ECLI:CZ:US:2020:3.US.3001.20.1
sp. zn. III. ÚS 3001/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Šubrtem, advokátem, sídlem 1. máje 869/27, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. července 2020 č. j. 70 Co 136/2020-1655, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) J. D. a 2) nezletilé G. D., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
I. Nezletilé vedlejší účastnici G. D., se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti ustanovuje Magistrát statutárního města Olomouce, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc.
II. Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. července 2020 č. j. 70 Co 136/2020-1655 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 31 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel zároveň podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 20. 1. 2020 č. j. 0 P 375/2006-1572 snížil stěžovateli výživné pro nezletilou vedlejší účastnici, určené mu rozsudkem ze dne 23. 6. 2015 č. j. 0 P 375/2006-1057, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 3. 2016 č. j. 70 Co 463/2015-1229 celkovou částkou 40 000 Kč měsíčně [25 000 Kč k rukám matky (první vedlejší účastnice) a 15 000 Kč na účet nezletilé; pozn. Ústavního soudu: těmito předchozími rozhodnutími bylo určeno zároveň výživné pro tehdy nezletilého A. D. v celkové částce 45 000 Kč měsíčně], na částku 18 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017 nadále, splatnou k rukám matky vždy každého prvého dne v měsíci předem (I. výrok). Dále rozhodl, že výživné splatné od 1. 2. 2020 do konce kalendářního měsíce, v němž rozsudek bude doručen stěžovateli, je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od doručení rozsudku (II. výrok) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). K odvolání matky byl rozsudek okresního soudu změněn napadeným rozsudkem tak, že úprava výživného, provedená naposledy výše uvedeným rozsudkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2015, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 3. 2015, se v části týkající se výživného splatného k rukám matky mění tak, že se výživné snižuje z částky 25 000 Kč měsíčně na částku 20 000 Kč měsíčně s účinností od 10. 8. 2017. Ve zbývající části se úprava výživného nemění (I. výrok); dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (II. výrok).
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že výživné stanovené napadeným rozsudkem v celkové výši 35 000 Kč měsíčně (20 000 Kč k rukám matky a 15 000 Kč na účet nezletilé) není schopen hradit. Na jeho straně došlo k zásadní změně poměrů, když byl v srpnu 2017 hospitalizován, dva měsíce se nacházel v kómatu a jeho zdravotní stav je i nadále nepříznivý, o čemž svědčí i to, že mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Stěžovatel již objektivně není schopen dosahovat takových pracovních výkonů a příjmů jako dříve a stanovené výživné je zcela nepřiměřené jeho současným majetkovým poměrům. Majetek stěžovatele je zatížen exekucí a dlužné výživné za něho musí splácet jeho současná manželka. Krajský soud však uvedené skutečnosti nezohlednil a svůj závěr z velké části založil na ničím nepodložených tvrzeních první vedlejší účastnice. K ústavní stížnosti přiložený návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pak stěžovatel odůvodnil tím, že je zde vysoká pravděpodobnost, že nežli Ústavní soud rozhodne o jeho ústavní stížnosti, dojde k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí stěžovatele, tj. jeho rodinného domu, v němž žije se svou současnou rodinou, domu, v němž bydlí jeho rodiče, a nemovitosti, v níž podniká a která je nyní jeho jediným zdrojem příjmů.
4. Podle §469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, §892 odst. 3 a §943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán sociálně-právní ochrany dětí [v nynější věci §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí].
5. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilá G. D. postavení vedlejší účastnice řízení a její zákonní zástupci jsou v postavení účastníka řízení (stěžovatel) a vedlejší účastnice řízení (matka). Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilé kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je uvedeno v I. výroku.
6. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky pro odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku jsou v posuzované věci splněny. Ústavní soud přihlédl zejména k tvrzenému citelnému zásahu do majetkové sféry stěžovatele a hrozícímu provedení exekuce prodejem jeho nemovitostí, která by mohla mít reálný dopad mimo jiné do schopnosti stěžovatele hradit výživné v budoucnu. Současně Ústavní soud neshledal, že by jiným osobám mohla odložením vykonatelnosti napadeného rozhodnutí vzniknout závažná újma. Potřeby nezletilé budou v mezidobí zajištěny plněním výživného ze strany stěžovatele podle rozsudku okresního soudu ze dne 20. 1. 2020 ve výši 18 000 Kč měsíčně (dle tvrzení stěžovatele je jím tato částka na výživu nezletilé pravidelně hrazena), majetkové poměry první vedlejší účastnice, která má nezletilou v péči, jsou nadto příznivé.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu II. výrokem tohoto usnesení vyhověl, aniž by tím jakkoliv předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu