ECLI:CZ:US:2020:3.US.2018.20.1
sp. zn. III. ÚS 2018/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Vitaliye Rishka, zastoupeného JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem, sídlem Synkovská 1327/6, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2020 č. j. 56 Cm 9/2019-152, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 90 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
2. Z ústavní stížnosti a příloh k ní připojených vyplynulo, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 56 Cm 9/2019 soud rozhodl rozsudkem ze dne 12. 5. 2020 č. j. 56 Cm 9/2019-132, kterým ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. 3. 2019 č. j. 56 Cm 9/2019-14 a uložil žalovanému stěžovateli, aby žalobkyni (Reiffeisenbank, a. s.) a státu nahradil náklady řízení; téhož dne soud rozhodl i o znalečném usnesením č. j. 56 Cm 9/2019-131.
3. Stěžovatel podal proti rozsudku a usnesení o znalečném odvolání. Asistent soudce usnesením ze dne 1. 6. 2020 č. j. 56 Cm 9/2019-140 vyzval stěžovatele, aby svá odvolání doplnil o náležitosti uvedené v §205 o. s. ř., a připojil poučení, že pokud odvolání nebudou ve lhůtě soudem stanovené doplněna, budou předložena odvolacímu soudu, který je odmítne. Proti výzvě asistenta soudce podal stěžovatel námitky (§9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících), v nichž argumentoval nemožností konzultace se svým právním zástupcem s ohledem na současnou epidemiologickou situaci (uzavření státní hranice) s tím, že odvolací důvody a odvolací návrh doplní do 14 dnů ode dne otevření hranic České republiky pro občany Ukrajiny.
4. Městský soud neshledal námitky důvodnými a usnesení obsahující výzvu k doplnění odvolání ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil. V odůvodnění uvedl, že porada stěžovatele s právním zástupcem není omezena jen na osobní styk, je možné konzultovat na dálku prostřednictvím telefonního rozhovoru či s využitím Internetu a trvat na osobní poradě s klientem nemá v daném případě rozumné opodstatnění. Podle městského soudu by vyčkání na otevření hranic České republiky pro občany Ukrajiny neúměrně protahovalo soudní řízení.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel vytkl městskému soudu, že nezkoumal, zda je ve stěžovatelově věci komunikace na dálku vůbec možná. Stěžovatel se aktuálně nachází na východní Ukrajině, kde je téměř válečný stav, jeho majetkové poměry mu ztěžují zajistit komunikaci prostřednictvím Internetu, pokus o telefonické spojení byl v minulosti opakovaně přerušen v důsledku technických potíží na straně Ukrajiny. Stěžovatel má dokumenty, kterými je připraven reagovat v odvolání na argumentaci soudu, avšak seznámit se s nimi a poradit se s právním zástupcem nelze bez osobního setkání; zaslat originály dokumentů poštou je rizikové a nespolehlivé. K argumentu městského soudu o neúměrném protahování soudního řízení při vyčkání na otevření hranic České republiky uvedl, že je neobhajitelný v porovnání se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatele na právní pomoc v řízení.
6. Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
7. Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
8. Ústavní soud předesílá, že ústavní stížnost má výrazně subsidiární charakter, což znamená, že jako přípustná nastupuje až teprve tehdy, když byly vyčerpány prostředky stanovené jednoduchým právem. Je tomu tak proto, že to jsou především obecné soudy, které jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci obecných soudů, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní stížností by tak měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem.
9. Z tohoto pravidla Ústavní soud připouští jisté výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnuti) efektivně uplatněna [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. 1. 2005 (N 6/36 SbNU 53)].
10. Takovou výjimku však posuzovaná věc nepředstavuje. Stěžovatel napadá rozhodnutí městského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení asistenta soudce obsahující výzvu k doplnění odvolání. Jde o rozhodnutí procesního charakteru, kterým se řízení ve věci samé nekončí a kterým stěžovateli nemohla být způsobena žádná újma. Účelem výzvy je pouze informovat účastníka řízení, že jeho podání má nedostatky, a poskytnout mu k jejich odstranění přiměřenou lhůtu. Jinými slovy vyjádřeno, v této fázi řízení nelze konstatovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele a tím de facto předjímat, jaký bude další postup soudu v dané věci (srov. usnesení III. ÚS 2417/19 ze dne 15. 10. 2019, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2020
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka