ECLI:CZ:US:2020:4.US.1103.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1103/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem, sídlem Pravdova 1113, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. února 2020 č. j. 6 Co 1690/2019-178, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a 1. nezletilé L. H. a 2. P. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a též podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 27. 8. 2019 č. j. 9 P 59/2018-97, 10 P a Nc 49/2019 rozhodl o úpravě styku tak, že rozsudek okresního soudu ze dne 13. 9. 2018 č. j. 9 P 59/2018-63, jestliže jím bylo rozhodnuto o styku otce s 1. vedlejší účastnicí (dále též "nezletilá"), se mění tak, že počínaje měsícem září 2019 je otec nezletilé oprávněn stýkat se s ní v každém lichém týdnu v roce, vždy od soboty od 9.00 hodin do neděle do 18.00 hodin. V měsíci říjnu 2019 vždy od pátku od 15.00 hodin do neděle do 18.00 hodin. A počínaje měsícem listopadem 2019 vždy od čtvrtka od 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin. Počínaje měsícem září 2019 je otec dále oprávněn stýkat se s nezletilou vždy v sudém týdnu v roce ve středu od 15.00 hodin do 18.00 hodin (výrok I). Otec vždy nezletilou převezme a vrátí v místě bydliště matky (2. vedlejší účastnice) (výrok II). Matka je povinna nezletilou na styk s otcem připravit a vybavit jí vším potřebným (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
3. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") změnil citovaný rozsudek okresního soudu tak, že stěžovateli byl upraven styk s nezletilou v postupně se rozvíjejícím rozsahu, a to v době od 15. 2. 2020 do 15. 4. 2020 v každém lichém kalendářním týdnu od soboty od 9:00 hodin do neděle do 18.00 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu ve středu od 15.00 hodin do 18.00 hodin, v době od 16. 4. 2020 do 30. 6. 2020 v každém lichém týdnu od pátku od 15.00 hodin do neděle do 18.00 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu ve středu od 15.00 hodin do 18.00 hodin a v době od 1. 7. 2020 v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtka od 15.00 hodin do neděle do 18.00 hodin. Způsob předávání byl upraven tak, že otec si nezletilou dceru vyzvedne v bydlišti matky, případně v mateřské škole v místě bydliště matky a matce ji tamtéž předá (výrok I). Matka je povinna nezletilou na styk řádně připravit (výrok II). Rodiče jsou povinni sdělit si vzájemné překážky styku důvodně bránící nejméně 24 hodin před započetím styku (výrok III). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).
4. Krajský soud v odvolacím řízení doplnil dokazování zprávou o chování nezletilé v Mateřské škole K. a též zprávou z psychologického vyšetření PhDr. Janou Pekárkovou. Ve shodě s okresním soudem zejména shledal, že jsou dány důvody pro to, aby byl styk otce s nezletilou rozšířen. Otec se s nezletilou stýká pravidelně v krátkých časových intervalech a je tedy v zájmu nezletilé začít se stýkat s otcem v delších časových intervalech, avšak v tzv. navykacím režimu (nezletilé bylo v době rozhodování krajského soudu 3,5 roku - pozn. Ústavního soudu), aby si nezletilá postupně zvykla na přespávání u otce. Jde o to, aby se otec mohl nezletilé věnovat ve větší míře, aby se mezi otcem a nezletilou vytvořil pevný citový vztah. Námitka matky, že kdyby byl styk nezletilé s otcem rozšířen již od čtvrtka, pak by to narušilo soustavnou docházku nezletilé do školky, krajský soud nesdílí. Docházka do školky není povinná, a jestliže má otec zájem o nezletilou pečovat a je schopen péči o nezletilou zajistit, o čemž nejsou pochybnosti, má samozřejmě péče rodiče přednost před školkou. Rovněž není namístě námitka matky, že nezletilá přijde o mimoškolní aktivity, neboť otec je schopen pro nezletilou vytvořit bohatý program. Ohledně stanovení styku o letních prázdninách od roku 2021 má krajský soud za to, že s ohledem na nízký věk nezletilé je praktické styk pro toto období zatím neupravovat, neboť v aktuální situaci je zapotřebí postupně nezletilou navyknout na přespávání u otce, případně u otcových rodičů. Do léta 2021 je dlouhá doba a čas ukáže, jak bude fungovat běžný styk. Styk tak, jak je upraven, řeší aktuální situaci, kdy je třeba respektovat na jedné straně možnost otce vytvořit si s nezletilou citové vazby, ale na druhé straně musí soud respektovat věk nezletilé a skutečnost, že dosud o otce nepřespávala. Krajský soud je přesvědčen, že takto nastavený styk je v nejlepším zájmu nezletilé.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že provedená úprava styku na dobu od 1. 7. 2020 je natolik úzká, nedostatečná a nereflektující změnu bydliště matky, že neumožňuje otci podílet se odpovídající měrou na výchově nezletilé dcery. Chová se zdrženlivě a s ohledem na nejlepší zájem dcery a na její útlý věk se nedomáhá nastolení střídavé péče, tak jak by to jemu osobně vyhovovalo, nýbrž toliko rozšíření styku. Krajský soud chybně pominul fakt, že matka se bez souhlasu otce odstěhovala s nezletilou dcerou v průběhu soudního řízení do obce K., vzdálené 102 km od předchozího bydliště matky v J., a tuto okolnost nepromítl do svého rozhodnutí. Z nálezů Ústavního soudu přitom vyplývá, že ztížené důsledky takového jednostranného odstěhování nemůže nést jen jeden z rodičů, nota bene ten z rodičů, jehož styk s dítětem je odstěhováním druhého rodiče na podstatně vzdálené místo ztížen. Stěžovatel napadenému rozsudku vytýká, že v něm nebylo vyhověno jeho návrhu, aby při postupně rozšiřovaném styku (proti čemuž stěžovatel nic nenamítá) mu byl v závěrečné etapě od 1. 7. 2020 upraven styk i na jeden den uprostřed kalendářního týdne, kdy nezletilá bude v péči matky (např. od čtvrtka od 15.00 hodin do pátku 18.00 hodin), a to buď v místě bydliště matky, anebo v místě jeho bydliště, aniž by to však dceru jakkoli zatížilo přepravováním mezi bydlišti obou rodičů. Jelikož matka má na okresu J. v obci N. své rodiče, ke kterým pravidelně i s nezletilou dcerou každý druhý víkend jezdí, nebyla by dcera převážením zatížena výrazněji, než je zatížena dosud a bude zatížena i nadále. Stěžovatel závěrečnou etapu postupně rozšiřovaného styku, kdy se má s dcerou setkávat pouze jedenkrát za 14 dnů - dokonce bez úpravy styku o vánočních svátcích a o letních prázdninách - vnímá jako nedostatečnou a porušující jeho právo pečovat o dítě a právo na respektování rodinného a soukromého života.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Jde-li o proces interpretace a aplikace podústavního práva, ten bývá stižen tzv. kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí z hlediska práva na soudní ochranu neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, eventuálně který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech svěření dětí do péče a stanovení styku s nimi. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
11. Ústavní stížnost je svým obsahem opakováním polemiky se skutkovými zjištěními okresního soudu, které převzal a doplnil krajský soud, a následně i s právním názorem krajského soudu. Ve skutečnosti totiž stěžovatel brojí toliko proti nestanovení styku na jeden den uprostřed kalendářního týdne v tzv. protilehlém týdnu. Posouzení této zcela konkrétní otázky je však mimo kognici Ústavního soudu a je na obecných soudech, aby ji posoudily a své závěry řádně zdůvodnily, což se bezpochyby stalo. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že rozhodnutí obecných soudů z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele jimi zasaženo nebylo. Napadené rozhodnutí krajského soudu vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v něm dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení styku nezletilé s otcem. Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil, poukázal na skutková zjištění okresního soudu a dokazování přiměřeně doplnil. Na závěrech krajského soudu neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu jsou řádně odůvodněné, jasné, rozumné a logické, a to včetně závěru, že s ohledem na nízký věk nezletilé je praktické styk pro období letních prázdnin zatím neupravovat, neboť v aktuální situaci je zapotřebí postupně nezletilou navyknout na přespávání u otce. Napadené rozhodnutí krajského soudu není v kolizi se zájmy nezletilé, naopak prioritním hlediskem při rozhodování byl podle Ústavního soudu nejlepší zájem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. rovněž např. usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17), o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadeného rozsudku.
12. Ústavní soud uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
13. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu