ECLI:CZ:US:2020:3.US.2734.20.1
sp. zn. III. ÚS 2734/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FLORIDA CZECH INVEST LLC, se sídlem 6538 Collins Avenue, Miami Beach, 33141, Florida, USA, podnikající na území České republiky prostřednictvím FLORIDA CZECH INVEST LLC, organizační složka, se sídlem Hlušičkova 1129/9, Praha 5, zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, a to v rozsahu výroku B o zamítnutí odvolání ve vztahu ke stěžovatelce, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 49 T 10/2016, pokud jím byl stěžovatelce uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se takto domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to v částech, jimiž byl stěžovatelce uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, resp. v částech, v níž bylo odvolání stěžovatelky proti uložení tohoto trestu zamítnuto. Má za to, že těmito rozhodnutími (jejich dílčími výrokovými částmi) bylo porušeno její právo na soudní ochranu tím, že jí byl uložen v rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") trest, jehož uložení zákon nepřipouští. Dále bylo údajně porušeno právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Základní práva a svobody byly napadenými rozhodnutími omezeny v rozporu s článkem 4 Listiny a v rozporu s principy ovládajícími demokratický právní stát ve smyslu čl. 1 Ústavy. Stěžovatelka spojila ústavní stížnost s návrhem na odklad vykonatelnosti v záhlaví označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud").
2. V řízení předcházejícím podané ústavní stížnosti Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví citovaným rozsudkem uložil trest propadnutí náhradní hodnoty obžalovanému E. V., a to třech motorových vozidel formálně vedených na stěžovatelku jako právnickou osobu registrovanou ve Spojených státech amerických, když ovšem skutečným vlastníkem motorových vozidel byl obžalovaný. Tato vozidla byla zajištěna usnesením policejního orgánu jako náhradní hodnota podle §80 ve spojení s §79f trestního řádu (jedná se o vozidlo Ferrari 458 F Italia, o vozidlo Mercedes Benz CLS 350 CDI a o vozidlo Volkswagen Scirocco).
3. Následné odvolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem vrchního soudu zamítnuto. Ve shodě se závěry městského soudu byl totiž i vrchní soud přesvědčen o tom, že stěžovatelka je jen "prázdnou skořápkou", za kterou obžalovaný E. V. ukrýval svůj majetek, když z výsledků provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že uvedenými vozidly disponoval právě on.
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy.
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
6. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení ve shora naznačeném směru však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
7. Ústavní soud se ústavními stížnostmi stěžovatelky, které se týkají zajištění výše uvedených automobilů, zabýval opakovaně [srov. zejména usnesení sp. zn. I. ÚS 2611/16 ze dne 8. 11. 2016 (veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná z http://nalus.usoud.cz)]. Proto Ústavní soud na dřívější usnesení pro stručnost přiměřeně odkazuje a poznamenává, že stěžovatelka zatím nebyla v žádné z těchto věcí v řízení před Ústavním soudem úspěšná. K vlastní argumentaci stěžovatelky Ústavní soud uvádí následující.
8. Namítá-li stěžovatelka v nyní posuzované ústavní stížnosti bez hlubší ústavněprávní argumentace, že v napadených rozhodnutích není vymezeno, jakou věc má náhradní hodnota vlastně zastoupit, pak Ústavní soud připomíná, že E. V. bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem městského soudu uloženo, aby společně a nerozdílně s ostatními obžalovanými nahradil poškozenému Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu škodu způsobenou zkrácením daně z přidané hodnoty ve výši přesahující 160 000 000 Kč.
9. Je proto sice pravda, že napadená rozhodnutí nespecifikují, jaký konkrétní výnos měl právě E. V. z jím páchané trestné činnosti, nicméně vzhledem k tomu, že patřil mezi řídící osoby celé trestné činnosti (přímo ovládal stěžovatelku, prostřednictvím které např. platil i volnočasové aktivity svých dětí - srov. k tomu např. odst. 1165 rozsudku městského soudu), hodnota zjištěných vozidel (pro účely trestního řízení znalecky oceněných) se pohybuje maximálně v jednotkách milionů korun českých a je proto zřejmé, že tato hodnota automobilů (formálně vlastněných stěžovatelkou) je zcela přiměřená rozsahu zkrácení daně. Ono "zkrácení" daně přitom není věcí, kterou by bylo možno zajistit samu o sobě. Proto je uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty zcela adekvátní. V napadených rozhodnutích je nadto podrobně a dostatečně přesvědčivě vysvětleno, že to byl právě E. V. jako spolupachatel trestné činnosti, kdo s uvedenými vozidly nakládal jako vlastník. Předpoklady pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, jak je sama stěžovatelka v ústavní stížnosti zmiňuje, jsou tak i podle Ústavního soudu v dané věci splněny.
10. Namítá-li konečně stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti, že chybou městského soudu se jako zúčastněná osoba nemohla účastnit jednoho jednání v rámci hlavního líčení, pak lze souhlasit s vrchním soudem v tom, že vzhledem k poměrům dané věci jde o chybu toliko formální, neboť stěžovatelka byla zcela ovládána obžalovaným E. V. Navíc stěžovatelka v ústavní stížnosti ani nenaznačuje námitky, které by (zvláště při zpětné znalosti průběhu hlavního líčení) hodlala k jednotlivým důkazům případně vznášet.
11. Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími (resp. jejich shora označenými výrokovými částmi) nebyla porušena základní práva stěžovatelky a proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. Protože bylo neprodleně rozhodnuto o samotném návrhu, Ústavní soud z důvodu hospodárnosti řízení již samostatně nerozhodoval o žádosti o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí vrchního soudu (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu