ECLI:CZ:US:2020:3.US.14.20.1
sp. zn. III. ÚS 14/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., t. č. v ÚVTOS, Dukelská štvrť 941/10, Dubnica nad Váhom, Slovenská republika, proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 12. 2019 sp. zn. 2 T 138/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 3. 1. 2020 se stěžovatel domáhá přezkoumání v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že mu jím byla odepřena spravedlnost.
2. Napadeným usnesením byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení skončeného rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 1. 2018 sp. zn. 2 T 138/2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2018 sp. zn. 11 To 48/2018.
3. Ústavní soud zjistil dotazem u okresního soudu, že stěžovatel nepodal proti napadenému usnesení stížnost, naopak se stížnosti u veřejného zasedání výslovně vzdal a bylo vyhotoveno zkrácené usnesení, které nabylo právní moci dne 27. 12. 2019.
4. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje formální náležitosti a další podmínky stanovené pro její projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Primárně se zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná.
5. Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
6. Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
7. V posuzované věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení okresního soudu, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Brojí tak proti rozhodnutí, které je možné ve smyslu §286 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, napadnout stížností, která má odkladný účinek.
8. Z obsahu ústavní stížnosti se však nepodává, že by stěžovatel tento řádný opravný prostředek využil. Naopak dle sdělení okresního soudu se svého práva podat stížnost při veřejném zasedání vzdal. Tvrdí-li tedy nyní, že ze strany soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany tvrzených práv prostřednictvím uplatnění stížnosti, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh.
10. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění této vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2020
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj