ECLI:CZ:US:2020:2.US.60.20.1
sp. zn. II. ÚS 60/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti nezletilého stěžovatele F. V., zastoupeného kolizním opatrovníkem statutárním městem Plzeň - Úřadem městského obvodu Plzeň 1, právně zastoupeného doc. JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019 č. j. 25 Cdo 4518/2018-702, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. srpna 2018 č. j. 56 Co 51/2018-647 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. září 2017 č. j. 30 C 379/2014-549, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a Fakultní nemocnice Plzeň, sídlem Edvarda Beneše 1128/13, Plzeň, zastoupené Mgr. Ing. Markem Fialou, advokátem, sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
1. Stěžovateli byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") přiznána částka ve výši 2 000 000 Kč jako pozůstalému synovi v souvislosti se zaviněným úmrtím jeho otce ze strany Fakultní nemocnice Plzeň (dále jen "žalovaná"). Po zohlednění všech okolností okresní soud nejprve dospěl k částce 2 500 000 Kč, od níž poté odečetl částku 500 000 Kč v souvislosti s postojem žalované, která dle okresního soudu své zavinění nerozporovala, stěžovateli se omluvila a částečně ho odškodnila a v průběhu sporu opakovaně vyjádřila ochotu v rámci smírného vyřešení sporu odškodnění ještě navýšit.
2. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací konstatoval, že částka 2 000 000 Kč je ve vztahu k stěžovateli přiměřenou částkou k odčinění jeho duševních útrap v souvislosti s úmrtím otce a rozsudek okresního soudu potvrdil.
3. Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že snížil celkovou částku přiznanou stěžovateli o 500 000 Kč, a to z důvodu vstřícného přístupu žalované, která své pochybení uznala, se stěžovatelem komunikovala, snažila se mu kompenzovat vytrpěnou újmu a přistoupila k částečné finanční náhradě nemajetkové újmy mimosoudně.
4. Stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího soudu ústavní stížností, v níž se domáhá jeho zrušení z důvodu porušení svých ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na respektování rodinného a soukromého života dle čl. 8 Úmluvy, práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva na majetek dle čl. 11 Listiny, práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny a práva na rovnost účastníků v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.
5. Stěžovatel namítal, že Nejvyšší soud svévolně a nesprávně aplikoval ustanovení týkající se náhrady nemajetkové újmy způsobené smrtí blízké osoby podle ustanovení §2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, čímž zasáhl do výše uvedených základních práv a svobod stěžovatele. Dle stěžovatele Nejvyšší soud rovněž při svém rozhodování nerespektoval závaznou judikaturu Ústavního soudu, což mělo za následek odepření spravedlnosti. Nejvyšší soud se v napadeném rozsudku přesvědčivě nevyjádřil k tomu, proč byla původně přiznaná částka zjevně nepřiměřená, a neposkytl relevantní argumenty pro potřeby jejího snížení. Uvedl pouze, že je potřeba přihlédnout k vstřícnému přístupu žalované, což však již podrobně vzaly v úvahu soudy v předchozích fázích řízení. V tomto postupu stěžovatel spatřuje též rozpor s dobrými mravy a v důsledku tedy i neoprávněný zásah do svého již nabytého vlastnictví.
6. Pro účely řízení o ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení, jakož i soudní spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 30 C 379/2014.
7. Dne 25. 3. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele na přerušení řízení z důvodu, že mezi ním a vedlejší účastnicí (a dalšími subjekty) došlo k uzavření dohody o narovnání, která byla předložena ke schválení opatrovnickému soudu. Řízení je vedeno u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 Nc 1208/2020. Stěžovatel v tuto chvíli předpokládá, že po schválení dohody o narovnání vezme ústavní stížnost zpět.
8. Dne 26. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno vyjádření vedlejší účastnice, která se připojila k návrhu stěžovatele na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u opatrovnického soudu. Vedlejší účastnice rovněž potvrdila uzavření předmětné dohody a existenci společného zájmu na tom, aby do doby schválení dohody opatrovnickým soudem nebylo o ústavní stížnosti rozhodnuto.
9. Za této situace, i s ohledem na princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci a respekt k procesním rozhodnutím stěžovatele, je třeba dát přednost dokončení probíhajícího řízení před opatrovnickým soudem a navazujícího smírného řešení sporu.
10. Z uvedených důvodů, veden i zásadou hospodárnosti řízení, postupoval Ústavní soud podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby, než bude opatrovnickým soudem pravomocně rozhodnuto o schválení výše uvedené dohody mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Na stěžovateli potom podle výsledku řízení bude, zda již podanou ústavní stížnost doplní nebo vezme zpět. Ústavní soud však může kdykoliv rozhodnout, že bude pokračovat v řízení i bez návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu