ECLI:CZ:US:2020:3.US.3997.19.1
sp. zn. III. ÚS 3997/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. I., zastoupené Mgr. Viktorem Klímou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2019 č. j. 8 Azs 126/2019-87, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2019 č. j. 4 Az 76/2018-37 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. listopadu 2018 č. j. OAM-727/ZA-ZA11-ZA19-2018, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:
Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2019 č. j. 8 Azs 126/2019-87, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2019 č. j. 4 Az 76/2018-37 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. listopadu 2018 č. j. OAM-727/ZA-ZA11-ZA19-2018 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 3997/19.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ministerstvo vnitra dne 8. 11. 2018 pod č. j. OAM-727/ZA-ZA11-ZA19-2018 vydalo rozhodnutí, že stěžovatelčina žádost o mezinárodní ochranu je nepřípustná dle §10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o azylu"), a řízení o ní zastavilo dle §25 písm. i) daného zákona. Podle rozhodnutí Ministerstva vnitra je příslušným státem k posouzení podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany Francouzská republika na základě čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen "nařízení Dublin III").
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 8. 3. 2019 č. j. 4 Az 76/2018-37 zamítl stěžovatelčinu žalobu proti zmíněnému rozhodnutí Ministerstva vnitra. Nejvyšší správní soud pak rozsudkem ze dne 9. 10. 2019 č. j. 8 Azs 126/2019-87 zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost proti tomuto rozsudku městského soudu.
4. Proti výše zmíněným rozhodnutím Ministerstva vnitra, městského soudu a Nejvyššího správního soudu stěžovatelka podala ústavní stížnost. Současně navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
5. Žádost o odložení vykonatelnosti stěžovatelka odůvodnila tím, že po právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu je právně možné ji přemístit do Francouzské republiky. Uvedla, že pro ni je však nezbytné, aby zůstala na území České republiky, kde si zvykla a podstupuje léčbu. Přemístění do Francouzské republiky by vedlo k zhoršení jejího zdravotního stavu, neboť v současné době není schopna cestovat bez rizika paranoidně depresivních projevů ústících až do sebevražedného chování. Navíc je těhotná, její těhotenství je rizikové a ani s ohledem na tuto skutečnost není schopna podstoupit přemístění do Francouzské republiky. Příčinou jejího špatného psychického stavu je, že v březnu 2019 porodila mrtvé dítě a předtím už jednou potratila. Již před porodem mrtvého dítěte byla psychicky křehká, žila v dlouhodobém stresu spojeném s rodinnou a právní situací, byla sociálně izolovaná a fixovaná na manžela. Kombinace těchto faktorů u ní vedla k těžké depresi a pokusům o sebevraždu. Stěžovatelka není v dostatečně dobrém psychickém stavu, aby zvládla přesun do Francouzské republiky, kde nemá zázemí a kde její první zkušenosti (život na ulici, vyhrožování) byly negativní. Ke svým tvrzením o zdravotním stavu stěžovatelka ke svému návrhu přiložila řadu lékařských zpráv.
6. Dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatelky odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
7. V posuzované věci ústavní stížností napadená rozhodnutí neukládala povinnost (Ministerstvo vnitra rozhodlo o zastavení řízení, správní soudy vydaly zamítavé rozsudky), což však není samo o sobě na překážku vyhovění návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se totiž nevztahuje jen na exekuční vykonatelnost těch rozhodnutí, která ukládají povinnost, ale i na jiné účinky rozhodnutí včetně povinností osob a orgánů, které jsou rozhodnutím vázány, taková rozhodnutí respektovat a řídit se jimi u těch rozhodnutí, kterými nejsou ukládány povinnosti (k tomu podrobněji viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2019 sp. zn III. ÚS 3752/19; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Pro posouzení návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí je nutné poměřit újmu, kterou by stěžovatelce způsobila vykonatelnost těchto rozhodnutí, a újmu, kterou by jiným osobám způsobil odklad jejich vykonatelnosti, a dále prověřit, zda by odložení vykonatelnosti nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
9. V posuzované věci nefigurují žádné třetí osoby, jimž by odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí způsobil újmu. Šlo totiž o věc žádosti o mezinárodní ochranu.
10. Dle rozhodnutí Ministerstva vnitra napadeného ústavní stížností je k posouzení stěžovatelčiny žádosti o mezinárodní ochranu příslušným státem Francouzská republika. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka doložila, že by pro ni přemístění do Francouzské republiky znamenalo značnou újmu spojenou s jejím zdravotním stavem. Stěžovatelka doložila, že v minulosti porodila mrtvé dítě a v současné době je opět těhotná, přičemž jde o rizikové těhotenství (ambulantní nálezy ze dne 11. 11. 2019). Doložila rovněž, že porod mrtvého dítěte ji velmi traumatizoval, vedl u ní k těžké depresi s pokusy o sebevraždu a že je v současné době fixována na manžela, potřebuje být ve známém prostředí a mít jej při sobě. Jakákoli změna tohoto stavu by dle lékařské zprávy jistě vedla k dalšímu pokusu o sebevraždu (psychologická zpráva ze dne 20. 4. 2019). Stěžovatelka není v dostatečně dobrém psychickém stavu, aby zvládla přesun do Francouzské republiky bez rizika rozvoje paranoidně depresivních projevů ústících do sebevražedného chování, jak se uvádí v lékařském nálezu ze dne 3. 12. 2019.
11. Při rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud zvažoval, zda existuje veřejný zájem, s nímž by bylo vyhovění takovému návrhu v rozporu. Ve věci vystupuje zájem na dodržování pravidel unijního práva pro určení státu příslušného k posouzení podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle nařízení Dublin III. S tímto zájmem se může odložení vykonatelnosti dostat do konfliktu. Ústavní soud však uvážil, že újma, která stěžovatelce hrozí (vážná zdravotní rizika spojená s přemístěním do jiné země), převažuje nad ohrožením tohoto veřejného zájmu. Za této situace vychází z toho, že kolidující veřejný zájem není na překážku vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti. Poznamenat lze, že dle judikatury Soudního dvora Evropské unie přísluší orgánům členského státu, který má provést přemístění, a případně jeho soudům, aby vyloučily jakoukoliv závažnou pochybnost týkající se dopadu přemístění na zdravotní stav dotyčné osoby a přijaly nezbytná opatření, aby k jejímu přemístění došlo za podmínek, které umožňují vhodným a dostatečným způsobem ochránit zdravotní stav této osoby [srov. výrok 2) rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. 2. 2017 ve věci C-578/16 C. K., H. F. a A. S.; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná z http://curia.europa.eu].
12. Ústavní soud shrnuje, že z výše uvedených důvodů byly splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí napadených ústavní stížností podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
13. Odložením vykonatelnosti dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se po dobu řízení o ústavní stížnosti obnovuje odkladný účinek, který Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti III. výrokem usnesení ze dne 15. 5. 2019 č. j. 8 Azs 126/2019-37, který byl přiznán i proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (bod 18 zmíněného usnesení č. j. 8 Azs 126/2019-37). Jedním z účinků spojených s napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu (jeho právní mocí) bylo i vypršení odkladného účinku přiznaného kasační stížnosti. I následek napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu v podobě vypršení odkladného účinku kasační stížnosti je sistován přiznáním odkladu vykonatelnosti dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Na základě přiznaného odkladu vykonatelnosti je tak stěžovatelka po dobu řízení o ústavní stížnosti oprávněna setrvat na území České republiky dle §3d odst. 1 zákona o azylu, dle něhož na tomto území může setrvat žadatelka o udělení mezinárodní ochrany. Postavení žadatelky o udělení mezinárodní ochrany jí totiž pro účely setrvání na území svědčilo dle §2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu na základě přiznaného odkladného účinku kasační stížnosti, který směřoval i proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. Přiznáním odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které způsobuje obnovení odkladného účinku kasační stížnosti, je tak třeba hledět na stěžovatelku pro účely oprávnění setrvat na území České republiky jako na žadatelku o mezinárodní ochranu po dobu řízení o ústavní stížnosti. Přiznáním odkladu vykonatelnosti se sistují i účinky ústavní stížností napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra.
14. Tím, že Ústavní soud vyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti, žádným způsobem nepředjímá výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu