ECLI:CZ:US:2020:3.US.2887.19.1
sp. zn. III. ÚS 2887/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Šterna, zastoupeného JUDr. Ivo Koulou, advokátem, sídlem Krupská 28/30, Teplice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019 č. j. 21 Cdo 4197/2018-136 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2018 č. j. 14 Co 324/2017-108, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Petra Šmída, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 21 C 297/2015 (dále jen "okresní soud"), který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Okresní soud rozsudkem ze dne 12. 5. 2017 č. j. 21 C 297/2015-85 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemků p. č. X1 a p. č. X2 v katastrálním území Žichlice u Modlan (I. výrok), a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 65 369 Kč (II. výrok). Okresní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel (jako kupující) uzavřel dne 13. 10. 2014 s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem (jako prodávajícím) kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemkům uvedeným ve výroku. Vlastnické právo stěžovatele k pozemkům bylo do katastru nemovitostí vloženo dne 21. 11. 2014 s právními účinky ke dni 23. 10. 2014. Sporné pozemky byly již dříve v konkurzním řízení vedeném na majetek úpadce Zemědělské družstvo Žalany u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 69 K 34/2005 sepsány do soupisu konkurzní podstaty. Usnesením ze dne 20. 4. 2009 č. j. 69 K 34/2005-537 uložil krajský soud Pozemkovému fondu České republiky (dále jen "Pozemkový fond") lhůtu k podání žaloby o vyloučení mj. předmětných pozemků ze soupisu konkursní podstaty. Žaloba Pozemkového fondu byla rozsudkem krajského soudu ze dne 10. 2. 2012 č. j. 77 Cm 46/2009-341, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014 č. j. 13 Cmo 53/2012-383 jako opožděná zamítnuta. Dražební vyhláškou ze dne 7. 11. 2014 bylo správkyní konkurzní podstaty vyhlášeno konání dobrovolné dražby podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejných dražbách"), na den 11. 12. 2014. Vedlejšímu účastníkovi byl v dražbě udělen příklep mimo jiné ke sporným pozemkům. Cenu dosaženou vydražením uhradil vedlejší účastník ve lhůtě stanovené dražební vyhláškou, a to dne 15. 1. 2015, vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden dne 24. 3. 2015 s právními účinky vkladu ke dni 16. 1. 2015.
3. Okresní soud ve zmíněném rozsudku uvedl, že stěžovatel má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť tvrdí, že je vlastníkem sporných pozemků, avšak v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána jiná osoba. Okresní soud žalobu stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že vlastnické právo ke sporným pozemkům nabyl vedlejší účastník udělením příklepu ve veřejné dobrovolné dražbě, tedy originárním způsobem, při kterém je vlastnictví předchůdce nerozhodné, platnost veřejné dobrovolné dražby lze přitom posuzovat toliko v řízení o její neplatnosti zahájeném žalobou podle §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. S tvrzením stěžovatele o nabytí jeho vlastnictví na základě dobré víry od osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastník dle §984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se okresní soud vypořádal poukazem na přechodné ustanovení §3064 občanského zákoníku, z něhož vyplývá, že teprve uplynutím jednoho roku ode dne jeho účinnosti budou práva zapsaná v katastru nemovitostí považována za zapsaná v souladu se skutečností a tedy způsobilá, aby byla nabyvatelem v dobré víře získána přesto, že nenáleží osobě zapsané v katastru nemovitostí.
4. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2018 č. j. 14 Co 324/2017-108 rozsudek okresního soudu potvrdil (I. výrok) a uložil stěžovateli zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení vedlejšímu účastníkovi částku 21 803 Kč (II. výrok). Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu a dodal, že za situace, kdy posuzovaná dražba odpovídala požadavkům §2 písm. a) a e) zákona o veřejných dražbách, a navrhovatel dražby řádně doložil své oprávnění dražbu navrhnout, ztrácí argumentace stěžovatele o nabytí vlastnického práva v dobré víře na významu, neboť i v případě, že by sporné pozemky takto do vlastnictví nabyl (dobrou víru by nabyl nejpozději doručením vyrozumění o provedení vkladu), jeho vlastnické právo by zaniklo v důsledku pozdější právně významné skutečnosti, jíž bylo udělení příklepu ke sporným nemovitostem vedlejšímu účastníkovi ve veřejné dobrovolné dražbě ve spojení s doplacením nejvyššího podání dne 15. 1. 2015.
5. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 5. 2019 č. j. 21 Cdo 4197/2018-136 odmítl s poukazem na svou judikaturu jako nepřípustné, neboť rozhodnutí krajského soudu je (v závěru, že vedlejší účastník nabyl udělením příklepu, ve spojení s doplacením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě, vlastnické právo ke sporným nemovitostem, a to bez ohledu na to, zda v předchozí době nabyl vlastnické právo k nemovitostem na základě dobré víry ve stav zápisu v katastru nemovitostí stěžovatel) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že i přes skutečnost, že předmětné pozemky byly zahrnuty správkyní konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo Žalany Ing. Annou Šalomovou do soupisu konkursní podstaty, Pozemkový fond dne 13. 10. 2014 uzavřel se stěžovatelem kupní smlouvu o prodeji předmětných pozemků za kupní cenu ve výši 169 020 Kč. Dne 13. 5. 2015 zjistil stěžovatel na základě vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice, že k předmětným pozemkům byl rozhodnutím jmenovaného orgánu ze dne 24. 3. 2015 č. j. V-327/2015 s účinky ode dne 16. 1. 2015 proveden vklad vlastnického práva vedlejšího účastníka, a to na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby konané dne 11. 12. 2014. Stěžovatel považuje za nesporné, že kupní smlouva ze dne 13. 10. 2014 je absolutně neplatná, avšak má zato, že nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům rovněž originárním způsobem, a to na základě principu ochrany dobré víry vycházejícího z čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy přímo na základě zákona nejvyšší právní síly; na rozdíl od vedlejšího účastníka, nabyvšího téhož práva toliko na základě příklepu licitátora. Z tohoto pohledu je rozdíl legitimity obou vlastnických práv jednoznačný a ve prospěch stěžovatele. Stěžovatel upozorňuje, že návrh na vklad jeho vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen již dne 23. 10. 2014 (tedy 16 dní před vydáním dražební vyhlášky), od tohoto okamžiku byla v katastru nemovitostí vyznačena plomba podle §2 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 357/2013 Sb., upozorňující na skutečnost, že práva k předmětným nemovitostem jsou dotčena změnou. Tuto skutečnost jak správkyně konkursní podstaty, tak dražebník ignorovali. Stěžovatel poukazuje na zásadu materiální publicity a na §20 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, podle kterého platí, že nejméně 15 dnů před konáním dražby zašle dražebník dražební vyhlášku vlastníkovi a osobám, které mají k předmětu dražby právo zapsané v katastru nemovitostí nebo v listinách osvědčujících vlastnictví předmětu dražby nezbytných k nakládání s ním. Jestliže tedy správkyně konkursní podstaty spolu s dražebníkem postupovali tak, že stěžovateli znemožnili obranu jeho práva, a v rozporu se zákonem jej připravili o vlastnické právo k předmětným pozemkům, pak dle názoru stěžovatele jde o tzv. zdánlivou dražbu se zásahem do základního práva stěžovatele.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.
9. Ústavní soud především zohlednil, že stěžovatel shora předestřené námitky uplatnil již v řízení před soudy, proto se zaměřil pouze na to, zda se jimi soudy zabývaly a náležitě ústavně souladným způsobem se s nimi vypořádaly, a dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nevykazují prvky libovůle či nedostatku odůvodnění, neboť je z jejich odůvodnění dostatečně zřejmé, z jakých úvah při svém rozhodování soudy vycházely, a jejich závěry jsou ústavně konformní.
10. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům nikoli na základě kupní smlouvy ze dne 13. 10. 2014, ale na základě dobré víry a zásady materiální publicity. Soudy všech tří instancí stěžovateli na základě rozsáhle provedeného dokazování podrobně a přesvědčivě odůvodnily, proč uvedený způsob nabytí vlastnického práva není možný za situace, kdy vedlejší účastník nabyl později vlastnické právo udělením příklepu ve veřejné dobrovolné dražbě, která splňovala všechny náležitosti zákona o veřejných dražbách, a nešlo tedy o dražbu zdánlivou. V řízení o určovací žalobě přitom soud nebyl oprávněn zkoumat, zda předmětné nemovitosti byly pojaty do soupisu konkurzní podstaty oprávněně, neboť řešení této otázky již bylo předmětem soudního přezkumu v řízení o žalobě o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty, která byla pro opožděnost zamítnuta. Vzhledem ke skutečnosti, že nemovitosti nebyly z konkurzní podstaty vyloučeny, nic nebránilo správkyni konkurzní podstaty s nimi nakládat, tedy např. je zpeněžit.
11. Poukazuje-li stěžovatel na §20 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, podle kterého nejméně 15 dnů před konáním dražby zašle dražebník dražební vyhlášku vlastníkovi a osobám, které mají k předmětu dražby právo zapsané v katastru nemovitostí, je nutno uvést, že ke dni vydání dražební vyhlášky (7. 11. 2014) nebyl zapsán jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí stěžovatel, nýbrž Česká republika, příslušnost hospodařit s tímto majetkem pak měl zapsánu Státní pozemkový úřad. Jak obecné soudy zdůraznily, na oprávnění správkyně konkurzní podstaty navrhnout dražbu by ničeho nemohla změnit ani skutečnost, že by již v katastru nemovitostí byl stěžovatel jako vlastník zapsán, natož vyznačená poznámka, že práva k předmětným nemovitostem jsou dotčena změnou, neboť její oprávnění navrhnout dražbu je založeno tím, že věc byla sepsána do soupisu podstaty, a na stavu zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí je nezávislé. V dané situaci přitom právní úprava poskytuje osobám, kterým svědčí zápis v katastru nemovitostí, způsob, jakým se lze domoci ochrany vlastnického práva, když mají možnost bránit se soupisu věcí vylučovací žalobou, což také v katastru nemovitostí zapsaný vlastník (Pozemkový fond) učinil. Důvodem zamítnutí vylučovací žaloby bylo, že Pozemkový fond jako žalobce přes výzvu soudu neprokázal, že došlo k doručení faxového podání předmětné žaloby soudu posledního dne lhůty k jejímu doručení, a vycházelo se z žaloby doručené soudu v listinné podobě dne 23. 6. 2009.
12. Stěžovatel si je vědom neplatnosti kupní smlouvy, na základě které nabyl od Pozemkového fondu předmětné pozemky, ačkoli byly již dříve pojaty do soupisu konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva Žalany, a byl s nimi oprávněn nakládat pouze správce konkursní podstaty. Stěžovatel se však mýlí, spatřuje-li zásah do svých vlastnických práv v jednání správkyně konkursní podstaty, jejíž postup, jak bylo výše uvedeno, byl zcela v souladu se zákonem. V posuzované věci byl chybným postup Pozemkového fondu, který stěžovateli prodal předmětné nemovitosti, o nichž byl i po jejich zahrnutí do konkursní podstaty přesvědčen, jak vyplývá z obsahu vylučovací žaloby, že jsou ve vlastnictví České republiky a úpadce k nim měl pouze právo trvalého užívání, resp. později právo nájemní. Takové rozhodnutí však mohl učinit pouze krajský soud v řízení o vylučovací žalobě, ten ale o meritu vylučovací žaloby pro její opožděné podání nerozhodoval.
13. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatele neshledal. Má-li stěžovatel za to, že mu vznikla v důsledku předmětné veřejné dražby škoda, je na jeho rozhodnutí, zda se bude zákonem předpokládaným způsobem domáhat její náhrady, v řízení o určení vlastnického práva k předmětným pozemkům však z důvodu (pozdějšího) originárního nabytí vlastnického práva vedlejším účastníkem (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách) však úspěšný být nemůže.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu