ECLI:CZ:US:2020:4.US.1091.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1091/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Poláka, Dr., zastoupeného JUDr. Dušanem Divišem, advokátem, sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2020 č. j. 16 Co 185/2019-48, ve znění opravného usnesení ze dne 4. března 2020 č. j. 16 Co 185/2019-51, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 4. září 2019 č. j. 6 C 242/2019-27, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a obchodní korporace NC Line, a. s., sídlem Komenského 233, Suchdol nad Odrou, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na "spravedlivý proces" podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zastavil řízení vedené pod sp. zn. 6 C 242/2019, když důvodem zastavení byla překážka věci zahájené s odůvodněním, že stěžovatel se v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 6 C 104/2019 domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a stejná výpověď z pracovního poměru je předmětem tohoto řízení. Na základě stěžovatelova odvolání Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesení okresního soudu potvrdil (pozn. opravným usnesením doplnil výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení) a stěžovatele poučil, že proti usnesení není přípustné dovolání.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že poučení o nepřípustnosti dovolání považuje za nesprávné, a informuje, že i přes toto poučení podal proti usnesení krajského soudu dovolání (poté podrobně zdůvodňuje věcné námitky vůči napadeným rozhodnutím). Ústavní soud z veřejně přístupných zdrojů (www.infosoud.justice.cz) ověřil, že stěžovatel proti usnesení krajského soudu dovolání skutečně podal.
4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je procesním prostředkem k ochraně základních práv a svobod individuálního stěžovatele zaručených ústavním pořádkem. Z §72 odst. 1, 3 a 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Přímo v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen procedurální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. jen tam, kde ostatní prostředky ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.
6. Na základě zjištění, že stěžovatel podal proti napadenému usnesení krajského soudu dovolání, Ústavní soud konstatuje, že není naplněn požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, neboť podané dovolání představuje poslední prostředek k ochraně stěžovatelova práva, ústavní stížnost je proto v této fázi řízení předčasná. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování tohoto soudu. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje v jeho právu na přístup k soudu, protože pokud nebude srozuměn s výsledkem dovolacího řízení, je oprávněn po jeho ukončení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (budou-li splněny ostatních podmínky řízení) je věcně projednatelná Ústavním soudem.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj