ECLI:CZ:US:2020:3.US.1741.20.1
sp. zn. III. ÚS 1741/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky STAVREMO s.r.o. v likvidaci, sídlem Podbělohorská 739, Praha 5, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č.j. 2 Cmo 140/2019-369, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2020, č.j. 32 Cdo 593/2020-380, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 22. 6. 2020 doručeno podání označené jako ústavní stížnost, které bylo zpracováno advokátkou stěžovatelky.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Návrh stěžovatelky trpěl formálními vadami. Ústavní soud proto advokátku stěžovatelky výzvou ze dne 3. 7. 2020 vyzval k předložení speciální plné moci a s odkazem na §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu také k zaslání ústavní stížností napadených rozhodnutí s tím, že zaslání požadovaných písemností očekává do 14 dnů ode dne obdržení výzvy, jinak bude ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Z doručenky je patrné, že tato výzva byla advokátce stěžovatelky doručena dne 13. 7. 2020. Dne 27. 7. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem, nikoliv však ústavní stížností napadená rozhodnutí.
Dle §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu přitom musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku.
Navzdory výzvě k odstranění vad a souvisejícímu poučení o následku v podobě odmítnutí ústavní stížnosti tak vytýkané vady ve stanovené lhůtě zcela odstraněny nebyly. K jejich odstranění nedošlo ani do dnešního dne. O prodloužení lhůty k odstranění vad (k zaslání ústavní stížností napadených rozhodnutí) požádáno taktéž nebylo.
Ústavní soud přitom již v minulosti v obdobných případech přistoupil k odmítnutí ústavní stížnosti pro neodstraněné vady (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 4070/19 ze dne 9. 3. 2020, usnesení sp. zn. III. ÚS 2553/19 ze dne 27. 8. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 1401/19 ze dne 14. 5. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 763/19 ze dne 26. 3. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 4329/18 ze dne 5. 3. 2019, usnesení sp. zn. II. ÚS 2750/18 ze dne 1. 11. 2018, usnesení sp. zn. II. ÚS 392/18 ze dne 26. 9. 2018 a další; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelky soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2020
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu