ECLI:CZ:US:2020:4.US.1150.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1150/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Brože, zastoupeného Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem Strojírenská 2269/36, Žďár nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č.j. 17 Co 256/2016-357, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, č.j. 25 Cdo 1526/2018-381, za účasti Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a 1) MUDr. Renaty Svobodové a 2) Kooperativa pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 22. 9. 2016, č.j. 10 C 36/2011-324, uložil žalované (vedlejší účastnici č. 1) povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě ztížení společenského uplatnění 2 521 800 Kč (výrok I.), ohledně dalších 232 200 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a vůči státu (výrok IV.).
2. K odvolání vedlejší účastnice č. 2 (v řízení před obecnými soudy vedlejší účastník na straně žalované) Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 12. 12. 2017, č.j. 17 Co 256/2016-357, rozsudek okresního soudu ve výrocích I., III. a IV. změnil tak, že žalobu na zaplacení 2 521 800 Kč na náhradě ztížení společenského uplatnění zamítl, rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem mezi účastníky a vůči státu a o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 1. 2019, č.j. 25 Cdo 1526/2018-381, dospěl k závěru, že dovolání stěžovatele není přípustné, podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. je odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
II.
4. Napadenými rozhodnutími byla podle stěžovatele porušena jeho práva zaručená čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem, že žalovaná v době dopravní nehody nebyla provozovatelem motorového vozidla, a tudíž neodpovídá za vzniklou škodu. Jelikož ovládala faktický provoz vozidla a mohla s ním volně bez omezení vlastníka nakládat, byla dle stěžovatele provozovatelem vozidla a odpovídá za škodu způsobenou vozidlem, které zapůjčila svému synovi. Posouzení otázky pasivní legitimace žalované provedené v napadených rozhodnutích je dle stěžovatele založeno na zcela dogmatickém vnímání osoby provozovatele motorového vozidla a jeví se mu jako restriktivní, formalistické a konzervativní, neboť v nepřehledných vztazích mezi domnělým vlastníkem vozidla a jeho faktickým uživatelem může být sporné, koho za provozovatele motorového vozidla určit. Vždy by mělo být přihlédnuto k tomu, v jakém rozsahu faktický uživatel motorové vozidlo užívá a v jakém rozsahu je ze strany vlastníka omezen. Podle přesvědčení stěžovatele došlo také k porušení principu předvídatelnosti soudních rozhodnutí, neboť ač krajský soud svým předchozím rozhodnutím nepřímo podpořil jeho názor stran pasivní legitimace žalované, v napadeném rozsudku dospěl k opačnému závěru, aniž by však změnu právního posouzení avizoval. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu pak stěžovatel namítá, že je založeno na ryze povrchním formálně právním přezkumu a na vytýkané námitky přiléhavě nereaguje.
III.
5. Pro posouzení ústavní stížnosti Ústavní soud připojil soudní spis a vyžádal si vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení, která následně také zaslal stěžovateli k replice. Podáním doručeným dne 1. 9. 2020 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že dne 19. 8. 2020 byla mezi stěžovatelem a MUDr. Renatou Svobodovou za účasti Kooperativa pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group, uzavřena dohoda o narovnání sporných práv a odškodnění nároků stěžovatele, jejíž součástí je i jeho závazek vzít zpět ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017, č.j. 17 Co 256/2016-357, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, č.j. 25 Cdo 1526/2018-381. Z tohoto důvodu vzal stěžovatel ústavní stížnost v celém rozsahu zpět a navrhl, aby řízení o ústavní stížnosti bylo zastaveno.
6. Podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Ústavní soud proto podle §77 zákona o Ústavním soudu řízení zastavil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu