ECLI:CZ:US:2020:3.US.2726.19.1
sp. zn. III. ÚS 2726/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem Čs. legií 1364/20, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 29. srpna 2018, č.j. 14 P 108/2018-355, 18 P a Nc 100/2018, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. června 2019, č.j. 56 Co 18/2019-395, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Opavě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 29. 8. 2018, č.j. 14 P 108/2018-355, 18 P a Nc 100/2018, zastavil řízení o změnu úpravy práv a povinností k nezletilé. Dále rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilou stýkat každý lichý týden v roce od pátku 15:30 hodin do následující neděle 18:00 hodin a každý týden v úterý od 13:00 hodin do 18:00 hodin a v blíže specifikovaných časech v době vánočních prázdnin, v době hlavních letních prázdnin a v době velikonočních svátků.
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 7. 6. 2019, č.j. 56 Co 18/2019-395, rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je oprávněn se stýkat s nezletilou v každém lichém týdnu v roce od pátku 15:30 hodin do neděle po něm následující 18:00 hodin, v každém týdnu v roce v úterý od 13:00 hodin do 18:00 hodin a dále v blíže specifikovaných časech a termínech o velikonočních svátcích, o jarních prázdninách, o vánočních svátcích a o hlavních letních prázdninách.
II.
3. Napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo podle stěžovatele k zásahu do jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i k porušení čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Soudem upravený styk stěžovatel nepokládá za přiměřený a dostačující, ale za styk minimální, neumožňující ústavně zaručený výkon rodičovských práv. Názor krajského soudu, že při rozhodnutí o rozsahu běžného styku s nezletilou je třeba přihlížet k tomu, že si plní své školní povinnosti, má zájmovou činnost a rovněž musí trávit volný čas s matkou a její rodinou s tím, že je to matka, která musí mít dostatek časového prostoru, aby se s ní připravila na školní vyučování, považuje stěžovatel za nesprávný a neodůvodnitelný. Na rozsah styku nemůže mít dle stěžovatele vliv zájmová činnost nezletilé, která může být v každém školním roce organizovaná v jiné dny a časy, stejně jako školní vyučování, a nemůže tak být kritériem, které by snad mělo modifikovat podíl péče rodiče o dítě. Stěžovatel má zájem se dlouhodobě na péči podílet, a to včetně přípravy na školní vyučování, a nevidí důvod, proč v tomto směru bezdůvodně upřednostňovat matku. Tento zásadní argument se dle stěžovatele musí nutně promítnout i do argumentace týkající se počátku styku o velikonočních prázdninách a svátcích, o vánočních prázdninách a svátcích a o jarních prázdninách.
III.
5. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů v konkrétních případech, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu, kterému nepřísluší zasahovat do pravomoci jiných orgánů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pravomoc Ústavního soudu podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, zda jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče, kterému z rodičů dítě do péče svěřit a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Posouzení těchto otázek přitom patří primárně do kompetence obecných soudů, které mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit.
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí co do námitek uplatněných stěžovatelem v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
III.
8. Podstatou ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s napadenými rozsudky, která však nereflektuje jejich odůvodnění a postrádá potřebný ústavněprávní rozměr. Nedostatky významné z hlediska kautel ústavního práva, které by byly důvodem k zásahu do nezávislého soudního rozhodování, Ústavní soud v tomto případě neshledal.
9. Na základě předchozího rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2016, č.j. 56 Co 13/2016-244) byl stěžovatel oprávněn se v rámci běžné úpravy stýkat s nezletilou každý lichý týden od pátku do následující neděle a každý týden v úterý odpoledne. V nynějším řízení se stěžovatel nejprve domáhal svěření nezletilé do střídavé péče. V průběhu jednání vzal tento svůj návrh zpět a v rámci běžné úpravy se nejprve domáhal styku s nezletilou každý lichý týden od čtvrtku 15:30 do následujícího pondělí. V rámci odvolacího řízení pak navrhoval, aby byl běžný styk s nezletilou upraven v každém lichém týdnu od středy 15:30 do neděle 18:00 a v každém sudém týdnu od čtvrtku 15:30 do pátku 15:30.
10. Krajský soud nyní rozhodl, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilou stýkat v rámci běžné úpravy v každém lichém týdnu v roce od pátku 15:30 hodin do neděle po něm následující 18:00 hodin a v každém týdnu v roce v úterý od 13:00 hodin do 18:00 hodin. K tomuto závěru dospěl na základě řádně provedeného dokazování (vycházel z výpovědí stěžovatele a matky, z opakovaných zpráv orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jakož i z výslechu samotné nezletilé před soudem a z pohovoru nezletilé s opatrovníkem). Zdůvodnil jej tím (stručně řečeno, podrobně viz napadená rozhodnutí), že nezletilá si na tento pravidelný režim přivykla a na kontakt se stěžovatelem se těší, úprava však musí být přiměřená také jejím věku, školním povinnostem (je žákyní 2. třídy) a mimoškolním zájmům (navštěvuje baletní školku, kroužek keramiky a gymnastický klub, což jí baví) a neměla by znamenat "skokovou změnu" a nahrazovat stěžovatelem původně vznesený požadavek na střídavou péči. Pokud jde o úpravu styku v období velikonočních svátků, jarních prázdnin a vánočních svátků, střídají se rodiče dle rozhodnutí krajského soudu rovnoměrně v lichém a sudém roce a v průběhu letních prázdnin má pak stěžovatel možnost strávit s nezletilou čtrnáct dnů v každém měsíci, čímž došlo k zohlednění přání nezletilé trávit se stěžovatelem v období prázdnin delší čas než doposud a k faktickému rozšíření styku v průběhu svátků a prázdnin oproti úpravě provedené okresním soudem.
11. Pakliže krajský soud s přihlédnutím k okolnostem daného případu dospěl k náležitě odůvodněnému závěru, že k zajištění pravidelného kontaktu stěžovatele s nezletilou bude v nadcházejícím období docházet právě tímto způsobem, Ústavní soud v takovém posouzení zásah do základních práv stěžovatele nespatřuje. Obecné soudy zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu reflektovaly názor nezletilé (aniž by však byl současně jediným kritériem pro jejich rozhodnutí) a krajský soud vhodně reagoval i na vývoj ve vyjádření nezletilé, ke kterému došlo v mezidobí od rozhodnutí okresního soudu. Nezletilé momentální úprava umožňuje získávat životní zkušenosti v rámci soužití s každým z rodičů a stěžovatel je oprávněn o nezletilou po nikoliv zanedbatelnou dobu osobně pečovat, podílet se na volnočasových aktivitách i běžných povinnostech v jejím životě a rozvíjet jejich vzájemný vztah ve všední dny, o víkendech a v adekvátním rozsahu také v průběhu svátků a prázdnin. Sama skutečnost, že stěžovatel by si úpravu styku s nezletilou představoval jinak a že se s rozhodnutím krajského soudu neztotožňuje, přitom za důvod k zásahu Ústavního soudu považována být nemůže.
12. Z ústavní stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy při svém rozhodování věnovaly nejlepšímu zájmu nezletilé potřebnou pozornost, přičemž při zohlednění konkrétních podmínek nelze způsob jeho vymezení považovat za ústavně nekonformní. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy aplikovaly relevantní zákonná ustanovení, vycházely z provedeného dokazování, zohlednily pro věc podstatné skutečnosti, srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a napadená rozhodnutí odůvodnily způsobem, který z mezí ústavnosti nijak nevybočuje. Pochybení, pro které by závěry obecných soudů bylo nutné označit za svévolné či excesivní, Ústavní soud nenalezl a jejich další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě obecné soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky řízení při znalosti dané situace nejlépe disponovány k tomu, aby dokázaly potřebným způsobem vhodně upravit aktuální rodinné poměry (pakliže toho nejsou schopni v rámci vzájemné dohody a oboustranných kompromisů sami účastníci).
13. Pokud by měl stěžovatel v budoucnu za to, že dosavadní způsob úpravy styku navzdory zájmu nezletilé na stabilitě nastaveného výchovného uspořádání již není nadále nejvhodnější (s ohledem na případnou podstatnou změnu poměrů), nic mu nebrání v tom, aby se s takovým tvrzením opětovně obrátil na obecný soud, který, budou-li pro to splněny nezbytné podmínky, může o péči a styku s nezletilou rozhodnout jinak (jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí o předchozí ústavní stížnosti stěžovatele - srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1681/16 ze dne 6. 12. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatele a pro které by bylo nezbytné přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu