ECLI:CZ:US:2020:2.US.52.20.1
sp. zn. II. ÚS 52/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatele Stanislava Mojžíška, bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2019 č. j. 6 As 217/2019-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 7. 1. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti shora označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.
2. Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§30, §31 citovaného zákona).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel byl v minulosti Ústavním soudem mnohokrát podrobně poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost a o nutnosti nechat se v řízení o ústavní stížnosti zastoupit advokátem ve smyslu §29 až §31 zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3515/17 ze dne 15. 1. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 37/18 ze dne 8. 1. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1047/18 ze dne 27. 3. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1748/18 ze dne 24. 5. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 3895/18 ze dne 10. 12. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 4310/18 ze dne 31. 12. 2018; usnesení sp. zn. IV. ÚS 209/19 ze dne 22. 2. 2019; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1063/19 ze dne 2. 4. 2019 a další). Ani navzdory četným poučením nebyla nyní projednávaná ústavní stížnost sepsána advokátem a stěžovatel není do dnešního dne právně zastoupen.
5. Ústavní soud je proto přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj