ECLI:CZ:US:2020:3.US.855.20.1
sp. zn. III. ÚS 855/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. Š. M., zastoupené JUDr. Ondřejem Čechem, Ph.D., advokátem, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2019 č. j. 14 Co 57/2019-1288 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 16. listopadu 2018 č. j. 14 P 158/2013-1151, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a A. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka žádá o odkladný účinek úhrady pokut uložených v záhlaví uvedenými rozhodnutími, neboť výše pokut je pro ni vzhledem k její finanční situaci likvidační.
3. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") byl stěžovatelce, coby matce nezletilého A. M., nařízen výkon rozhodnutí uložením pokut za dobrovolné neplnění soudního rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým A. dle usnesení okresního soudu ze dne 19. 12. 2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 2. 2014, a to za termíny, kdy matka nepředala dítě otci celkem v pěti případech, k nimž došlo v roce 2014, přičemž za každé nepředání jí byla uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. Týmž rozsudkem došlo k zastavení řízení ve věci styku vedlejšího účastníka s nezletilým synem A. Dále bylo rozhodnuto, že vedlejší účastník je oprávněn stýkat se s nezletilým A. vždy každý třetí čtvrtek v kalendářním měsíci od 15:00 hodin do 17:00 hodin za asistence opatrovníka. Dále soud vyslovil, že návrh matky na přerušení řízení se zamítá. Okresní soud taktéž rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud podrobně zrekapituloval skutkový stav, v rámci něhož jsou zásadní následující skutečnosti. Okresní soud poprvé rozhodoval ve věci dětí M. rozsudkem v roce 2012 (manželství bylo rozvedeno v roce 2013), kdy došlo k úpravě práv a povinností k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství stěžovatelky a vedlejšího účastníka tak, že nezletilé děti A. a M. M. byli svěřeni do péče otce a mladší děti A. a A. do péče matky. Již v září 2013 stěžovatelka očekávala narození dalšího dítěte, tentokrát se svým novým druhem D. Š. Návrhem ze dne 7. 5. 2013 se domáhal vedlejší účastník úpravy styku se svými nezletilými dětmi svěřenými do výchovy matky, tedy s A. a A. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že komunikace mezi rodiči byla složitá, a to zejména z toho důvodu, že stěžovatelka soustavně bránila styku syna A. s vedlejším účastníkem. Z odůvodnění v této souvislosti vyplynulo, že přes veškeré snahy vedlejšího účastníka o styk s nejmladším A., mu ze strany matky byl opakovaně obstruován kontakt do té míry, že vedlejší účastník viděl syna A. naposledy v roce 2013. Z tohoto důvodu považoval okresní soud za oprávněné nařídit stěžovatelce výkon rozhodnutí uložením pokut za dobrovolné nedodržování soudem stanovených termínů styku syna A. s vedlejším účastníkem v roce 2014 v celkové výši 50 000 Kč.
4. Stěžovatelka napadla rozsudek okresního soudu odvoláním. Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil uložení pokut ve čtyřech termínech, u termínu ze dne 8. 2. 2014, kdy A. nebyl předán otci, krajský soud návrh otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty zamítl. Krajský soud zároveň určil styk s nezletilým A. tak, že vedlejší účastník je oprávněn stýkat se s nezletilým A. vždy každou první sobotu v kalendářním měsíci od 15:00 hodin do 17:00 hodin na pracovišti Area Fausta, které je určeno pro asistovaný styk rodičů s dětmi v případech, kdy styk nebyl dlouhodobě uskutečňován. Krajský soud k tomu přistoupil z důvodu, že nezletilý A., v době rozhodování ve věku devíti let, svého biologického otce nezná, a je tudíž nutno zavést navykací režim, aby se nezletilý na otce adaptoval a aby do budoucna bylo možno styk realizovat bez jakýchkoliv omezení, což bude odpovídající věku nezletilého.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že uložení pokut bylo nezákonné, neboť neuskutečněná předání nebyla dobrovolná, nýbrž stěžovatelka konala ze strachu o život a zdraví syna A. Vedlejší účastník o A. nikdy nepečoval, nadto je vedlejší účastník manipulátor a nedůvěryhodná osoba, kterému jde toliko o své vlastní zájmy, nikoliv o zájmy A.
6. Nezletilý A. byl v době rozhodování krajského soudu ve věku devíti let, přičemž dle judikatury Ústavního soudu je dítě již v tomto věku schopno formulovat svůj názor, přičemž ze zprávy odboru péče o dítě ze dne 2. 2. 2017 vyplývá, že A. řekl, že jeho sourozenci jezdí za svým tátou, ale on sám má svého tátu doma a pana M. nezná. A. tedy neshledává žádný důvod, proč by se měl se svým biologickým otcem stýkat, když má dle svého mínění svého otce u sebe doma. Stěžovatelka v této souvislosti podotýká, že v téže zprávě ze dne 2. 2. 2017 bylo uvedeno, že opatrovník nedoporučil, aby byl A. nucen se s otcem stýkat. Obecné soudy však toto doporučení nikterak nevzaly v potaz. Tímto postupem nebyl zohledněn nejlepší zájem dítěte.
7. Stěžovatelka dále uvádí, že syna A. otci ve stanovených termínech nepředala jednak ze zdravotních důvodů na straně syna a jednak proto, že si to A. nepřál. A. je značně fixován na stěžovatelku a je nepředstavitelné, že by v době nemoci měl pobývat u otce, který o něj nikdy nepečoval.
8. Stěžovatelka rovněž namítá vady dokazování, neboť v řízení před obecnými soudy se uplatňují zásada vyhledávací a zásada materiální pravdy. Tomu však obecné soudy nedostály, zejména ve vztahu k tvrzením o zdravotním stavu A. v době termínů předání. Obecné soudy též ignorovaly doporučení uvedené ve zprávě Úřadu městské části Praha 13, odboru speciální péče ze dne 2. 2. 2017.
9. Stěžovatelka uvádí, že výše uložených pokut je disproporční. Poukazuje na skutečnost, že má ve výhradní péči tři nezletilé děti a finančně podporuje zletilou dceru, která studuje v zahraničí. Výživné na A. činí 2 200 Kč a na A. 1 800 Kč ze strany vedlejšího účastníka. Vzhledem k vysokým životním nákladům stěžovatelky a jejích dětí je pro ni zaplacení pokut v uvedené výši likvidační. Stěžovatelka si požádala o splátkový kalendář, neboť není v jejích finančních možnostech uhradit celou sumu najednou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastna řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím anebo jiným zásahem orgánů veřejné moci porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
12. Ústavní soud ve své judikatuře formuloval principy, podle kterých mají oba rodiče stejné právo na péči o dítě. Ustanovení čl. 32 odst. 4 Listiny garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči. Odpovědnost za dítě náleží oběma rodičům. Výchovný otcovský prvek je pro harmonický psychický rozvoj dítěte nezbytný a je nepochybně v zájmu dítěte neztratit kontakt s otcem [nález sp. zn. I. ÚS 618/05 ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), bod 17; dále také viz nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363), nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421)].
13. Stěžovatelka konstatuje, že obecnými soudy nebyl zohledněn nejlepší zájem dítěte, neboť syn A. nezná vedlejšího účastníka, svého otce. Obecně lze k tomu, v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10), konstatovat, že zájmem dítěte je, aby bylo v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak právě toho z rodičů, který mimo jiné uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem. Tuto premisu lze vztáhnout i k posuzované věci. Manželství stěžovatelky a vedlejšího účastníka bylo rozvedeno v roce 2013, tedy v době, kdy měl nezletilý A. přibližně tři roky. Především z důvodu věku byl nezletilý svěřen do péče matky, neboť dítě v útlém věku má přirozeně silnější citovou vazbu k matce, která i obvykle vykonává většinovou péči o dítě. V nejlepším zájmu dítěte bylo již v této době, kdy bylo manželství rozvedeno a stěžovatelka společně s nezletilými dětmi A. a A. pobývala v jiné domácnosti než vedlejší účastník s dalšími společnými dětmi, aby se stěžovatelka všemi svými silami zasloužila o to, aby děti, svěřené do její péče, pěstovaly, přiměřeně svému věku a zejména v souladu s rozhodnutím soudu o styku otce s dětmi, kontakty s druhým rodičem. Stěžovatelka tomuto svému úkolu nedostála a sama se dopustila zásahu do nejlepšího zájmu svého dítěte A., který ve věku devíti let, již šest let svého otce neviděl, a to i přes veškeré úsilí vedlejšího účastníka, které je popsáno v napadených rozhodnutích.
14. Z provedeného dokazování, které obecné soudy provedly, vyplynulo, že vedlejší účastník vykonává řádně svou rodičovskou zodpovědnost vůči dětem, s nimiž se stýká. Zároveň jak okresní soud, tak i krajský soud, v odůvodněních napadených rozhodnutí zdůrazňují, že stěžovatelka již od roku 2013 neustále činí procesní obstrukce, které brání včasnému rozhodování soudů ve věcech péče o dítě a které mají za cíl nadále bránit styku vedlejšího účastníka se synem A. Stěžovatelka dokonce zahájila řízení o zbavení vedlejšího účastníka rodičovské zodpovědnosti vůči nezletilému A. s cílem, aby si A. osvojil její stávající manžel D. Š. Stěžovatelka tímto svým postupem neustále zasahuje do práv svého syna A., který má právo na styk se svým biologickým rodičem, resp. do práv vedlejšího účastníka, který má právo pečovat o své dítě. Jak A., tak i vedlejšímu účastníkovi v důsledku počínání stěžovatelky vznikla nemajetková újma, která je stále trvajícími obstrukcemi nadále prohlubována a která je již dost dobře nevratná.
15. Stěžovatelce lze přisvědčit, že stávající situace je pro syna A. stresující, neboť se má pravidelně setkávat na základě soudního rozhodnutí s člověkem, kterého nezná. Nicméně je třeba si uvědomit, že tento stav je výsledkem strategického mnohaletého počínání stěžovatelky, která znemožňuje styk nezletilého s jeho biologickým otcem, který naopak o styk usiluje. Tento stav je nyní nutno napravit, a to s ohledem na nejlepší zájem dítěte, tedy postupně. Způsobu, jakým obecné soudy určily styk vedlejšího účastníka s A. nelze ničeho vytknout, když přistoupily k problematice citlivě za současného angažování odborného pracoviště Area Fausta, které se specializuje na asistovaný styk dětí s rodiči v případech, kdy kontakt nebyl dlouhodobě realizován. Krajský soud nadále počítá s tím, že styk bude postupně rozšiřován v závislosti na tom, jak rychle se A. bude na otce adaptovat.
16. Jak vyplývá z uvedeného, stěžovatelce nelze v jejích námitkách přisvědčit, neboť její argumentace je účelová a míří na další obstruování kontaktů vedlejšího účastníka s nezletilým A. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že v době nerealizovaných předání A. nebyl u svého ošetřujícího lékaře, tento nemá k předmětným termínům ve zdravotnické dokumentaci žádné záznamy. Stěžovatelčiny námitky stran zdravotních obtíží na straně A. ve stanovených termínech předání jsou v tomto směru tedy pouhými tvrzeními, která nelze ověřit ze zdravotnické dokumentace a vzhledem k časovému odstupu je již nelze ověřit ani jiným způsobem. V kontextu posuzované věci se však tato tvrzení stěžovatelky jeví poněkud nevěrohodně. Stejně tak nevěrohodně působí i stěžovatelčino tvrzení, že nechce A. předávat ve stanovených termínech vedlejšímu účastníkovi, neboť má strach o jeho život a zdraví. Obecné soudy se zabývaly touto námitkou a dospěly k závěru, že z četných zpráv a šetření, které opakovaně z důvodu obstruování kontaktu A. s biologickým otcem byly konány jak v bydlišti stěžovatelky, tak v bydlišti vedlejšího účastníka, nikdy nevzešlo podezření, že by vedlejší účastník konal vůči svým dětem způsobem, který namítá stěžovatelka.
17. Pokud jde o námitku k výši pokut, resp. jejich likvidačnímu efektu pro stěžovatelku, ani této námitce nelze přisvědčit, když z provedených četných šetření u stěžovatelky v místě jejího bydliště, vyplynulo a zaznělo to i z úst stěžovatelky samotné, že životní úroveň její rodiny je nadstandardní. Z napadených rozhodnutí vyplynulo, že manžel stěžovatelky pobírá měsíční příjem přibližně ve výši 400 000 Kč, čímž je zajištěn určitý standard i stěžovatelce a jejím dětem, jakož i společnému dítěti, které má stěžovatelka se svým stávajícím manželem. Stěžovatelka opakovaně pobývá po delší časový úsek v USA i s dětmi, její dcera studuje v Austrálii, kde ji stěžovatelka finančně podporuje a nezletilé děti navštěvují soukromé školy v P., nejmladší dítě, které má stěžovatelka se svým stávajícím manželem, je opatrováno chůvou. Námitka, v níž stěžovatelka uvádí, že si musela sjednat splátkový kalendář a že zaplacení celkové sumy 40 000 Kč je pro ni likvidační, je v kontextu posuzované věci naprosto absurdní.
18. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu