ECLI:CZ:US:2020:3.US.2142.20.1
sp. zn. III. ÚS 2142/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci stížnosti stěžovatele P. A., t. č. Věznice Heřmanice, proti soudci Okresního soudu ve Znojmě Mgr. Pavlu Rujbrovi, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel návrh, označený jako "stížnost" (doplněný dne 10. 8. 2020), v níž stěžovatel rozporuje postup soudce Okresního soudu ve Znojmě Mgr. Pavla Rujbra, který dle mínění stěžovatele opakovaně porušuje jeho práva a zákon, když podruhé zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení.
2. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem návrhu, dospěl k závěru, že jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.
3. Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem.
4. To konkrétně znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž bylo-li tomu tak, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné.
5. Součástí této pravomoci Ústavního soudu však není posuzovat bez dalšího chování a rozhodovací činnost konkrétního soudce obecného soudu. Pokud proto stěžovatel nabyl dojmu, že jmenovaný soudce v jeho věci postupuje v rozporu s právními předpisy a že je vůči stěžovateli podjatý (křivě jej osočuje, zesměšňuje svědka atp.), je namístě uvažovat např. o uplatnění námitce podjatosti a o uplatnění všech případných námitek proti způsobu vedení řízení v rámci opravného prostředku podaného k instančně výše postavenému soudu. Ústavní soud by však v tomto případě mohl přezkoumat pouze výsledné a pravomocné rozhodnutí soudu o nepovolení obnovy řízení, a to po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele a pouze z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Nic takového však stěžovatel nyní nežádá, když pouze vyjadřuje svoji nespokojenost s postupem jmenovaného soudce vůči jeho osobě.
6. Podaný návrh nesplňuje ani další podmínky řízení: stěžovatel především není zastoupen advokátem, nejsou uvedena žádná rozhodnutí, proti kterým návrh (případně) brojí a stěžovatel neuvádí ani žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Ústavnímu soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel byl v minulosti již podrobně poučen o tom, jaké procesní podmínky musí návrh podaný k Ústavnímu soudu splňovat s ujištěním, že teprve bude-li podána řádná ústavní stížnost, bude se jí moci zdejší soud věcně zabývat (viz přípis stěžovateli ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. SPR.ÚS 666/18). Navzdory tomuto poučení však stěžovatel nyní podal tak formulovaný návrh, který věcný přezkum Ústavním soudem neumožňuje, jelikož k jeho projednání není Ústavní soud příslušný.
7. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není z výše uvedených důvodů příslušný k projednání podaného návrhu, musí tento návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
8. Z tohoto důvodu zároveň nevyzýval navrhovatele k odstranění vad jeho podání, zejména nedostatku právního zastoupení advokátem a absence relevantní ústavněprávní argumentace, neboť ani případné vyhovění takovéto výzvě by nemohlo nic změnit na výsledku tohoto řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2020
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj