ECLI:CZ:US:2020:3.US.2285.19.1
sp. zn. III. ÚS 2285/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného Mgr. Ondřejem Vaňkem, advokátem, sídlem Riegrova 379/18, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2019 č. j. 4 To 30/2019-2544 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. dubna 2019 č. j. 81 T 9/2018-2520, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. 7. 2019, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel je trestně stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit spolu s dalšími obviněnými - stručně řečeno - tím, že jako člen organizované skupiny působící na více místech Olomouckého kraje přebíral za předem dohodnutou odměnu na různých místech, zejména na čerpacích stanicích ve Š. a dalších obcích, od spoluobviněné M. Ř. metamfetamin a prováděl pro ni distribuci metamfetaminu dalším odběratelům. Stěžovatel se uvedeného jednání měl dopustit v pěti v obžalobě specifikovaných případech. Obviněná Ř. měla takto získat celkovou částku 1 510 000 Kč a čistý zisk z tohoto činil nejméně 720 489 Kč. Stěžovatel je od počátku trestního stíhání ve vazbě, obžaloba na něj byla podána dne 16. 11. 2018.
3. Napadeným usnesením krajského soudu, před jehož vydáním byl stěžovatel vyslechnut, byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, neboť u něj trvá vazební důvod podle §67 písm. c) trestního řádu. Dále nebyla přijata nabídka záruky důvěryhodných osob, nebyl přijat písemný slib stěžovatele a nebyl stanoven dohled probačního úředníka. Krajský soud zejména poukázal na to, že stěžovatel je uživatelem pervitinu, v době vzetí do vazby byl dlouhodobě nezaměstnaný, přičemž nebyl ani evidován na Úřadu práce České republiky. Před vzetím do vazby se pohyboval v prostředí osob, které rovněž užívaly pervitin a nejsou známy žádné nové skutečnosti, které by měly změnit sociální prostředí, návyky a styl života stěžovatele. V trestním řízení bylo dosud zjištěno, že stěžovatel si právě trestnou činností opatřoval finanční prostředky pro svou potřebu, nadto soudu je ze spisu známo, že proti stěžovateli jsou vedena exekuční řízení, což dokládá jeho zvýšenou potřebu finančního příjmu. Stěžovateli vypomáhal se zajištěním životních potřeb jeho dědeček, u něhož bydlel, avšak je evidentní, že toto rodinné zázemí nebylo dostatečné z hlediska změny způsobu života. Stěžovatel se měl trestné činnosti dopouštět opakovaně po dobu minimálně několika měsíců, pročež přetrvává důvodná obava, že by mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Nelze souhlasit s názorem, že rozsah trestné činnosti, pro kterou je stíhán, je malý, když za projednávanou trestnou činnost mu hrozí trest odnětí svobody od dvou do deseti let, kdy znakem kvalifikované skutkové podstaty není rozsah trestné činnosti, ale okolnost, že měl stěžovatel trestný čin spáchat jako člen organizované skupiny. Tato zvlášť přitěžující okolnost je dovozena z doposud zajištěných důkazů, zejména výpovědi svědků, výpovědi spoluobviněné H., výsledků domovní prohlídky a provedených odposlechů. K tvrzení, že by stěžovatel obdržel ihned po propuštění z vazby částku 35 000 Kč z prodeje vozidla, krajský soud uvedl, že se nejedná o zvlášť vysokou částku, jejíž získání nadto není nijak garantováno. Tvrzené pracovní zkušenosti stěžovatele jsou spíše proklamace, když stěžovatel nebyl dlouhodobě zaměstnán. Taktéž tvrzený špatný zdravotní stav jeho dědečka, který by měl odůvodňovat potřebnost návratu stěžovatele do domácnosti, se nepotvrdil, když svědek K. uvedl, že dědeček stěžovatele je plně soběstačný. Soud nepřijal nabídku záruky důvěryhodných osob K. a M. (dědečka stěžovatele), neboť ta je nedostatečná k nahrazení vazby. Tento závěr krajský soud opřel o charakter trestné činnosti ve světle předchozího života stěžovatele spojený s užíváním pervitinu a s absencí sociálních, rodinných a pracovních vztahů. Oba byli přitom se stěžovatelem dlouhodobě v kontaktu právě v době, kdy mělo docházet k páchání trestné činnosti, nijak nezabránili tomu, aby stěžovatel stále ve větší míře užíval pervitin a přitom se dopouštěl projednávané činnosti.
4. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu jako nedůvodnou. Shledal, že krajský soud dostatečně konkretizoval zjištění, pro která stěžovatele nadále ponechal v předstižné vazbě. U stěžovatele jsou dány konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán. Vyšší míra pravděpodobnosti daného jednání vyplývá z charakteru trestné činnosti, z toho, že stěžovatel byl před vzetím do vazby uživatelem pervitinu, byl dlouhodobě nezaměstnaný, nebyl evidován na Úřadu práce České republiky, nemá pracovní zázemí ani pracovní návyky, před vzetím do vazby se pohyboval v prostředí osob, které rovněž užívaly pervitin a žily obdobným způsobem života. Na stěžovatele jsou vedena exekuční řízení. S živobytím stěžovateli vypomáhal sice jeho dědeček, avšak je zřejmé, že toto rodinné zázemí nebylo dostatečné z hlediska změny způsobu života stěžovatele. Krajský soud také správně shledal nedostatečnou částku 35 000 Kč, kterou by měl získat po propuštění prodejem vozidla, s ohledem na dluhy stěžovatele a jeho závislost na pervitinu. I s ohledem na doktrínu zesílených důvodů, dle které musí soud náležitě vážit, zda i nadále existují relevantní a dostačující důvody, které by ospravedlnily pokračující odnětí svobody, je předstižná vazba stále důvodná. Vrchní soud se ztotožnil také se závěrem krajského soudu, že uvažované náhrady vazby nejsou dostatečné.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že krajský soud uvedl, že se trestné činnosti měl stěžovatel dopouštět dlouhodobě od února 2017 do září 2017, s čímž však nelze souhlasit. Podle podané obžaloby měl stěžovatel předat drogu pěti osobám, a to v měsících září 2017 až listopad 2017. V únoru 2017 měl předat pouze 0,6 g metamfetaminu, což je množství zcela zanedbatelné.
6. Závažnost protiprávního jednání stěžovatele, která má být důvodem jeho setrvání ve vazbě, má vězet v jeho údajné účasti na organizované skupině, kterou ale od počátku řízení rozporuje. Dle napadených usnesení je tato jeho účast dovozována z důkazů zajištěných v přípravném řízení a bude předmětem dokazování před nalézacím soudem. Krajský soud v řízení dosud vyslechl téměř 50 svědků a zbývá výslech jedné osoby, které se stěžovatelem neměla nic společného. Dále je výše uvedená okolnost dovozována z odposlechů, které zatím nebyly provedeny. Z dosud provedených důkazů na jeho účast na organizované skupině nic neukazuje. Stěžovatel sám uznal, že předal pervitin dalším osobám, a to zčásti za peníze, zčásti zdarma a zčásti za jiné protihodnoty (opravy vozidla, svařování atd.), což však nemohlo přinést organizované skupině užitek a nemohlo vést k jejímu prospěchu. V tomto smyslu je stěžovatel zákazníkem organizované skupiny a nikoli jejím členem. Oproti jiným spoluobviněným předal pervitin pouze pěti osobám, a to v množství 15 g z celkového posuzovaného množství 1 510 g pervitinu, které měl vyrobit T. K. pro M. Ř. (a dalších 715 g pro svou potřebu). U stěžovatele byl nalezen pouze naředěný pervitin, který organizovaná skupina užívala pro koncové zákazníky a nikoli své členy, a dále "psaníčka", jejichž obsah již někdo užil. To vše ukazuje, že stěžovatel neměl pervitin určen pro další prodej. Stěžovatel nevěděl o existenci organizované skupiny, přičemž k použití kvalifikované skutkové podstaty je potřeba úmyslné zavinění.
7. Krajský soud a vrchní soud se nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty a neodůvodnily, proč není možné přijmout jím nabízené záruky. Závažnost tvrzeného jednání stěžovatele není tak vysoká, stěžovatel také dostatečně popsal, jak bude postupovat po propuštění na svobodu, tj. že má zajištěno bydlení, dvě osoby jsou ochotné se za něj zaručit a k tomu by si sháněl práci. Již není v kontaktu se svou bývalou přítelkyní, která na něj měla negativní vliv, a neužívá drogy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
11. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud seznal, že stížnost je zjevně neopodstatněná zejména proto, že veškeré stěžovatelem uváděné námitky byly dostatečně vypořádány již obecnými soudy. Stěžovatel rozporuje správnost toho, že měl trestnou činnost páchat od února 2017 do listopadu 2017, což však z podané obžaloby jednoznačně vyplývá. Nelze přisvědčit tomu, že se měl protiprávního jednání dopouštět podle dosud zjištěných skutečností pouze od září 2017 do listopadu 2017, neboť jednomu ze svědků měl předávat metamfetamin právě od února 2017 a dalším dvěma od června a července 2017. Závěr obecných soudů, že se jednání měl dopouštět dlouhodobě (podobu několika měsíců), což hodnotily ve vztahu k dalšímu trvání vazby, je tak zcela správný.
12. Stěžovatel také rozporuje to, že byl členem organizované skupiny, což má dokazovat zejména velmi malý rozsah v obžalobě uvedeného a jím spáchaného protiprávního jednání oproti ostatním spoluobviněným, respektive oproti celkové činnosti a ziskům organizované skupiny. Jak však správně uvedl v napadeném usnesení krajský soud, znakem kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku není spáchání trestného činu v nějakém konkrétním rozsahu.
13. Konečně nelze přisvědčit ani námitce stěžovatele, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty. Naopak je třeba konstatovat, že obecné soudy se s argumentací stěžovatele vypořádaly vyčerpávajícím způsobem a veškeré podstatné námitky a tvrzení stěžovatele adresovaly. Stěžovatel ostatně svou námitku nedostatečného odůvodnění napadených usnesení konkretizuje toliko, pokud jde o náhrady za vazbu. Oba soudy však přesvědčivě vyložily, proč shledaly nabízené záruky za další chování stěžovatele a jeho slib nedostatečnými. Zejména lze poukázat na to, že i dosavadní působení těchto osob na stěžovatelův život nijak nezabránilo jeho užívání pervitinu a následku v podobě projednávané trestné činnosti.
14. Ústavní soud zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnily a napadenými rozhodnutími nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele zaručených čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny, ani do jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
15. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu