ECLI:CZ:US:2020:3.US.1696.20.1
sp. zn. III. ÚS 1696/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2020, č. j. 5 As 53/2020-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, která brojí proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.
Ústavní soud přezkoumal, zda toto podání označené jako ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom - jako v desítkách dalších podání téhož stěžovatele - že tomu tak není. Stěžovatelova ústavní stížnost totiž trpí zjevnými vadami. Stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), chybí v ní jakákoliv argumentace o porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], přičemž její obsah je na samé hranici srozumitelnosti (též vzhledem k tomu, že je sepsána holograficky).
Ústavnímu soudu je známo, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 255/2019-2770, omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec B. (II. výrok). Vzhledem ke zjištění, že stěžovatel podal dovolání ve věci omezení svéprávnosti, Ústavní soud přihlédl k §35 odst. 3 z. ř. s. a nevyžadoval k podání ústavní stížnosti součinnost opatrovníka.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti [např. ve věcech vedených pod sp. zn. X, Y, Z (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]; výslovně byl též informován o tom, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoliv byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud nicméně konstantně zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak (opakovaně) již v předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. XXX, jakož i v mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2020
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj