ECLI:CZ:US:2020:2.US.647.20.1
sp. zn. II. ÚS 647/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Vladislava Poláka, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, sídlem Polská 61/4, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2019 č. j. 22 Cdo 3914/2019-355, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. března 2019 č. j. 21 Co 2/2019-264 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. října 2018 č. j. 7 C 144/2015-232, za účasti Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, Krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí civilních soudů vydaných v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti.
2. Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel se žalobou proti žalovanému Karlu Krajanskému domáhal určení, že části pozemku č. p. X1 a č. p. X2 v obci a katastrálním území Kynice označené v geometrickém plánu č. XX jako díly a) a b) jsou části pozemku č. p. X1 v obci a katastrálním území Kynice, který je ve společném jmění manželů (dále jen "SJM") stěžovatele a jeho manželky. Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") po provedeném dokazování zjistil, že pozemek č. p. st. X1 v obci a k. ú. Kynice je v SJM stěžovatele a jeho manželky, pozemky č. p. X2 a č. p. X3 v obci a k. ú. Kynice jsou ve vlastnictví stěžovatele a že manželka stěžovatele dala v prohlášení ze dne 20. 10. 2016 najevo, že nechce v řízení vystupovat jako žalobce, i když souhlasila, aby manžel v její prospěch vymáhal nároky uvedené v žalobě. Okresní soud s poukazem na §91 odst. 2 věty první o. s. ř. žalobu zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalující.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil. Zamítnutí žaloby považoval za věcně správné, důvod zamítnutí však spatřoval v nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Opíral se přitom o rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009 sp. zn. 22 Cdo 4208/2008 a ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, podle kterých se každý ze spoluvlastníků věci v SJM může samostatně domáhat ochrany vlastnického práva uplatněného i prostřednictvím určovací žaloby, ale její úspěšnost je podmíněna skutečností, že účastníkem řízení je i druhý manžel, právě s ohledem na naléhavost právního zájmu na požadovaném určení a právní důsledky výroku vážící se k zápisu do katastru nemovitostí.
4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Nepřisvědčil námitce stěžovatele, že rozsudky, o které se krajský soud opíral, jsou ve vzájemném rozporu a zopakoval, že žalobu na určení, že věc je součástí SJM, může podat kterýkoli z manželů, jde-li však o nemovitost podléhající evidenci v katastru nemovitostí, musí být účastníkem řízení i druhý manžel.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel uvedl, že podáním žaloby se snažil odstranit křivdu z roku 1967, kdy na přání předsedy Jednotného zemědělského družstva Kynice a Místního národního výboru Kynice byla zakreslena nová hranice pozemků, v důsledku čehož mu byl znemožněn řádný přístup k domu. V roce 1985 se bránil žalobou, okresní soud však o ní nikdy nerozhodl. V nyní posuzované věci stěžovatel namítl porušení práva na spravedlivý proces, neboť se domníval, že se okresní soud bude žalobou zabývat a zjistí, že je oprávněným vlastníkem částí pozemku č. parc. X2 a č. parc. X3 v obci a k. ú. Kynice a umožní mu přístup k domu. Namísto toho okresní soud žalobu zamítl z ryze formálních důvodů. Stěžovatel se ztotožňuje se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4208/2008, který podporuje jeho stanovisko, že může vystupovat v zájmu svém i v zájmu manželky. Podle stěžovatele by bylo v rozporu s principem spravedlnosti požadovat, aby manželka vystupovala proti němu na straně žalované, souhlasí-li, aby vedl spor i jejím jménem a byl ve věci úspěšný.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
8. V posuzované věci se krajský soud a Nejvyšší soud zabývaly otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem v případě stěžovatelovy žaloby na určení, že části pozemků v žalobě specifikovaných jsou součástí jiného pozemku, který je v SJM stěžovatele a jeho manželky, za situace, kdy účastníkem soudního řízení nebyla i manželka stěžovatele. Podle ustanovení §80 o. s. ř. lze u soudu uplatnit návrh na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Jsou to tedy především civilní soudy, které relativně neurčitý pojem "naléhavý právní zájem" v individuálních případech vymezují a interpretují v kontextu se všemi konkrétními okolnostmi daného případu. Ve stěžovatelově věci vrchní soud vyložil, z jakých důvodů u stěžovatele naléhavý právní zájem absentuje - shrnutě vyjádřeno proto, že jím podaná žaloba by nebyla s to eliminovat stav právní nejistoty, neboť řízení se neúčastnily všechny subjekty hmotným právem vymezeného právního vztahu, tj. i manželka stěžovatele, pro kterou by předjímaný soudní výrok nebyl závazný.
9. Shora prezentovaný závěr vrchního soudu, dostatečně jasně a srozumitelně odůvodněný, ve vztahu k procesnímu postavení druhého manžela verifikovaný i soudem Nejvyšším, je závěrem, kterému Ústavní soud nemá co vytknout. Z ústavní stížnosti není zřejmé, proč by neměl z ústavněprávního hlediska obstát, a ani Ústavní soud neshledal, že by danému požadavku na procesní postavení manželky stěžovatele chybělo racionální odůvodnění (srov. usnesení ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. IV. ÚS 782/20, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí civilních soudů za ústavně konformní výraz jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy České republiky), jež nejsou poznamenána žádným pochybením, které by nasvědčovalo porušení práv stěžovatele zaručených v čl. 36 Listiny a odůvodnilo zásah Ústavního soudu ve formě kasačního nálezu.
10. Neobstojí ani námitka stěžovatele, že by bylo nespravedlivé požadovat, aby jeho manželka vystupovala v řízení na straně žalované. Podle Ústavního soudu stěžovatel zcela nepochopil výklad civilních soudů o důsledcích výroku předjímaného rozhodnutí vážících se k zápisu do katastru nemovitostí. Jde-li o nemovitost tvořící součást SJM, musí v řízení vystupovat oba manželé, ať na té či oné straně. Ve stěžovatelově věci není pochyb, že jeho manželka měla být na straně žalující, neboť zájem obou manželů na právním určení vlastnictví nemovitostí v SJM byl shodný.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2020
Ludvík David v. r.
předseda senátu