ECLI:CZ:US:2020:3.US.2815.20.1
sp. zn. III. ÚS 2815/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatele Milana Chovance, označenému jako "ústavní stížnost", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 10. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "ústavní stížnost", kterým stěžovatel brojí proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, č. j. 20 Cdo1667/2020-709, "z důvodu teroristických útoků, podvodů, krádeží, křivých obvinění a dalších incidentů úmyslně spáchaných a páchaných proti osobě a majetku Milana Chovance.".
Stěžovatelovo podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatel v tomto řízení domáhá, jakou ústavněprávní argumentaci uplatňuje a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je nicméně přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
V případě stěžovatele Ústavní soud z lustra jeho předchozích návrhů zjistil, že se mu podrobného poučení o tom, co vše musí obsahovat návrh podávaný k Ústavnímu soudu, že každý stěžovatel musí být zastoupen advokátem a na koho se má obrátit, aby mu bylo právní zastoupení poskytnuto, dostalo před několika měsíci v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 2049/19 a II. ÚS 2078/19, přičemž však v obou těchto případech na zaslané výzvy nijak nezareagoval a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty.
Za této situace, kdy stěžovatel byl v minulosti opakovaně a marně poučen o všech zákonných podmínkách řízení a navzdory tomu nyní předkládá podání, nezpůsobilé jeho věcného posouzení, nevidí Ústavní soud rozumný důvod, pro který by měl stěžovatele obdobným způsobem poučovat potřetí v řadě.
Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2020
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj