ECLI:CZ:US:2020:3.US.2402.20.1
sp. zn. III. ÚS 2402/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o návrhu navrhovatele Ing. Zdeňka Lindy, zastoupeného JUDr. Pavlem Dukátem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, na vydání stanoviska pléna Ústavního soudu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2020, označeným jako ústavní stížnost, navrhovatel požádal, aby plénum Ústavního soudu přijalo "právní názor všeobecného významu" a zajistilo jeho vydání ve Sbírce zákonů, ve kterém bude stanoveno, že na základě předložené písemné žádosti je Česká republika - Ministerstvo financí povinna vyplatit stěžovateli náhradu jím doložené majetkové újmy způsobené omezením vlastnického práva při státní regulaci nájemného ve výši rozdílu mezi tržním nájemným a regulovaným nájemným.
2. Navrhovatel uvádí, že je majitelem nájemních bytů a měla by mu tak příslušet od státu náhrada za omezení jeho vlastnického práva způsobeného regulací výše nájemného. Tohoto práva se již pokoušel v určité míře domoci podáním žaloby před obecnými soudy, nicméně v tomto způsobu uplatňování svých práv nepovažuje za efektivní dále pokračovat, když české soudy ve své praxi dlouhodobě odmítají takovýmto žalobám vyhovět. Rozhodl se proto přímo obrátit na Ústavní soud s výše popsaným návrhem.
3. Ústavní soud předtím, než může přistoupit k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Způsoby, jakými je oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci, upravuje §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může buďto zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby pokračoval v porušování základního práva a svobody, a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné.
5. Stěžovatel však svojí žádostí o vydání stanoviska pléna žádný z citovaných druhů zásahu Ústavního soudu nenavrhuje. Z Ústavy ani ze zákona o Ústavním soudu nelze dovodit, že by Ústavní soud byl povolán k projednávání jakýchkoliv návrhů fyzických či právnických osob na vydání právních stanovisek. Jeho požadavkem se tak Ústavní soud nemůže zabývat.
6. Vzhledem k tomu Ústavní soud stěžovatelovu žádost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj