ECLI:CZ:US:2020:4.US.1052.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1052/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky T. H., zastoupené Mgr. Pavlou Smetankovou, advokátkou, sídlem Lidická 262, Jinočany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2020 č. j. 55 Co 384/2019-666 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. září 2019 č. j. 0 P 214/2017-594, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé D. S., 2. nezletilého J. S., a 3. O. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a též práva 1. a 2. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilí") zaručená čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 12 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 25. 7. 2016 č. j. 14 Nc 481/2015-218 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 7. 12. 2016 č. j. 55 Co 404/2016-260 byli nezletilí svěřeni do péče 3. vedlejšího účastníka (dále též "otec") a matce bylo uloženo platit výživné 2 000 Kč pro nezletilou D. a 1 500 Kč pro nezletilého J. a byl upraven styk matky s nezletilými. Následně matka ze dne 29. 5. 2017 navrhla, aby byla úprava poměrů nezletilých dětí změněna tak, aby nezletilí byli svěřeni do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po 14 dnech nebo alternativně, aby bylo rozhodnuto o rozšíření jejího styku s nezletilými.
3. Obvodní soud rozsudkem ze dne 10. 9. 2019 č. j. 0 P 214/2017-594 zamítl návrh matky na změnu výchovy nezletilých dětí (výrok I). Dále výrokem II upravil styk matky s oběma nezletilými tak, že matka je oprávněna ke styku s oběma dětmi každý lichý týden v roce od pátku 15.00 hodin, kdy je převezme v místě bydliště otce, do neděle 15.00 hodin, kdy je po skončení styku od matky převezme v místě jejího bydliště, dále každý rok v období podzimních školních prázdnin od posledního dne školní docházky před začátkem prázdnin od 15.00 hodin do posledního dne prázdnin 15.00 hodin, o vánočních školních prázdninách v lichém kalendářním roce od 23. 12. od 15.00 hodin do 29. 12. do 15.00 hodin, v sudém kalendářním roce od 27. 12. od 15.00 hodin do 2. 1. následujícího roku do 15.00 hodin, každý rok o jarních prázdninách od soboty prázdninám předcházející od 10.00 hodin do neděle následujícího týdne do 15.00 hodin, o velikonočních prázdninách v každém sudém kalendářním roce od čtvrtka 10.00 hodin do velikonočního pondělí do 15.00 hodin. Úprava styku matky v období hlavních školních prázdnin zůstala beze změny tak, že matka je oprávněna ke styku s dětmi každý rok po dobu jednoho měsíce s tím, že termín otci nezletilých oznámí ve lhůtě do 30. 4. toho kterého roku. Zamítnut byl návrh matky na úpravu styku s dětmi v obdobích státních svátků 1. 5., 8. 5., 28. 9., 28. 10. a 17. 11. a na úpravu styku ve dnech ředitelského volna. Výrokem III obvodní soud uložil otci děti ke styku s matkou řádně připravit. Výrokem IV byl zamítnut návrh matky na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku. Obvodní soud dále rozhodl tak, že matce uložil výrokem V uhradit státu do pokladny obvodního soudu náklady znalečného ve výši 26 015 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VI).
4. K odvolání stěžovatelky proti citovanému rozsudku rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 15. 1. 2020 č. j. 55 Co 384/2019-666 tak, že rozsudek obvodního soudu potvrdil s upřesněním výroku II, že o vánočních školních prázdninách matka převezme děti v místě bydliště otce a po ukončení styku otec děti od matky převezme v místě jejího bydliště (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
5. Městský soud na základě doplněného dokazování dospěl k závěru, že odvolání matky je nedůvodné. Vycházel přitom ze skutkových zjištění obvodního soudu, která jsou dostatečná a doplnil je o aktuální zprávu opatrovníka a sdělení stanoviska nezletilé D. Celý případ byl posuzován i z hlediska skutečností, jež vyplynuly z předchozího rozhodnutí městského soudu. Podstatné je, že po předchozím pravomocném rozhodnutí nedošlo fakticky k žádné změně poměrů, která by odůvodnila změnu uspořádávání vztahů nezletilých dětí k rodičům, tak jak matka navrhovala. Matka podala návrh necelých pět měsíců po předchozí soudní úpravě, aniž by byla schopna tvrdit a tím tedy i prokázat jakékoliv právně významné změny, které by měly vést ke změně výchovného prostředí, k nařízení střídavé péče či výrazného rozšíření jejího styku s dětmi. Městský soud zdůraznil, že matka na počátku roku 2015 odešla z P. ze soužití s otcem za "hlasem svého srdce" do D., když nezletilé D. bylo tehdy 6 let a nezletilému J. 4 roky. V souladu s nejlepším zájmem nezletilých dětí není, aby se realizovala případná střídavá péče, když vzdálenost bydlišť rodičů přesahuje 140 km, je zde obtížná dopravní dostupnost veřejnou dopravou a zejména, jak vyplynulo ze znaleckého posudku, obě děti jsou již v P. zvyklé, vyrůstaly zde od narození, chodí zde do stejné školy a jsou mezi nimi velmi dobré a pevné sourozenecké vazby. Bylo by v rozporu s jejich zájmy, aby se realizovaly tzv. kreativní návrhy matky, tedy například domácí výuka po část týdne u matky a současně školní docházka dětí v P., případně tzv. asymetrická střídavá péče (při vyhovění návrhu matce na rozšíření styku). Městský soud dodává, že matka zaměňuje svůj zájem mít děti u sebe se zákonným hlediskem zájmu dětí. Ve svých četných podáních formulovala svůj postoj, že děti patří k ní, neboť je jako žena porodila a naučila je řadu dovedností v prvních letech života. Tento její názor však není souladný se zákonem, neboť rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, tedy i otci. Otec, poté co matka odešla z P. v roce 2015, celou složitou situaci zvládl a jak plyne z aktuálních zpráv školy, oběma dětem se daří dobře. V péči otce nebyly shledány žádné, byť i sebemenší závady, obě dobře prospívají, mají vytvořen okruh kamarádů a realizují zde své zájmy a koníčky. Obvodní soud proto nijak nepochybil, když návrh matky na změnu výchovného prostředí zamítl a upravil částečně nově styk matky s dětmi, tak aby odpovídal aktuálním poměrům rodičů i dětí. Městský soud pouze ve výroku II upřesnil tento rozsah styku. Další rozšíření styku městský soud nepovažuje za důvodné. Matka zejména požadovala, aby byl realizován každý lichý týden již od čtvrtka po ukončení školní docházky do neděle. Je třeba respektovat zákonnou povinnost dětí realizovat povinnou školní docházku, přičemž městský soud považuje za vhodné, aby pro případ, že se na tom rodiče dohodnou, k takovým situacím, nikoliv pravidelně mohlo v budoucnu dojít za předpokladu, že to bude se školou dětí dohodnuto a matka pomůže otci splnit dětem školní povinnosti plynoucí z pátečního vyučování. Z řízení rovněž vyplynulo, že otec není tím, který by matce ve styku bránil. Naopak umožňuje nad rámec soudem stanoveného rozsahu styku matce děti navíc vídat. Je proto zejména na matce, aby do P. častěji za dětmi jezdila, tvrdí-li, že se jí po nich stýská, a účastnila se například školních besídek, sportovních závodů dětí a podobně. Městský soud rovněž souhlasí s tím, že není v zájmu dětí, aby byl styk rozšiřován v období státních svátků v návrhu uvedených a na dobu tzv. ředitelského volna, jehož termíny nejsou dopředu známy, neboť je namístě, aby i otci bylo umožněno v rámci jeho zákonné rodičovské odpovědnosti trávit s nimi volný čas a rovněž se přiměřeně v jejich volném čase podílet na jejich výchově. Ani v procesním postupu obvodního soudu neshledal městský soud vady. Obvodní soud nevyslechl znalce za situace, kdy závěry znaleckého posudku byly přesvědčivé, jednoznačné a velmi podrobné a z protokolu o jednání ze dne 21. 8. 2019 vyplynulo, že právní zástupkyně obou rodičů na výslechu znalce netrvaly. Neprovedl-li soud důkaz listinami navrženými matkou, spočívajícími v interní komunikaci mezi matkou a dětskými psycholožkami, tak tyto listiny z důkazního hlediska neměly žádný podstatný význam pro toto řízení, zejména za situace, kdy tvrzená tzv. školní nezralost u nezletilého J. se neprokázala. Chlapec chodí nyní do třetí třídy a dle sdělení školní učitelky ve škole zcela bezproblémově prospívá, přičemž platí zásada, že soud rozhoduje podle stavu v době vyhlášení rozhodnutí. Z těchto důvodů městský soud neshledal důvod pro změnu rozhodnutí obvodního soudu.
II.
Stěžovatelčina argumentace
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména uvedla, že porušení jejích ústavně garantovaných práv spatřuje zejména v tom, že obecné soudy nezohlednily právo stěžovatelky na výchovu nezletilých dětí a jejich právo být v péči stěžovatelky v co nejširším rozsahu, tak aby byl v maximální možné míře zachován postulát rodičovské péče, a to při zohlednění jejich participačního práva a jejich přání vyjádřeného v průběhu řízení. Stěžovatelka byla též uvedena v omyl v rámci provádění dokazování, a to u tak stěžejního důkazu, jakým je znalecký posudek. Obecné soudy zatížily řízení vadou opomenutých důkazů, když nebyly provedeny důkazy navrhované a podrobněji specifikované v odvolání stěžovatelky, např. dotaz na školu ohledně možného vypracování pátečních úkolů doma, zprávami psycholožek potvrzujícími nepravdivá tvrzení otce, aniž bylo odůvodněno, proč tyto důkazy nebyly provedeny, resp. jak byly zohledněny například v rámci posouzení důvěryhodnosti obou rodičů. Městský soud se nevypořádal se všemi skutečnostmi tvrzenými v odvolání stěžovatelky - zejména pak s procesním postupem obvodního soudu v případě provedení znaleckého posudku a nenaplněného očekávání stěžovatelky podle vyjádřeného předběžného názoru obvodního soudu. V řízení tak citlivém umožnily obecné soudy neodůvodněné průtahy, proto řízení nikoli vinou stěžovatelky trvalo téměř tři roky a obecné soudy v rámci volného hodnocení důkazů hodnotily opakovaně snahu stěžovatelky o změnu jako snahu nerespektovat soudní rozhodnutí, aniž by pro takový závěr měly jakékoli důkazy a tím zasáhly do legitimního očekávání stěžovatelky na nepředpojaté rozhodnutí. Obecné soudy zasáhly též do práv nezletilých tím, že obvodní soud neumožnil zejména nezletilé D. přímou účast na řízení a neumožnil jí projevit své přání přímo před soudem, protože ani zpracování znaleckého posudku na tomto jejím právu nic nemění, navíc za situace, kdy jde o rozšíření styku se stěžovatelkou iniciované právě přáním nezletilých, a současně za situace, kdy od zpracování znaleckého posudku a jeho provedení uplynula značná doba. Městský soud nedodržel při zjišťování přání nezletilé standardy kladené na takový úkon a takový úkon neprovedl s náležitou pečlivostí. Obecné soudy v rozporu s názory nezletilých nehledaly cestu, jak naplnit postulát rodičovské péče stěžovatelky, byť by taková úprava nebyla standardní, ale odpovídala by přání nezletilých a v tomto případě i jejich nejlepšímu zájmu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, námitkami stěžovatelky se řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah dospěly ke svým závěrům. Jak správně odůvodnil městský soud v bodě 22 napadeného rozsudku, nebylo nutné za dané procesní situace vyslýchat znalce zpracovávajícího znalecký posudek. Městský soud v odvolacím řízení vyslechl názor nezletilé D. (srov. body 12 a 13 napadeného rozsudku krajského soudu), čímž procesně zhojil postup obvodního soudu, který tak neučinil, a doplnil dokazování též aktuální zprávou opatrovníka o vyšetření poměrů nezletilých (srov. bod 14 napadeného rozsudku krajského soudu) a též zprávou třídních učitelek nezletilých (srov. body 15 a 16 napadeného rozsudku krajského soudu). Tyto provedené důkazy pak přiléhavě právně hodnotil.
11. Ústavní soud má za to, že za situace, jak je skutkově prokázána napadenými rozsudky obecných soudů, je nutno považovat stabilitu výchovného prostředí nezletilých, kteří zdárně prospívají u otce (sub 5), za hodnotu, již je třeba nepochybně chránit, naopak kasační zásah Ústavního soudu do nyní nastavených poměrů je spojen s rizikem, že by docházelo ke vzniku dalších konfliktních situací, což by se bezpochyby negativně odrazilo v poměrech nezletilých dětí. Důvodem pro nevyhovění návrhu stěžovatelky na změnu výchovy nezletilých dětí, resp. na rozšíření styku, byly konkrétní okolnosti, které ve svém komplexu vedly soudy k přesvědčení o nevhodnosti takovéto úpravy (sub 5). Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora nastíněným závěrům, a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou v kolizi se zájmy nezletilých dětí, naopak prioritním hlediskem při rozhodování byl podle Ústavního soudu nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. rovněž např. usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadených rozsudků.
12. Ústavní soud uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
13. S ohledem na to, co bylo shora uvedeno, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu