ECLI:CZ:US:2020:2.US.951.20.1
sp. zn. II. ÚS 951/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o podání stěžovatelky Terezie Regnardové, proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Cm 44/2006-897, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 30. 3. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, brojící proti v záhlaví označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě.
2. Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zejména z něj nebylo dostatečně patrno, čeho se vlastně navrhovatelka v tomto řízení domáhá, k ústavní stížnosti nebylo připojeno napadené usnesení a pro řízení před Ústavním soudem stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení (zejména o povinnosti zastoupení advokátem) se stěžovatelce dostalo opakovaně v řízeních, která byla před Ústavním soudem v minulosti zahájena na její návrh (viz např. usnesení ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2756/19 a ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2985/19; uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
6. Za dané situace Ústavní soud shledal v posuzované věci důvod pro přiměřenou aplikaci §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka