnutí. Podle Ústavního soudu lze po vedlejší účastnici spravedlivě požadovat, aby po dobu řízení před Ústavním soudem (respektive do doby případného zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti) strpěla skutečnost, že soudní rozhodnutí o dlužném výživném nebude vykonáno. Navíc potřeby nezletilých dětí je možno uspokojovat z běžného výživného, ve vztahu k němuž vykonatelnost soudního rozhodnutí Ústavní soud neodložil.
10. Ze shora popsaných důvodů tedy Ústavní soud odložil vykonatelnost jednoho výroku napadeného rozhodnutí, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Ve zbytku se návrh na odklad vykonatelnosti odmítá. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu