ECLI:CZ:US:2020:2.US.845.20.1
sp. zn. II. ÚS 845/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Denisy Blažové, zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem, sídlem třída Tomáše Bati 3672, Zlín, proti opatření soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. prosince 2016 sp. zn. 37 Nt 10539/2016, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud").
2. Z ústavní stížnosti, přiloženého usnesení a dalších přiložených dokumentů zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k podstatě ústavní stížnosti.
3. Obvodní soud ústavní stížností napadeným opatřením povolil podle ustanovení §158d odst. 1 a odst. 3 trestního řádu sledování osobního automobilu, přičemž sledováním bude zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství, nebo bude zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků a budou pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy. Obvodní soud toto povolení vydal od 12. 12. 2016 14:00 hodin do 9. 5. 2017 24 hodin.
II. Argumentace stěžovatelky
4. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že obvodní soud zasáhl do jejích ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatelka je přesvědčena, že v jejím případě došlo k zásahu do ústavně chráněného práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručeného ustanovením čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí a rodinného života garantovaného ustanovením čl. 10 odst. 2 Listiny a ustanovením čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách (dále jen "Úmluva"), práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě zaručeného ustanovením čl. 10 odst. 3 Listiny, práva na nedotknutelnost obydlí poskytovaného ustanovením čl. 12 odst. 1 a odst. 3 Listiny, práva na listovní tajemství zaručeného ustanovením čl. 13 Listiny a práva na soudní ochranu garantovaného ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
5. Stěžovatelka je přesvědčena, že ústavní stížností napadené opatření obvodního soudu, kterým bylo povoleno sledování osobního vozu, který měla zapůjčen k užívání od 1. 1. 2017 do 6. 3. 2017, je nezákonné, protože je nepřezkoumatelné a nesplňuje podmínky, které na ně kladou příslušné právní předpisy. Stěžovatelka uvádí, že odůvodnění opatření je nedostatečné a ryze formální a neobsahuje žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly jeho vydání. Důvody, které vedly k vydání ústavní stížností napadeného opatření, považuje za absurdní a vymyšlené.
6. Stěžovatelka dále konstatuje, že ústavní stížností napadené usnesení neobsahuje žádné skutečnosti, které by odůvodnily nutnost resp. přiměřenost zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, ani specifikaci použitelných technických prostředků určených ke sledování, či specifikaci osob, které budou automobil používat.
7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dále uvádí, že technický prostředek, který byl použit ke sledování osobního vozu, nebyl nepřetržitě obvodním soudem kontrolován a nebyl ani kontrolován následně.
8. Stěžovatelka je také přesvědčena, že při pořizování prostorového odposlechu nemohly být zjištěny žádné skutečnosti důležité pro trestní řízení, a proto měly být jakékoli záznamy zničeny.
9. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti také konstatuje, že se nemohla domáhat ochrany svých práv před obecným soudem, protože proti ní nebylo ani není vedeno trestní řízení, v jehož rámci by mohla vznést námitku protiprávnosti nařízení prostorového odposlechu její osoby a sledování osobního automobilu za použití technických prostředků.
10. Stěžovatelka také navrhla, aby Ústavní soud přikázal obvodnímu soudu, aby zajistil zničení všech záznamů získaných prováděním ústavní stížností napadeného opatření, a to ve všech formách, v nichž se nacházejí
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Před samotným posouzením ústavní stížnosti je Ústavní soud povinen zjistit splnění formálních podmínek kladených na ústavní stížnosti zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru konstatoval, že stěžovatelka je řádně zastoupena v souladu s požadavky kladenými ustanovením §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
12. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda").
13. Stěžovatelka svou ústavní stížnost směřuje ke zrušení opatření obvodního soudu. Avšak ze samotného opatření i z obsahu ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž bylo napadené opatření vydáno. Nemůže proto být oprávněným stěžovatelem v řízení vedeném proti pravomocnému rozhodnutí veřejné moci. V tomto smyslu také Ústavní soud poznamenává, že ústavní stížností napadené opatření bylo realizováno do 9. 5. 2017 24 hodin, a jeho případné zrušení by tedy nevedlo ke stěžovatelkou žádanému cíli.
14. Ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu však opravňuje stěžovatele k podání ústavní stížnosti proti opatření či jinému zásahu orgánu veřejné moci [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 30/95 ze dne 10. 1. 1996 (N 3/5 SbNU 17; 31/1996 Sb.) - všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz]. Na ústavní stížnost, vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, v němž byla ústavní stížností napadené rozhodnutí (opatření) vydáno, je proto potřeba nahlížet jako na stížnost proti zásahu veřejné moci. K jejímu podání však ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu přiznává stěžovatelům lhůtu dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. K ukončení zásahu došlo 9. 5. 2017 a objektivní lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula před jejím podáním.
15. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti také navrhuje zničení pořízených záznamů. Vzhledem k tomu, že z její ústavní stížnosti plyne, že trestní řízení dále probíhá, nemá Ústavní soud pravomoc konstatovat, že záznamy neobsahují zjištěné skutečnosti důležité pro trestní řízení, jak předpokládá ustanovení §158d odst. 8 trestního řádu. V této části je proto ústavní stížnost podána předčasně a jedná se proto o návrh, který je nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
16. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
17. Návrh připojený k ústavní stížnosti, tj. aby Ústavní soud nařídil zničení všech pořízených záznamů, je spojený s podstatou ústavní stížnosti, a proto sdílí i její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka