ECLI:CZ:US:2020:3.US.1426.20.1
sp. zn. III. ÚS 1426/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků jednotek Jirkovská č.p. 5045 až č.p. 5048, Chomutov, se sídlem Jirkovská 5047, Chomutov, zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem Velké nám. 147/12, Hradec Králové, proti usnesení o rozvrhu ze dne 5. 8. 2019, vydanému soudním exekutorem Mgr. Bohumilem Brychtou, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, č. j. 194 EX 39/16-796, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2019, č. j. 21 Co 289/2019-807, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 305/2020, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a soudního exekutora Mgr. Bohumila Brychty, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obecné soudy totiž napadená rozhodnutí údajně náležitě neodůvodnily a nevypořádaly se s námitkami a důkazními návrhy stěžovatele.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že soudní exekutor Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, usnesením ze dne 5. 8. 2019, č. j. 194 Ex 39/16-796, rozvrhl v řízení proti povinnému Josefu Královi (stěžovatel v tomto řízení vystupoval jako oprávněný) rozdělovanou podstatu z dražeb nařízených v tomto usnesení citovanými dražebními vyhláškami. Tím došlo mimo jiné k tomu, že ve druhé skupině podle §337c odst. 1 o. s. ř. posoudil jako přihlášenou pohledávku, jíž pro sebe nárokovalo Společenství vlastníků jednotek Borová.
3. K odvolání stěžovatele a některých věřitelů Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") uvedené usnesení soudního exekutora potvrdil. K odvolacím námitkám krajský soud uvedl, že oprávněný, povinný a přihlášení věřitelé mohou popřít pravost pohledávek, jejich výši, jejich zařazení do skupiny a určení jejich pořadí. Je ale v rozporu s logikou, že by někdo z osob takto zúčastněných na exekučním řízení popíral pohledávku, kterou sám přihlásil. Pokud přitom věřitel (Společenství vlastníků jednotek Borová) přihlásil svoji pohledávku do špatné skupiny pohledávek ve smyslu §337c o. s. ř. (neboť do exekuce zjevně nepřihlásil pohledávky plynoucí z hypotečních úvěrů), bylo by přepjatým formalismem takovou přihlášku posuzovat výlučně podle odkazu na zákonné ustanovení [jedná se o odkaz na ustanovení §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., když správně má být odkázáno na ustanovení §337c odst. 1 písm. b) o. s. ř.] bez ohledu na skutkový - a v něm správný - popis přihlášených pohledávek. Věřitelovým zařazením není podle názoru krajského soudu exekutor vázán, jelikož před vydáním rozvrhového usnesení musí sám posoudit, do které skupiny každá jednotlivá přihlášená pohledávka náleží a jaké má ve své skupině pořadí. Okolnost, že soudní exekutor nevyloučil nyní rozporovanou pohledávku společenství vlastníků jednotek jen proto, že byla nesprávně označena odkazem na zákonné ustanovení (byť byla správně popsána), neodporuje podle krajského soudu ani smyslu novely provedené zákonem č. 291/2017 Sb. Cílem této novely totiž bylo zakotvit princip, který znamenal, že pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky byly uspokojeny přednostně z výtěžku z prodeje takové jednotky, ale na druhou stranu jen do výše jedné desetiny takového výtěžku. Takové upřednostnění pohledávek souvisejících se správou domu a pozemku má přitom umožnit lépe vyvážit práva věřitelů, když zástavní věřitelé doposud byli v nepoměrně lepším postavení než například společenství vlastníků jednotek, které ale také jako věřitel za určitou bytovou jednotkou mohlo vystupovat.
4. Následné dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto pro nepřípustnost.
5. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti soudnímu rozhodnutí, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
8. K vlastní argumentaci stěžovatele Ústavní soud uvádí následující.
9. Předně je třeba konstatovat, že (zejména) krajský soud v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, proč je spravedlivé a v souladu s právní úpravou rozhodnou pro posuzovanou věc, aby na pohledávku Společenství vlastníků jednotek Borová bylo pohlíženo tak, že do rozvrhované podstaty byla řádně přihlášena, byť byla formálně nesprávně označena. Nadto výklad krajského soudu není podle Ústavního soudu ve skutečnosti v rozporu ani se stěžovatelkou odkazovanou komentářovou literaturou (srov. k tomu SVOBODA, Karel a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1394 a násl.) ani s odkazovanou judikaturou (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 400/2006).
10. Smyslem lhůt ovládajících danou část exekučního řízení sice je chránit dražitele i věřitele před v podstatě nepředvídatelně přibývajícími pohledávkami, které jistě mohou ovlivnit ekonomickou výhodnost takového způsobu (částečného) uspokojení věřitelů povinného; o situaci, která by takové logice lhůt odporovala, se však v daném případě ve skutečnosti nejedná.
11. Společenství vlastníků jednotek Borová totiž svoji pohledávku přihlásilo včas, jen ji špatně označilo odkazem na zákonné ustanovení. O tom v jaké skupině, v jakém pořadí a do jaké výše se budou jednotlivé pohledávky uspokojovat, přitom ale nerozhoduje věřitel nebo exekutor, nýbrž je určeno přesnými zákonnými pravidly. Ani stěžovatel přitom netvrdí, že by pro ostatní věřitele nebo dražebníky nebyl zjistitelný rozsah všech pohledávek (bez ohledu na jejich zařazení do zákonem stanovených skupin) s tím, že by podle něj mohly zhodnotit ekonomickou výhodnost dražby.
12. Naopak - jak správně poznamenal krajský soud - bylo by neudržitelné, aby exekutor nesprávné zařazení některé pohledávky do skupin podle §337c o. s. ř. přehlížel jen proto, že již uplynula lhůta pro její přihlášení. Ostatně to, co stěžovatelka považuje za nespravedlivé - tzn. že se v rámci své skupiny bude dělit s dalším věřitelem - zároveň znamená, že poměry uspokojení pohledávek se v jiné skupině mohou zlepšit, když ale zásadně jde stále jen o poměrné uspokojení věřitelů. Tedy přesnou výši (a tím ekonomickou výhodnost) výnosu z dražby zákon nijak negarantuje.
13. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele. Proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu