ECLI:CZ:US:2020:3.US.1625.19.1
sp. zn. III. ÚS 1625/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Luďka Štryncla, zastoupeného JUDr. Ivanou Weberovou, advokátkou se sídlem V Aleji 1544/23, Jablonec nad Nisou, proti výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2019, č.j. 14 C 65/2017-155, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a AXA pojišťovny a.s., se sídlem Lazarská 13/8, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením ze dne 8. 3. 2019, č.j. 14 C 65/2017-155, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozhodl, že řízení o odvolání žalované (vedlejší účastnice) ze dne 1. 8. 2018 se zastavuje (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Dále rozhodl, že návrh na změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 93 121,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 9. 9. 2014 do zaplacení na základě návrhu žalobce ze dne 7. 8. 2018 se zamítá (ústavní stížností napadený výrok III.).
2. Z rozhodnutí vyplývá, že vedlejší účastnice podala dne 1. 8. 2018 odvolání proti rozsudku obvodního soudu ze dne 21. 6. 2018, č.j. 14 C 65/2017-142, neuhradila však soudní poplatek za odvolání. Dále se obvodní soud zabýval návrhem stěžovatele ze dne 7. 8. 2018 na změnu žaloby a shledal, že v současné fázi řízení ji nelze připustit. Obvodní soud upozornil na to, že ve věci již bylo výše citovaným rozsudkem doručeným stěžovateli dne 23. 7. 2018 rozhodnuto, přičemž žalobnímu nároku bylo zcela vyhověno. Stěžovatel tudíž podal návrh na rozšíření žaloby až poté, co bylo soudem rozhodnuto ve věci samé, a tedy až poté, co bylo řízení koncentrováno. Za situace, kdy bylo řízení o odvolání vedlejší účastnice pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno (zatím nepravomocně výrokem I. ústavní stížností napadeného usnesení) a kdy se stěžovatel proti uvedenému rozsudku neodvolal (jeho případné odvolání by nebylo subjektivně přípustné, neboť mu bylo rozsudkem zcela vyhověno), dospěl obvodní soud k závěru, že rozšíření žaloby není v současné fázi řízení přípustné. Protože z obsahu podání označeného jako "změna žalobního návrhu - rozšíření žaloby" je zřejmé, že stěžovatel nezamýšlel podat současně i odvolání, nýbrž pouze návrh na rozšíření žaloby, posoudil obvodní soud podání toliko jako návrh na rozšíření žaloby a nikoliv jako nepřípustné odvolání. Jelikož stěžovatel navrhl změnu žaloby až po vynesení rozhodnutí ve věci samé a proti rozsudku sice bylo podáno odvolání, avšak to nebude pro neuhrazení soudního poplatku vedlejší účastnicí odvolacím soudem projednáno, obvodní soud návrh na změnu žaloby zamítl.
II.
3. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva vyplývající z čl. 11 odst. 1 a z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
4. V ústavní stížnosti uvádí, že poté, co vedlejší účastnice neuznala oprávněnost jeho nároku na výplatu pojistného plnění ve výši 104.121,21 Kč, podal žalobu z právní opatrnosti zpočátku pouze pro částku 11.000 Kč. Obvodní soud rozsudkem ze dne 21. 6. 2018 žalobě v plném rozsahu vyhověl a stěžovatel navrhl vedlejší účastnici smírné vyřešení věci s tím, aby mu zaplatila 50 % z jeho nároku ve výši 104.121,21 Kč a náklady řízení 24.413,50 Kč. Vedlejší účastnice však na tento návrh nereagovala a dne 1. 8. 2018 podala proti rozsudku obvodního soudu odvolání. Stěžovatel je toho názoru, že obvodní soud pochybil, když za dané procesní situace odvolací řízení zastavil a návrh stěžovatele ze dne 7. 8. 2018 na rozšíření žaloby o částku 93.121,21 Kč zamítl s odvoláním na stav řízení. Obvodní soud podle něj rozhodl v rozporu s §9 odst. 4 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a odňal mu tím možnost jednat před soudem ohledně částky, o kterou požadoval žalobu rozšířit. Stěžovatel současně podotýká, že mu dne 8. 8. 2018 uplynula promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na pojistné plnění u soudu, čehož si byla vedlejší účastnice vědoma. Pokud bylo zřejmé, že byla vedena snahou využít procesní situace a poškodit stěžovatele, byl podle něj porušen také §2 o.s.ř. Jestliže obvodní soud odvolací řízení zastavil, měl podle stěžovatele za dané procesní situace posoudit jeho podání jako samostatnou žalobu, neboť změna žaloby spočívala pouze ve změně žalované částky a vůle stěžovatele bez jakýchkoli pochyb směřovala k zahájení řízení o dosud nežalované části nároku na výplatu pojistného plnění.
III.
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Dle §95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Podle §95 odst. 2 o.s.ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.
8. Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016 (ST 43/83 SbNU 933; 394/2016 Sb.) konstatoval, že ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle §95 odst. 2 o.s.ř., je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Vyšel z toho, že takové usnesení je sice (v obecné rovině) způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod (viz bod 14. stanoviska), současně však shledal (viz bod 18. stanoviska), že účastník řízení se proti nepřipuštění změny návrhu může podle okolností konkrétního případu bránit jednak tím, že podá nový návrh (žalobu), byť nejde stricto sensu o procesní prostředek ochrany práva (srov. bod 15. stanoviska), jednak je může napadnout v odvolání podaném ve věci samé a současně Ústavní soud nevyloučil ani podání změny návrhu přímo odvolacímu soudu (srov. bod 17. stanoviska).
9. S ohledem na výše nastíněný právní názor, kterým je soudce zpravodaj vázán, je třeba považovat podanou ústavní stížnost za nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Na právě uvedeném přitom nemohou nic změnit ani specifika daného případu, tedy to, že stěžovatel "podal žalobu z právní opatrnosti zpočátku pouze pro částku 11.000,- Kč", ani to, že návrh na změnu žaloby podal až poté, co bylo soudem rozhodnuto ve věci samé (a jak uvádí v ústavní stížnosti teprve den předtím, než mu uplynula promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na pojistné plnění u soudu), jakož ani skutečnost, že vedlejší účastnice nezaplatila soudní poplatek za podané odvolání a řízení o odvolání tak bylo zastaveno.
10. Ústavní soud proto rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2020
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu