ECLI:CZ:US:2020:2.US.778.20.1
sp. zn. II. ÚS 778/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Zíky, zastoupeného Mgr. Michalem Korandou, advokátem, se sídlem v Praze, Jeseniova 51, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2019 č. j. 29 Cdo 3900/2019-378 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. července 2019 č. j. 13 Cmo 7/2019 - 361, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základního práva, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem, KOH-I-NOOR HARDTMUTH, a. s., podal jako žalobce proti stěžovateli u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu o náhradu škody, způsobené stěžovatelem vedlejšímu účastníku opožděným podáním insolvenčního návrhu dle §98 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon") na společnost K & K Trading s. r. o. Stěžovatel v rámci své obrany tvrdil, že povinnost stěžovatele podat včas insolvenční návrh dle ust. §98 odst. 2 insolvenčního zákona nenastala, neboť v roce 2013 při přihlédnutí k další správě majetku společnosti K & K Trading s. r. o. a k dalšímu provozování podniku společnosti K & K Trading s. r. o. stěžovatel se zřetelem ke všem okolnostem mohl důvodně předpokládat, že společnost K & K Trading s. r. o. bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem rozhodl, že žaloba o náhradu škody, způsobené stěžovatelem vedlejšímu účastníku opožděným podáním insolvenčního návrhu proti společnosti K & K Trading s. r. o. je co do základu po právu.
2. Stěžovatel poté podal u Vrchního soudu v Praze proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání. Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 9. 7. 2019 č. j. 13 Cmo 7/2019-361 potvrdil prvoinstanční rozhodnutí. Stěžovatel podal proti rozhodnutí o odvolání dovolání k Nejvyššímu soudu a ten rozhodl usnesením ze dne 19. 12. 2019 č. j. 29 Cdo 3900/2019-378 tak, že se dovolání odmítá podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. s tím, že v dovolání byl uplatněn pouze nezpůsobilý dovolací důvod (s odkazem na §237 o. s. ř.)
3. Stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí a považuje je za projev nesprávného právního posouzení, když se prý nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty a dopustily se také procesních pochybení. Uvedl několik okolností, ze kterých mohl údajně důvodně předpokládat, že společnost K & K Trading s. r. o. bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat a k prokázání toho navrhoval provedení mj. důkazů výpisem z účetnictví žalobce za roky 2011, 2012, 2013 a 2014 ohledně pohybů na účtech v účetnictví pro společnost K & K Trading s. r. o. , a to včetně dodávek do poboček v Rakousku a Německu - u těchto dokumentů žádal stěžovatel soud o zajištění tohoto důkazu u vedlejšího účastníka; tímto chtěl stěžovatel prokázat, že tvrzení vedlejšího účastníka o nízkém obratu K & K Trading s. r. o. je účelové. Soud však navržené důkazy odmítl. Skutečnost, že dle zjištění soudu nebylo účetnictví společnosti K & K Trading s. r. o. vedeno průkazně, ještě samo o sobě podle názoru stěžovatele neznamená, že nemohl důvodně předpokládat, že společnost K & K Trading s. r. o. bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Stěžovatel zdůraznil, že v daném případě je to ze zákona on, kdo nese důkazní břemeno, aby prokázal, že neporušil zákonnou povinnost, a nevznikl tedy vůči němu žádný nárok na náhradu škody. Za této situace navrhl důkazy, kterými chtěl prokázat svá tvrzení o tom, že jako jednatel konal s řádnou péčí a nedošlo k naplnění jeho odpovědnosti za škodu. Provedení těchto důkazů by prý soudu přineslo takové informace, které by pro jeho rozhodování byly klíčové.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud zde odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů. Pokud soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
5. Napadená rozhodnutí jsou v daném případě dostatečně odůvodněná a soudy včetně Nejvyššího soudu se všemi námitkami stěžovatele podrobně a věci přiléhajícím způsobem zabývaly. Při zkoumání otázky zda žalovaný stěžovatel porušil svou povinnost podat včas insolvenční návrh soudu prvního stupně dovodil u dlužníka stav předlužení z účetní závěrky, kterou dlužník sám vyhotovil a založil do sbírky listin obchodního rejstříku. Kromě žalobce měl přitom dlužník v té době přinejmenším dalšího věřitele Klimaservis CB spol. s r. o. Za zcela nedostatečnou považoval soud obranu žalovaného, že příčinou ztrát měly být náklady spojené s pronikáním na nové trhy, přičemž společník dlužníka byl připraven jej kapitálově podpořit.Vzhledem k záporné obchodní marži žalovaného zde nebyl důvod se domnívat, uvedl soud prvního stupně, že by se hospodaření dlužníka zlepšilo a dlužník začal při svých obchodech dosahovat zisku, nadto zisku dostatečného k tomu, aby z něj bylo možné pokrýt předchozí ztráty a získat prostředky na splácení dluhů. Na žalovaném jako jednateli dlužníka bylo, aby neprodleně poté, co zjistí hrozící úpadek, dojednal případně se společníkem konkrétní příspěvek. To se podle soudu prvního stupně nestalo; naopak hospodaření společnosti se zhoršovalo až do podání insolvenčního návrhu žalobcem. To zopakoval ve svém ústavní stížností napadeném rozsudku take vrchní soud a konstatoval, že přezkumná role odvolacího soudu je v dané věci usnadněna pečlivým a přesným právním posouzením věci, které formuloval soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku. K jeho správným závěrům odvolací soud dodává jen tolik, že mezitimní rozsudek je procesně přiléhavým řešením otázky jak rozhodnout o žalobcem uplatněném nároku na náhradu škody, jestliže současně platí, že takový nárok musí být podle ustálené judikatury uplatněn v tříleté objektivní promlčecí době a že výši škody dosud nelze určit. Odvolací soud pak především odkázal na správné závěry soudu prvního stupně o úpadku dlužníka ve formě insolvence i předlužení.
6. Na těchto právních závěrech nelze shledat nic neústavního. Je zřejmé, že v daném případě jde jen o výklad podústavního práva, kde se právní názor stěžovatele liší od názoru obecných soudů a v zásadě se domáhá přehodnocování provedeného dokazování s tím, že jím navržené důkazy nabízejí jiný pohled na věc. Za tohoto stavu Ústavní soud nehodlá, a s odkazem na výše řečené zásady řízení před tímto soudem ani nemůže uvedené závěry nezávislých soudů podrobněji přezkoumávat.
7. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu