ECLI:CZ:US:2020:3.US.2899.20.1
sp. zn. III. ÚS 2899/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Marií Petráčkovou, advokátkou, sídlem ulice Čoupkových 674/36, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 2020 č. j. 16 Co 51/2020-893 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2019 č. j. 24 P 55/2008-864, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) R. P., 2) nezletilé K. P. a 3) M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo podle čl. 7 a čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 7. 11. 2019 č. j. 24 P 55/2008-864 rozhodl tak, že stěžovatelka (dále také "matka") je oprávněna stýkat se s druhou vedlejší účastnicí (dále jen "nezletilá") v zařízení Krizového centra pro děti a dospívající, detašovaném pracovišti v B., a to v každém druhém kalendářním týdnu v měsíci červenci a v měsíci říjnu vždy v úterý, ve středu a ve čtvrtek od 14.00 hodin do 15.00 hodin za přítomnosti pracovníka tohoto zařízení po předchozí dohodě se zařízením. Třetí vedlejší účastnice (dále jen "babička") je povinna nezletilou předat ke styku s matkou v každém druhém kalendářním týdnu v měsíci červenci a v měsíci říjnu vždy v úterý, ve středu a ve čtvrtek v 14.00 hodin v uvedeném zařízení, strpět nerušený průběh styku matky s nezletilou za přítomnosti pracovníka tohoto zařízení a v 15.00 hodin nezletilou v prostorách tohoto zařízení převzít (I. výrok). Řízení o návrhu matky na umístění nezletilé do Krizového centra X či jiného ústavního zařízení na dobu minimálně tří měsíců soud zastavil (II. výrok), stejně tak jako řízení o návrhu matky na uložení povinnosti babičce přivádět nezletilou do zařízení Krizového centra X. ke skypovým kontaktům s matkou, a to vždy každé liché pondělí od 16.00 hod. do 18.00 hod. (III. výrok).
3. Městský soud dospěl k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby byl udržován její vztah s matkou, což je však komplikované s ohledem na skutečnost, že matka žije ve Švédsku. Vztah nezletilé a matky je dle městského soudu dlouhodobě narušen, avšak je možné jej obnovit, sama nezletilá připustila, že je ochotna se s matkou za určitých podmínek stýkat. Na vzájemném vztahu je třeba zapracovat, což je však možné pouze osobně. Bylo prokázáno, že komunikace na dálku, např. prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků, v dané věci není účelná. Městský soud zdůraznil, že matka by si měla primárně uvědomit, že je potřeba, aby ona byla k dispozici pro dítě, když ji potřebuje, nikoli naopak. K tomu soud poznamenal, že matka se do České republiky ke znaleckému posudku dostavila po třičtvrtě roce od prvního kontaktu. Rozsah styku byl upraven s přihlédnutím k návrhu matky a jejím časovým možnostem. Byť soud považuje stanovený rozsah styku za naprosto minimální, je to stále lepší, než kontakt žádný. S ohledem na napjaté vztahy, přání nezletilé a problematickou minulost celého případu, usoudil městský soud, že je vhodné, aby setkání alespoň z počátku probíhala za asistence odborného pracoviště.
4. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 7. 2020 č. j. 16 Co 51/2020-893 rozsudek městského soudu změnil jen tak, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou každý kalendářní rok ve druhém kalendářním týdnu v měsíci červenci v úterý, ve středu a ve čtvrtek od 10.00 hodin do 11.00 hodin a ve druhém kalendářním týdnu v měsíci říjnu v úterý, ve středu a ve čtvrtek od 15.00 hodin do 16.00 hodin, přičemž babička je povinna nezletilou k asistovaným stykům předat a po jejich skončení ji převzít; jinak napadený rozsudek potvrdil. Krajský soud se ztotožnil se závěrem městského soudu, že je v zájmu nezletilé, aby byl udržován její styk s matkou. Dle krajského soudu má matka zákonné právo na styk s nezletilou v situaci, kdy o ni osobně nepečuje, a současně je plně v zájmu nezletilé a jejího řádného vývoje, aby svůj vztah k matce rozvíjela. V tomto směru krajský soud apeloval na matku, aby si konečně upravila své osobní poměry tak, aby svůj vztah s nezletilou dcerou začala rozvíjet fakticky, nejen iluzorně, když nezletilé je 13 let, a nechce-li o vztah s dcerou matka definitivně přijít, musí ke skutečnému navázání a následnému prohloubení vztahu s nezletilou osobně přispět s plným respektem k jejím přáním a představám, a nikoliv se ho domáhat toliko soudně. S ohledem na skutečnost, že matka nemá na území České republiky žádné zázemí, upravil krajský soud její kontakt s nezletilou formou asistovaných styků, nikoliv formou asistovaného předávání.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že nezletilou porodila ve svých sedmnácti letech. V té době krátce zletilý první vedlejší účastník (dále jen "otec") se o nezletilou nemohl starat, proto byla po narození svěřena do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Posléze soudy rozhodovaly o výchově nezletilé tak, že byla nejprve svěřena do péče otce, po dosažení zletilosti stěžovatelky byla svěřena do střídavé péče, protože rodiče spolu nežili kvůli závažným rozporům mezi sebou a svými rodinami. Střídavá péče řádně nefungovala, jednak pro zmíněné rozpory, kdy otec, resp. babička odmítala nezletilou stěžovatelce předávat či předávání ztěžovala, a dále proto, že stěžovatelka neměla žádné zázemí, a zejména oporu ve své rodině. Babička fakticky pečovala o nezletilou od září roku 2013, poté podala návrh na svěření nezletilé do své péče. S tímto návrhem stěžovatelka nesouhlasila. Dne 16. 1. 2014 městský soud rozhodl o svěření nezletilé do péče babičky, protože stěžovatelka neměla zajištěny základní existenční podmínky, když zázemí a péči nezletilé poskytovala babička. Stěžovatelka se odvolala a uvedla, že v novém bydlišti ve Švédsku, kam se počátkem roku 2014 přestěhovala za svým přítelem, má pro nezletilou vytvořeny podmínky, a žádala, aby byly prošetřeny. Krajský soud rozhodnutí městského soudu potvrdil. Stěžovatelka se domáhala udělení souhlasu soudu s vycestováním nezletilé do Švédska, tento návrh vzala posléze pro nereálnost jeho uskutečnění zpět. Stěžovatelka se snažila stýkat se s nezletilou prostřednictvím opatrovníkem dohodnutých asistovaných styků, tyto však opakovaně mařila babička, a to i tehdy, byly-li asistované styky nařízeny předběžným opatřením. Stěžovatelka konzultovala situaci s psycholožkou, která se vyjádřila, že pokud bude nezletilá v přítomnosti babičky, není možné, aby se její postoj začal měnit, protože nezletilá nezná jiný její obraz, než ten, který jí podala babička, a ve svém současném postoji je podporována babičkou a její rodinou. V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na znalecký posudek znalkyně Mgr. Marcely Landové zadaný v rámci řízení před krajským soudem, v němž se uvádí, že negativní postoj nezletilé je podmíněn jednak nedostupností matky, tedy absencí vzájemné emoční a citové rezonance, a dále tím, že nezletilá nedostává od rodiny P. pozitivní obraz matky a není podporována k přijetí a k lásce k matce. Podle závěru znalkyně je pro obnovení styku nezletilé s matkou třeba přímé dostupnosti matky a současně změna negativního postoje babičky a otce.
6. Za této situace má stěžovatelka dle svého přesvědčení velmi omezenou, resp. žádnou šanci vztah k nezletilé navázat a rozvíjet, a stejné šance má i nezletilá. Nezletilá nechce ve vztahu ke stěžovatelce činit ničeho proti vůli babičky (nezletilá se při jednání soudu dne 7. 11. 2019 vyjádřila, že pokud by babička souhlasila, tak by se s matkou osobně vídala). Jestliže babička neplní povinnost pečující osoby (tj. povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči), musí se soudy zabývat tím, jaké opatření v této konkrétní situaci na podporu nezletilé přijmout. Městský soud sice nařídil před prvním jednáním ve věci mediaci u Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, babička však mediaci předčasně ukončila. Soud tak nepřijal žádné opatření vedoucí k tomu, aby se nezletilá mohla se stěžovatelkou stýkat a získala pravdivý obraz stěžovatelky a jejího domova ve Švédsku. Soudy rezignovaly i na úpravu styku prostřednictvím Skype a upravily styk jako asistovaný bez časového omezení s odůvodněním, že stěžovatelka nemá v České republice žádné zázemí. Pro takové rozhodnutí neměl dle stěžovatelky soud oporu, neboť si při svých příjezdech do B. pronajímala malý byt a mohla v něm nezletilou přijmout. Soudy stěžovatelce také srozumitelně nevysvětlily, jakým způsobem by si měla upravit své poměry, jaká přání nezletilé by měla respektovat, a jakým způsobem by měla na vztahu k dceři zapracovat, aby bylo zajištěno, že nedojde k opakování průběhu dosavadních styků. Závěrem stěžovatelka tvrdí, že její věc nebyla projednána soudem v přiměřené lhůtě, neboť soudy rozhodovaly ve věci více než 6,5 let, aniž by přijaly v průběhu řízení potřebné opatření. V důsledku uvedeného plynutí času se nezletilá "ze své vůle" nebude chtít se stěžovatelkou stýkat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. Rozhodnutí krajského soudu i městského soudu vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudů jsou v napadených rozhodnutích vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
10. Tak tomu je i v dané věci, v níž soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování neaplikovaly platnou právní úpravu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí krajského soudu i městského soudu, které shodně konstatovaly, že s ohledem na konkrétní okolnosti věci je namístě stanovit styk stěžovatelky s nezletilou jako asistovaný v rozsahu, který odpovídá návrhu matky a skutečnosti, že bydliště matky se nachází mimo území České republiky.
11. Stěžovatelka se původně návrhem doručeným soudu dne 26. 10. 2016, dále doplňovaným a měněným, domáhala vydání rozsudku, kterým bude nezletilá umístěna na dobu minimálně tří měsíců do krizového centra, kde by s nezletilou bylo dva měsíce pracováno na jejím vztahu k matce, třetí měsíc by matka přijela do České republiky a s nezletilou se stýkala každodenně od 16.00 hodin do 18.00 hodin. Pro případ, že by soud návrhu na umístění nezletilé do ústavního zařízení nevyhověl, požadovala, aby soud nařídil babičce povinnost nezletilou přivádět každé liché pondělí do krizového centra ke skypovým kontaktům s matkou, a to vždy od 16.00 hodin do 18.00 hodin. Poté, co bylo doplněno dokazování znaleckým posudkem, stěžovatelka navrhla, aby byl upraven její styk s nezletilou vždy v prvním červencovém a říjnovém týdnu v roce v rozsahu dle úvahy soudu ve vhodném zařízení. Své dříve podané návrhy na umístění nezletilé do ústavního zařízení a na úpravu styku prostřednictvím programu Skype vzala v celém rozsahu zpět. Babička i opatrovník s úpravou osobního styku matky s nezletilou souhlasili, babička souhlasila i s tím, že bude nezletilou k asistovaným stykům dovádět.
12. Jde-li tedy o rozsah styku, městský soud vyhověl návrhu stěžovatelky, styk však stanovil jako asistovaný, což odůvodnil problematickou minulostí rodinných vztahů a přáním nezletilé. Ústavní soud zastává ve své judikatuře stanovisko, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nález ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 (N 66/69 SbNU 213) či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci C. proti Finsku ze dne 9. května 2006 č. 18249/02, body 57-59]. Vycházel-li tedy městský soud při stanovení způsobu styku z přání nezletilé, která uvedla, že by se raději vídala se stěžovatelkou v nějakém zařízení, než aby ji stěžovatelka vyzvedávala ve škole, je jeho řádně odůvodněný závěr o vhodnosti asistovaného styku, ve kterém vzal v úvahu i specifické okolnosti dané věci, ústavně souladný. To platí i pro námitku stěžovatelky, že soudy "rezignovaly" na styk po Skypu. Nezletilá se v průběhu řízení vyjádřila, že se se stěžovatelkou přes Skype vídat nechce. Z vyjádření nezletilé dále vyplývá, že na stěžovatelku žádný kontakt nemá, používá chytrý telefon a Facebook messenger. V době rozhodování městského soudu bylo nezletilé již 12 let, je tedy na matce, za situace, kdy z osobních důvodů navrhovala rozsah styku v rozsahu, který městský soud označil za naprosto minimální, aby se pokusila o komunikaci s nezletilou prostřednictvím mobilu či počítače, tedy prostřednictvím technologií, které děti v tomto věku běžně samostatně každodenně používají, aniž by musel nařizovat soud styk po Skypu v předem stanovených hodinách. Jak ostatně vyplývá z výše uvedeného, stěžovatelka svůj návrh na stanovení styku formou komunikace přes Skype vzala zpět.
13. Není tedy zřejmé, jaké konkrétní vady v postupu opatrovnických soudů stěžovatelka spatřuje, resp. jaká úprava styku s nezletilou by byla podle jejích představ. Soudy obou stupňů stěžovatelce vysvětlily, že je na stěžovatelce, aby se svým vstřícným a zároveň aktivním přístupem snažila změnit přístup nezletilé ke své osobě. Z obsahu ústavní stížnosti, který tvoří z větší části popis celé situace, jak vznikala od samého počátku, lze vysledovat nespokojenost stěžovatelky s tím, že soudy nepřijaly žádná opatření, jež by efektivně eliminovala vliv babičky na utváření postoje nezletilé vůči stěžovatelce. Stěžovatelka však přehlíží, že zásadní příčinou současného stavu je její trvalá nepřítomnost v České republice. Nástroje, kterými disponují opatrovnické soudy k odstranění negativního stavu, kdy jeden rodičů manipuluje s nezletilým a svým chováním přivodí u nezletilého syndrom zavrženého rodiče, jsou omezené, mohou spočívat např. ve svěření nezletilého do péče druhého z rodičů, což by v dané věci zjevně nebylo v zájmu nezletilé, ani stěžovatelka nic takového nenavrhovala. To platí i pro původně stěžovatelkou navrhované dočasné umístění nezletilé do ústavu. Jinými slovy, za situace, kdy stěžovatelka trvale pobývá mimo území České republiky, a z ničeho nevyplývá, že by tuto skutečnost hodlala změnit, nelze označit soudy přijatá opatření spočívající v nastavení styku v rozsahu vycházejícím z návrhu stěžovatelky za nefunkční, ani za nerespektující zájmy nezletilé. Deklaruje-li stěžovatelka zájem rozvíjet svůj vztah s nezletilou, je vhodné, aby zvážila, zda není v jejích možnostech trávit více času v České republice, a budou-li styky s nezletilou probíhat bez problému, navrhnout do budoucna jejich rozšíření. Není přitom na újmu, že styky budou zpočátku realizovány asistovanou formou; důvody pro takové své rozhodnutí soudy řádně odůvodnily (nejednalo se přitom zdaleka jen o to, zda stěžovatelka má či nemá v České republice ke styku potřebné zázemí).
14. Z výše uvedených důvodů nemůže Ústavní soud přisvědčit námitce stěžovatelky, že soudy nepostupovaly v souladu se zájmem nezletilé, když nezaložily nezletilé reálnou možnost vytvořit, udržovat a rozvíjet vztah ke stěžovatelce. Jak již bylo shora uvedeno, městský soud i krajský soud dospěly k závěru, že je v zájmu nezletilé, aby byl udržován její vztah se stěžovatelkou. Babička, opatrovník, otec i sama nezletilá souhlasili s osobním stykem matky s nezletilou. Nikdo tedy stěžovatelce nebrání, aby své vztahy s nezletilou rozvíjela. Žije-li však stěžovatelka na základě svého vlastního rozhodnutí ve Švédsku, nelze jí deklarované snaze o rozvoj vztahu s nezletilou rozumět. Z dokazování vedeného krajským soudem vyplynulo, že mezi stěžovatelkou a nezletilou neproběhl od listopadu roku 2019 do července roku 2020 žádný kontakt, ani telefonický, ani písemný, stěžovatelka neplatí výživné. Omluvou pro takové chování stěžovatelky není ani postoj babičky, který situaci zajisté neulehčuje. Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že napadený rozsudek krajského soudu je pravomocný a vykonatelný, babička je tedy povinna nezletilou k asistovaným stykům předat a po jejich skončení ji převzít; tohoto se stěžovatelka může domáhat soudně prostřednictvím výkonu rozhodnutí. Způsob, jakým styky proběhnou, zda stěžovatelka bude motivovat nezletilou tak, aby se na styky těšila, byly pro ni příjemné a svůj vztah k matce rozvíjela i přes negativní stanovisko babičky, je pouze na stěžovatelce. Úkolem opatrovnických soudů je nastavit rámec, v němž stěžovatelka bude moci svá rodičovská práva, která jí nikdo neupírá, vykonávat. Této své povinnosti soudy nepochybně dostály.
15. Naznačuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že řízení, z nichž vzešla napadená rozhodnutí, byla stižena průtahy, pak měla proti tomu využít procesní prostředky, jež jí za tím účelem právní řád poskytuje. Bylo by naopak nelogické, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí vydané v řízení, které mělo být podle stěžovatelky stiženo průtahy, právě z tohoto důvodu zrušil, neboť by tím nežádoucí stav trvajícího řízení (znovu) navodil.
16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu