ECLI:CZ:US:2020:4.US.1007.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1007/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudkyně Milady Tomkové z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Dany Sedlákové, zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou, sídlem Úvoz 39, Brno, takto:
Soudkyně Milada Tomková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1007/20.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka, napadající ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 15. 1. 2020 čj. 16 Kss/2019-68, kterým byl zamítnut její návrh na obnovu kárného řízení ve věcech sp. zn. 16 Kss 6/2017 a 16 Kss 2/2018, vznesla dne 9. dubna 2020 námitku podjatosti vůči soudkyni Ústavního soudu Miladě Tomkové jako zpravodajce ústavní stížnosti sp. zn. IV. ÚS 1007/20. Ve svém podání stěžovatelka namítá, že Milada Tomková jako soudkyně Nejvyššího správního soudu v letech 2003-2013 a předsedkyně kárného senátu pro věci státních zástupců byla kolegyní většiny soudců NSS, včetně předsedy senátu 16 Kss JUDr. Karla Šimky a jeho člena JUDr. Petra Vlacha, v minulosti působila na Ministerstvu práce a sociálních věcí i za ministra Vladimíra Špidly, který měl údajně kladný vztah k státnímu zástupci Zárubovi, jenž v letech 1983-2005 bydlel - stejně jako stěžovatelka - v Olomučanech, atd.
2. Přípisem ze dne 20. 4. 2020 oznámila Milada Tomková předsedovi III. senátu, že ve věci stěžovatelky nemohla být jakkoli činná při výkonu jiné své funkce, neboť je od roku 2013 soudkyní Ústavního soudu. Její poměr k věci ani k účastnici nemůže být nijak ovlivněn skutečností, že byla 10 let soudkyní NSS, s jehož soudci měla jen běžné kolegiální vztahy. S ministrem Špidlou na konci 90. let řešila toliko otázky legislativy sociálního zabezpečení, JUDr. Zárubu ani JUDr. Vlacha nezná, přičemž stěžovatelka navíc ani neuvádí, co by vlastně v této vykonstruované síti vztahů mělo být důvodem její podjatosti.
3. Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].
5. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak
z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
6. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném §4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, který stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
7. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, které existovaly před výkonem jeho funkce. Samotná existence takového vztahu v minulosti není proto bez dalšího způsobilá založit u osoby soudce podjatost. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj předchozí profesní život od nynější činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. Takový vztah Milady Tomkové však dán nebyl a není.
8. Na základě výše uvedené argumentace proto III. senát Ústavního soudu, určený podle ustanovení §10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2020 pro rozhodnutí o vyloučení soudce IV. senátu, dospěl k závěru, že v daném případě neexistuje důvod podle ustanovení §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudkyně Milady Tomkové z projednání a rozhodování věci sp. zn. IV. ÚS 1007/20.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu