ECLI:CZ:US:2020:3.US.1602.20.1
sp. zn. III. ÚS 1602/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Aleše Indry, zastoupeného JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, sídlem Biskoupky 33, Ivančice, pobočka Lesnická 52, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2020 č. j. 74 ICm 5314/2017, 11 VSOL 194/2020-130 (KSBR 27 INS 15574/2017), za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 96 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 3. února 2020 č. j. 74 ICm 5314/2017-100 (KSBR 27 INS 15574/2017) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
2. Z usnesení vrchního soudu a rozsudku krajského soudu, připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že stěžovatel jako dlužník v insolvenčním řízení popřel pohledávku přihlášenou věřitelem, Městem Oslavany, a vedenou pod č. P6, 1.1. Věřitel s popěrným úkonem dlužníka nesouhlasil a žalobou proti stěžovateli se domáhal určení, že má vůči žalovanému předmětnou pohledávku a že tato pohledávka je po právu. Krajský soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal popření příslušenství dílčí pohledávky, a že uvedená pohledávka věřitele je zjištěna jako pohledávka vykonatelná. Stěžovatel podal odvolání do části výroku, jíž bylo deklarováno, že předmětná pohledávka je vykonatelná. Vrchní soud v odvolacím řízení ústavní stížností napadeným usnesením rozsudek krajského soudu zrušil podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť zjistil, že krajský soud rozhodl o jiném znění výroku, potažmo o jiném nároku, než který navrhoval žalobce, rozhodnutí navíc označil za nelogické, neboť věřitel neměl důvod se domáhat v incidenčním sporu popření své pohledávky, a nesprávný výrok byl v rozporu s odůvodněním rozhodnutí. Vrchní soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že vrchní soud zrušil rozsudek krajského soudu v celém rozsahu, aniž by zohlednil, že odvoláním napadl pouze část výroku I., a nad rámec podaných odvolání zrušil i náhradově nákladový výrok.
4. Podáním ze dne 19. 6. 2020 stěžovatel ústavní stížnost doplnil návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
5. Ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Stěžovatel napadl usnesení vrchního soudu, kterým byl zrušen rozsudek krajského soudu a věc mu byla vrácena k opětovnému projednání a rozhodnutí. Napadené rozhodnutí není konečným rozhodnutím ve věci samé, ale jde o procesní rozhodnutí, jímž se navrací věc do soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva. Již proto nelze považovat napadené rozhodnutí vrchního soudu za rozhodnutí [dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či sp. zn. IV. ÚS 158/04 ze dne 4. 4. 2005, N 72/37 SbNU 23, 31, usnesení sp. zn. IV. ÚS 624/16 ze dne 29. 2. 2016 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz a další).
7. Vstup Ústavního soudu do dosud neskončeného řízení nemohlo odůvodnit ani tvrzení stěžovatele, že vrchní soud zrušil i tu výrokovou část rozsudku, která nebyla napadena odvoláním. Z odůvodnění usnesení vrchního soudu je zřejmé, že vada, kterou krajský soud zatížil řízení, poznamenala celý výrok rozsudku do té míry, že nemohla samostatně obstát žádná jeho část; takovému rozhodnutí nelze poskytnout ochranu.
8. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení. Ústavní stížnost byla posouzena v co nejkratší možné době a vzhledem k závěrům Ústavním soudem učiněným nezbylo, než spolu s ústavní stížností odmítnout i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. června 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka