ECLI:CZ:US:2020:3.US.89.20.1
sp. zn. III. ÚS 89/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., zastoupeného Mgr. Janem Pravdou, advokátem, sídlem Stroupežnického 2327/28, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2019 č. j. 35 Co 219/2019-848 a rozsudku Obvodního soudu Praha 4 ze dne 20. února 2019 č. j. 0 P 163/2011-805, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, S. J. a nezletilé T. K. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména pak čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a 6 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozsudků vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 20. 2. 2019 č. j. 0 P 163/2011-805 bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou T. každý druhý lichý víkend v roce od pátku 17:00 hod. do neděle 17:00 hod., každého 25. 12. od 9:00 hod. do 18:00 hod., po dobu dvou týdnů v průběhu letních prázdnin, v každém lichém roce o Velikonocích a v každém sudém roce o jarních prázdninách. Obvodní soud dospěl k závěru, že došlo k takové změně poměrů, která odůvodňuje odchylnou úpravu styku nezletilé se stěžovatelem od rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 10. 2008 č. j. 19 P 35/2008-307. Obvodní soud zejména přihlédl k tomu, že nezletilé je 14 let, je v procesu dospívání a chodí už do 8. třídy, a jak uvedla i znalkyně v posudku ze dne 22. 5. 2017, nezletilá, i přes určitou emoční nestabilitu, úzkostnou nejistotu a neurotické výkyvy, je již schopna vyjádřit důrazněji svůj názor a přání. Přesto se soud od přání nezletilé, která se se stěžovatelem chtěla stýkat o víkendu jednou za měsíc, odchýlil, když zohlednil i to, že zde není podstatný důvod omezovat styk nezletilé se stěžovatelem, který nemá nijak omezené výchovné dispozice a nic tak nevylučuje možnost jeho běžného styku s nezletilou, a nepovažoval za vhodné, aby byl kontakt stěžovatele s nezletilou omezen v podstatě na jediný víkend, tj. pouhé dva dny v měsíci.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 1. 11. 2019 č. j. 35 Co 219/2019-848 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že široce koncipovaný rozsah styku, jak se ho stěžovatel domáhal návrhem na rozšíření styku s nezletilou ze dne 18. 3. 2015, neodpovídá přáním ani potřebám nezletilé. Městský soud zdůraznil, že na rozdíl od předchozího období, kdy ve věci naposledy rozhodoval odvolací soud, a kdy bylo nezletilé 12 let, je v současnosti zcela zřejmé, že je namístě respektovat přání a požadavky nezletilé, která je ve věku 15 let. Z posledního pohovoru s nezletilou, ke kterému došlo dne 13. 2. 2019, přitom vyplynulo, že přáním nezletilé je bydlet s matkou a chodit ke stěžovateli jednou za měsíc na víkend, a pokud bude mít více času, bude chodit vícekrát. Z jejího sdělení rovněž vyplynulo, že chce, aby rodiče, zejména stěžovatel, respektovali, že chce trávit i čas s kamarádkami, chodit na závody, má zájem se dostat na střední školu a potřebuje se učit, aby měla dobré známky. Obvodní soud dle městského soudu k uvedeným skutečnostem přihlédl a upravil styk stěžovatele s nezletilou tak, aby byl v jejím zájmu, současně však zohlednil i právo stěžovatele na styk s nezletilou.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí bude upřena možnost být plnohodnotným rodičem a podílet se na přípravě nezletilé na budoucí povolání. Stěžovatel má za to, že neprovedením navržených důkazů, zejména audionahrávkou rozhovoru matky s nezletilou ke zjištění sugestivního vlivu matky na dceru či nepřihlédnutím k závěrům znalkyně, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Obecné soudy dle stěžovatele odůvodnily omezení jeho styku s nezletilou pouze tím, že nezletilá začne studovat, a že potřebuje více času na své kamarády a zájmovou činnost. Takovýto důvod však nelze považovat za relevantní, neboť se týká v podstatě všech školou povinných dětí a jeho uplatnění by v konečném důsledku znamenalo, že princip rovnosti rodičů, pokud jde o péči o nezletilé dítě, by nebylo možné naplnit. Stěžovatel má za to, že právě v období, kdy dítě musí plnit své školní a další povinnosti, je více zapotřebí, aby se do jeho výchovy zapojili oba rodiče. Postup obecných soudů je pro stěžovatele o to méně pochopitelný, že matka proti dosavadní úpravě styku žádné výhrady nevznesla a opatrovník v odvolacím řízení navrhl úpravu styku ponechat ve stávajícím rozsahu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
7. V posuzované věci má Ústavní soud za to, že napadená rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele zasaženo nebylo. Rozhodnutí městského soudu i obvodního soudu vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry soudů jsou v napadených rozhodnutích vyloženy a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
8. Tak tomu je i v dané věci, v níž soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování neaplikovaly platnou právní právu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí městského soudu i obvodního soudu, které shodně konstatovaly, že je vhodné na základě přání nezletilé přistoupit k nové úpravě styku, vynechat styk se stěžovatelem v úterý odpoledne a zkrátit styk o letních prázdninách na 14 dnů, a to s i ohledem na další aktivity nezletilé. Naopak stěžovatelem navržený styk měly soudy za v podstatě takového rozsahu, že by nahrazoval de facto střídavou péči, o kterou však nezletilá (mimo pohovoru na jednání dne 21. 2. 2018) nikdy neprojevila zájem.
9. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by soudy nerespektovaly závěry znaleckého posudku PhDr. Věry Břicháčkové, která doporučila vzhledem k množství aktivit a zájmů nezletilé volnější kontakt se stěžovatelem a jeho rodinou, s možností změny programu a větší tolerancí stěžovatele k těmto změnám a prodloužený víkend u stěžovatele jako vhodný ke srovnání modelů obou rodin. Ve znaleckém posudku, který byl vypracován dne 22. 5. 2017, se totiž taktéž uvádí, že nezletilá v minulosti projevovala přání po jistotě ve vztahu k matce a po volnějším kontaktu se stěžovatelem, nyní zvýrazňuje pozitivní vztah k matce, kde cítí větší jistotu, a ambivalentní vztah k otci, u nějž má pocit, že není přijímána a milována, projevují se vztahy neurotické úzkosti ke stěžovateli a zároveň snaha po jeho přijetí, po kontaktu se stěžovatelem je však interakce mezi nezletilou a stěžovatelem uvolněná a pozitivní.
10. V této souvislosti je třeba připomenout, že znalecký posudek představuje pouze jeden z provedených důkazů, a soudy postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou, podle které nejsou oprávněny přehodnocovat závěry znalce po věcné stránce, ale mohou hodnotit logickou souladnost znalcových závěrů a eventuálně též srovnávat obsah znaleckého posudku s ostatními provedenými důkazy, v posuzované věci s ohledem na věk nezletilé (v době rozhodování obvodního soudu 14 let) zejména s názory a přání nezletilé.
11. Při pohovoru na jednání dne 21. 2. 2018 nezletilá uvedla, že chtěla být vždycky u matky, ale teď chce být u stěžovatele, jelikož matce, která je nyní těhotná, vadí skoro všechno, co nezletilá dělá, nezletilá má spoustu povinností a musí hlídat mladší sestru. Při pohovoru na jednání dne 3. 10. 2018 nezletilá uvedla, že k soudu chtěla jít sama, uvědomila si, že byla na matku naštvaná, ale matka toho měla hodně, byla těhotná, stěhovali se a mladší sestra byla nemocná, proto řekla minule to, co řekla, teď už ale na mámu naštvaná není. Nezletilá sdělila, že by chtěla, aby vše zůstalo tak, jak to bylo předtím, tedy že bude bydlet u matky a ke stěžovateli chodit 1x měsíčně, jindy pokud by sama chtěla a matka jí to dovolila. Taktéž při pohovoru na jednání dne 13. 2. 2019 nezletilá uvedla, že si přeje bydlet s matkou a chodit ke stěžovateli jednou za měsíc na víkend, pokud bude mít čas, tak i vícekrát, ale nikoli v době, kdy chce jít někam s kamarádkami, má závody, nebo se musí učit, neboť u stěžovatele nemá na učení klid. Nechtěla by chodit v úterý, v létě by si přála být se stěžovatelem 14 dní.
12. Ústavní soud stojí ve své judikatuře na stanovisku, že za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213) či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci C. proti Finsku ze dne 9 května 2006 č. 18249/02, body 57-59]. Optikou shora uvedeného považuje Ústavní soud za ústavně souladný závěr obvodního i městského soudu, které vzaly v úvahu i vyjádření nezletilé během pohovoru v únoru 2018, zcela odlišné od vyjádření předchozího i následných, kdy nezletilá velmi silně emočně reagovala na změny v domácím prostředí u matky, které spolu s podporou stěžovatele dle soudů vedly ke změně v setrvalém postoji nezletilé, jež si náhle přála být více u stěžovatele. Soudy však také zohlednily to, že nezletilá následně své postoje z tohoto období korigovala a v posledních pohovorech v říjnu 2018 a únoru 2019 znovu vyjádřila přání být více s matkou, a až na určité korekce zachovat původní úpravu styku se stěžovatelem. S ohledem na právo stěžovatele na styk s nezletilou, soudy současně nevyhověly přání nezletilé stýkat se stěžovatelem o víkendech pravidelně pouze jednou za měsíc či podle jejího přání.
13. Namítal-li stěžovatel, že obvodní soud pochybil, když neprovedl důkaz nahrávkou rozhovoru matky s nezletilou, Ústavní soud ve své judikatuře vymezil, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mají ústavněprávní relevanci a za určitých podmínek odůvodňují zásah Ústavního soudu. Jedná se mimo jiné o případy tzv. opomenutých důkazů, tedy o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez adekvátního odůvodnění zamítnut (event. opomenut), což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Obvodní soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že uvedený důkaz neprovedl, neboť jej považoval za nadbytečný, jelikož podstatné skutečnosti z hlediska posouzení věci zjistil z ostatních důkazů provedených v řízení, a to zejména z pohovorů s nezletilou. Je tedy zřejmé, že se obvodní soud nedopustil stěžovatelem namítaného pochybení, neboť řádně zdůvodnil, z jakých důvodů nebyly stěžovatelem navržené důkazy provedeny, a vycházel ve svých závěrech z řádně provedených důkazů, kterými byl dostatečně skutkový stav věci zjištěn.
14. K námitce stěžovatele, že matka ani opatrovník nenavrhovaly změnu (zúžení) styku stěžovatele s nezletilou, je nutno konstatovat, že řízení o svěření dítěte do péče včetně úpravy styku je řízením nesporným, ve kterém soud není vázán návrhy účastníků, nýbrž veškeré úkony a svá rozhodnutí činí v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem pro rozhodnutí o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Lze jen dodat, že napadenými rozsudky nastavený rozsah styku nebrání stěžovateli v možnosti být plnohodnotným rodičem, jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, a to zejména s ohledem na věk nezletilé a skutečnost, že jí dle jejího vyjádření před soudem matka ve styku se stěžovatelem nad rámec soudem stanoveného rozsahu nikterak nebrání.
15. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatele neshledal. Obecné soudy se danou věcí podrobně zabývaly, a jak již bylo uvedeno, v odůvodnění svých rozhodnutí srozumitelně uvedly, na základě jakých úvah k jednotlivým závěrům dospěly. Rozhodnutí nevybočují z Ústavou stanoveného rámce, jejich odůvodnění je ústavně konformní a není důvod je zpochybňovat.
16. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl. K návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu