ECLI:CZ:US:2020:3.US.4111.19.1
sp. zn. III. ÚS 4111/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého V. Z., zastoupeného matkou L. K., právně zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2019 č. j. 19 Co 328/2019-149 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2019 č. j. 27 C 98/2017-140, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků podle §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Jelikož stěžovatel na výzvu obvodního soudu k vyplnění formuláře o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, jež mohou zakládat osvobození od soudních poplatků, nereagoval, obvodní soud stěžovateli osvobození od soudních poplatků v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský sodu") usnesením napadeným touto ústavní stížností potvrdil usnesení obvodního soudu. Stěžovatel se domáhal zrušení usnesení obvodního soudu, neboť jako nezletilý ve věku deseti let je nemajetný a nemůže být zaměstnán. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal splnění zákonných předpokladů odůvodňujících osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., pročež rozhodl, jak uvedeno výše.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že přestože je nezletilý a nemajetný, je nucen k hrazení soudních poplatků vůči svému škůdci - vedlejší účastnici. Stěžovatel se už podruhé obrací na Ústavní soud; obecnými soudy jsou mu kladeny překážky v uplatňování nároku, ačkoli v předchozím řízení před Ústavním soudem bylo jeho ústavní stížnosti vyhověno nálezem ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. III. ÚS 1538/14 (N 85/81 SbNU 423). Z nálezu podle stěžovatele vyplývá, že je nezletilý a nemajetný. Obecné soudy prezentují v jeho kauze naprostý formalismus bez špetky spravedlnosti, neboť není v zájmu jakéhokoli státu žádat po nezletilých hrazení soudních poplatků za uplatňování jejich základních práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti spočívá v opakování důvodů, jež mají zakládat stěžovatelovo osvobození od soudních poplatků a které v řízeních před obecnými soudy neprokázal, pročež postrádá ústavněprávní rozměr.
9. Z napadených rozhodnutí plyne, že soudy stěžovateli nebránily v uplatňování jeho práva požádat o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud byl naopak součinný, zaslal-li advokátem zastoupenému stěžovateli formulář, jenž měl být podkladem pro posouzení navrženého osvobození. Stěžovatel však zůstal pasivní, na výzvu soudu nereagoval, přičemž tuto skutečnost v ústavní stížnosti nereflektoval.
10. Městský soud v napadeném rozhodnutí srozumitelně a podrobně vyložil, že stěžovatel měl obvodnímu soudu předložit důkazy odůvodňující navržené osvobození od soudních poplatků a tím naplnit stanovené zákonné podmínky. Důkazní břemeno však stěžovatel neunesl, neboť žádné důkazy soudu nenavrhl ani jemu zaslaný formulář nevrátil. Stěžovatelem uvedený nález Ústavního soudu (viz bod 4) není pro posuzovanou věc případný; Ústavní soud jím zrušil usnesení Nejvyššího soudu pouze pro procedurální nedostatky jeho odůvodnění týkající se důsledného zodpovězení dovolatelem předestřené právní otázky, nijak nepředjímaje řešení merita věci. Obecné soudy v nynější věci rozhodly a svá rozhodnutí odůvodnily ústavně souladným způsobem.
11. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu není možné vykládat tak, že by se stěžovateli garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jeho představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při uplatnění ústavních principů. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
12. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu