ECLI:CZ:US:2020:2.US.3942.19.1
sp. zn. II. ÚS 3942/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti K. H., t. č. Věznice Rapotice, Náměšť nad Oslavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2018 sp. zn. 8 To 178/2018 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. března 2018 č. j. 5 T 20/2018-125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 3. 12. 2019 předaným k poštovní přepravě dne 9. 12. 2019, označeným jako "stížnost pro porušení zákona ve všech věcech týkajících se celého případu", se stěžovatel s tvrzením o porušení pravidel spravedlivého procesu domáhal zrušení shora označených rozhodnutí, vydaných v jeho trestní věci. Stěžovatel tvrdil, že je nevinen, namítl konkrétní pochybení v postupu policejního orgánu v průběhu přípravného řízení a chybné hodnocení důkazů v řízení před soudem, uvedl, že Městský soud v Brně při rozhodování o jeho návrhu na povolení obnovy řízení nepostupoval v souladu se zákonem a vyjádřil pochybnosti o jeho nestrannosti. V závěru podání stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud "jeho žádost prozkoumal".
Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti postrádal řadu náležitostí kladených na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v ustanoveních §30, §34 a §72, tj. dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, nebyla přiložena rozhodnutí o posledním opravném prostředku, zejména však stěžovatel nedoložil právní zastoupení zvláštní písemnou plnou mocí. Ústavní soud však netrval na odstranění vady návrhu, neboť to s ohledem na následující zjištění nepovažoval za efektivní.
Ústavní soud z příloh připojených k podání ověřil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2018 č. j. 5 T 20/2018-125, v právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. 8 To 178/2018 byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Podle veřejně dostupné databáze soudních řízení (viz http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) byla věc pravomocně ukončena dnem 2. 7. 2018.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena. Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.
Jak vyplynulo z veřejně dostupné databáze soudních řízení, jakož i příloh připojených k návrhu na zahájení řízení, stěžovatel v předmětné trestní věci dovolání nepodal, a proto je ústavní stížnost proti shora označeným rozhodnutím trestních soudů nutno považovat za nepřípustnou. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nepovažoval však za účelné vyzývat ho k zajištění právního zastoupení, neboť i bezvadný návrh by na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva nemohl ničeho změnit.
Pokud stěžovatel namítl porušení pravidel řádného procesu v souvislosti s rozhodnutím Městského soudu v Brně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení (usnesení ze dne 13. 5. 2019 č. j. 5 T 20/2018-271), resp. rozhodnutím o nevyloučení příslušné předsedkyně senátu z projednávání věci odsouzeného stěžovatele vedené pod sp. zn. 5 T 20/2018 (usnesení ze dne 10. 6. 2019 č. j. 5 T 20/2018-281), Ústavní soud ověřil, že stížnosti stěžovatele proti oběma usnesením Městského soud v Brně zamítl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 7. 2019 č. j. 8 To 255/2019-293 a usnesením ze dne 23. 7. 2019 č. j. 8 To 254/2019-289, obě tato usnesení byla stěžovateli doručena dne 22. 8. 2019.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím trestních soudů o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a o nevyloučení příslušné předsedkyně senátu z projednávání věci stěžovatele uplynula dnem 22. 10. 2019. Byla-li ústavní stížnost proti nim směřující podána k poštovní přepravě až dne 9. 12. 2019, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem. Ani v tomto případě Ústavní soud nepovažoval za efektivní vyzývat stěžovatele k zajištění právního zastoupení, neboť bylo zřejmé, že věcný přezkum napadených usnesení je vyloučen.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, zčásti podle §43 odst. 1 písm. b) téhož zákona jako návrh podaný po lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka