ECLI:CZ:US:2020:3.US.1617.20.2
sp. zn. III. ÚS 1617/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Františka Bambuly a Marcely Bambulové, zastoupených JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, sídlem Slavíkova 625, Proboštov, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. dubna 2020 č. j. 70 C 111/2020-9, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1617/20, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. května 2020 č. j. 35 C 68/2020-10, vedené pod sp. zn. II. ÚS 1618/20 a proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. dubna 2020 č. j. 75 C 111/2020-20, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1619/20, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručenými Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2020 a vedenými pod sp. zn. III. ÚS 1617/20, II. ÚS 1618/20 a IV. ÚS 1619/20 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená usnesení, kterými jim byl dle jejich názoru vyměřen soudní poplatek v nesprávné výši.
2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelé podali u Okresního soudu v Ústí nad Labem žaloby, kterými se domáhají náhrady škody a přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Napadenými usneseními byli stěžovatelé vyzváni k zaplacení soudních poplatků výši 3 000 Kč (ve věci sp. zn. 70 C 111/2020 a sp. zn. 35 C 68/2020) a 33 491 Kč (ve věci sp. zn. 75 C 111/2020). Proti těmto usnesením stěžovatelé podali námitky a požádali o osvobození od soudních poplatků. O těchto návrzích nebylo ke dni podání ústavní stížnosti rozhodnuto.
3. Usnesením ze dne 16. 6. 2020 Ústavní soud spojil stížnosti vedené pod spisovými značkami III. ÚS 1617/20, II. ÚS 1618/20 a IV. ÚS 1619/20 ke společnému řízení s tím, že budou nadále vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 1617/20.
4. Soudce zpravodaj předtím, než se zabývá obsahovou stránkou návrhu, je vždy povinen přezkoumat splnění všech procesních podmínek řízení vyžadovaných zákonem o Ústavním soudu (§42 zákona o Ústavním soudu), což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. V daném případě shledal, že tomu tak není.
5. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
6. Za nepřípustnou je ve světle řečeného nutno považovat i nyní projednávanou ústavní stížnost. Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti výzvě k zaplacení soudního poplatku se Ústavní soud zabýval mj. ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.). V tomto stanovisku Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
7. Ústavní soud v tomto stanovisku dále uvedl, že případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích samo o sobě není způsobilé bezprostředně přivodit zásah do základních práv a svobod poplatníka. Takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Stěžovatel poté ovšem může brojit (nakonec i prostřednictvím ústavní stížnosti) proti zmíněným navazujícím rozhodnutím.
8. Právním názorem obsaženým v tomto stanovisku je Ústavní soud i v nyní projednávané věci vázán, a tudíž byl nucen ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. K návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti napadených usnesení Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud konečně neshledal ani důvod vyhovět návrhu stěžovatelů, aby jim byla přiznána náhrada nákladů na zastupování v řízení před Ústavním soudem. Podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je takový postup možný pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Ústavní soud taktéž s ohledem na okolnosti případu neshledal, že by šlo o "odůvodněný" případ předpokládaný v §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, kdy by bylo namístě uložit placení nákladů řízení, jež jinak zásadně nesou účastníci sami, jinému účastníkovi či vedlejšímu účastníkovi.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2020
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj