ECLI:CZ:US:2020:3.US.1296.20.1
sp. zn. III. ÚS 1296/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Juliany Zadnipryany, zastoupené JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1062/58, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2020 č. j. 21 Cdo 2691/2019-139 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2019 č. j. 62 Co 311/2018-122, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a společnosti All Imobilien, s. r. o., sídlem Zrzavého 1705/2a, Praha 6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z napadených rozhodnutí, jakož i z ústavní stížnosti, se podávají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") uložil rozsudkem pro uznání ze dne 22. 5. 2018 vedlejší účastnici (žalované) povinnost zaplatit stěžovatelce (žalobkyni) částku 632 340 Kč (výrok I.). Na nákladech řízení zavázal vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce částku ve výši 72 127,80 Kč (výrok II.). Předmětem řízení byl uvedený nárok stěžovatelky s odůvodněním, že dne 30. 4. 2008 uzavřela s vedlejší účastnicí pracovní smlouvu na místo obchodní ředitelky vedlejší účastnice. Dlužná částka pak představuje nevyplacenou mzdu za období od dubna 2015 do října 2016. Dle usnesení valné hromady vedlejší účastnice bylo schváleno, že v případě bezdůvodného odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky náleží stěžovatelce šestiměsíční mzda. Obvodní soud ve věci rozhodl dne 29. 11. 2016 usnesením, jímž podle §114b odst. 1 občanského soudního řádu uložil vedlejší účastnici, aby se ve 30-ti denní lhůtě vyjádřila k věci samé. Vedlejší účastnice však vyjádření zaslala až po uplynutí stanovené lhůty, a to současně s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Tomuto návrhu však nebylo vyhověno.
3. Rozsudek obvodního soudu napadla vedlejší účastnice odvoláním, v němž mimo jiné namítala, že ve věci nebyly dány podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, když zejména nebyly ani splněny podmínky pro postup podle §114b odst. 1 občanského soudního řádu, neboť již z důkazů poskytnutých stěžovatelkou v žalobě bylo patrné, že její nárok není po právu a že nemůže být předmětem procesní fikce uznání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v napadeném rozsudku tuto argumentaci vedlejší účastnice uznal a rozhodl, že se rozsudek obvodního soudu mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.
4. Stěžovatelka napadla rozsudek městského soudu dovoláním, jež bylo Nejvyšším soudem podle §243c odst. 1 občanského soudního řádu odmítnuto, neboť Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, když stěžovatelka se na dovolací soud obrátila s otázkou, která je v judikaturní praxi Nejvyššího soudu již jasně vyřešena.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka rekapituluje průběh řízení ve své civilní věci a konstatuje, že bylo zasaženo do jejího ústavně zaručených práv podle čl. 37 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny postupem městského soudu a následně i Nejvyššího soudu, když byla věc vrácena obvodnímu soudu k projednání merita sporu.
6. Stěžovatelka se domnívá, že nevyjádřila-li se vedlejší účastnice k žalobě stěžovatelky ve stanovené lhůtě, jelikož si řádně nevybírala datovou schránku, a obecné soudy tento postup akceptovaly, poskytly tak vedlejší účastnici nepřiměřenou právní ochranu na úkor stěžovatelky i přesto, že vydání rozsudku pro uznání si vedlejší účastnice způsobila sama svou nečinností. Tím bylo soudy porušeno též pravidlo, že práva náležejí bdělým.
7. Postupem obecných soudů byla taktéž prolomena zásada fikce doručení ve smyslu §114b odst. 1 občanského soudního řádu a §17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech, jelikož nevybírání datové schránky ve světle postupu městského soudu nemá žádný následek pro vedlejší účastnici. Takové jednání vedlejší účastnice lze považovat za obstrukční pasivitu žalovaného, a proto by nemělo požívat nepřiměřené právní ochrany.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad rozhodovací činností soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím anebo jiným zásahem orgánů veřejné moci porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
10. Stěžovatelka se domnívá, že obecné soudy zasáhly napadenými rozhodnutími do jejích ústavně zaručených práv, když akceptovaly údajné procesní pochybení vedlejší účastnice a umožnily projednání merita věci v řízení před obvodním soudem. Ústavní soud se však s touto argumentací neztotožňuje. V prvé řadě je třeba poukázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, z nichž vyplývá, že v posuzované věci nebyly vůbec dány podmínky pro použití §114b občanského soudního řádu, neboť v soudním spise byly již v okamžiku vydání této výzvy založeny listiny, z nichž se podává základ obrany vedlejší účastnice, která z konkrétních důvodů odmítla nárok stěžovatelky. Z těchto listin pak dle závěrů soudů vyplynulo, že vedlejší účastnice se k nároku stěžovatelky nestaví obstrukčně a její jednání nelze označit za pasivní. Z uvedeného pak vyplývá, že nebyly dány zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.
11. Jde-li o namítaný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky založený uvedeným postupem soudů, nelze stěžovatelce ani v tomto přisvědčit právě s odkazem na napadená rozhodnutí, která reflektují judikaturu Ústavního soudu k fikci uznání nároku. Podle ní je k fikci uznání nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musejí být vykládány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace §114b odst. 5 občanského soudního řádu by naopak vedla k porušení práva vedlejší účastnice (žalované) být slyšena a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jejího práva na soudní ochranu obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Městský soud tedy postupoval správně a s respektem k těmto ústavně zaručeným právům vedlejší účastnice, když změnil rozsudek obvodního soudu, jelikož ze spisového materiálu vyplynulo, že nebyly dány ani podmínky pro použití §114b odst. 1 občanského soudního řádu. Naopak obvodní soud postupoval s přepjatým formalismem, když nereflektoval po marném uplynutí lhůty na další úkony vedlejší účastnice. K žádnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky tedy nedošlo a ani dojít v této fázi řízení nemohlo. Nárok stěžovatelky bude věcně projednán v dalším řízení před obvodním soudem.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu