ECLI:CZ:US:2020:3.US.3952.19.1
sp. zn. III. ÚS 3952/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného JUDr. Kateřinou Duffkovou, LL.M., advokátkou, sídlem U Dívčích hradů 305/21, Praha 5 - Radlice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2019 č. j. 20 Co 369/2018-1178 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. června 2018 č. j. 0 P 55/2016-1028, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) S. S. a 2) nezletilé R. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3, čl. 5, čl. 13 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Z vlastní úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že proti stejným rozhodnutím, které stěžovatel napadá nyní podanou ústavní stížností, podal stejný stěžovatel již dříve ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 4. 2019. Ústavní soud ji usnesením ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1447/19 (veřejně dostupným v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz) odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019 č. j. 20 Co 369/2018-1178 mu byl doručen dne 1. 3. 2019. Vzhledem k tomu, že nyní posuzovaná Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 12. 2019, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání (viz §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatel v ústavní stížnost uvádí, že Ústavní soud se ve výše uvedeném usnesení sp. zn. I. ÚS 1447/19 nevypořádal s argumentací obsaženou v jeho první ústavní stížnosti, když neposuzoval, zda soudy porušily majetkové právo nezletilé. Tímto novým podáním se proto domáhá toho, aby se Ústavní soud věcně zabýval uvedenou ústavní stížností týkající se jmění nezletilé. K uvedené námitce Ústavní soud nemohl přihlédnout, neboť stěžovatel v ústavní stížnosti nemůže uplatňovat námitky proti předchozímu rozhodnutí Ústavního soudu, neboť proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 in fine zákona o Ústavním soudu), resp. nejsou proti němu k dispozici žádné vnitrostátní opravné prostředky.
7. Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj