ECLI:CZ:US:2020:4.US.1177.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1177/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Ing. Pavla Radoně, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019 č. j. 30 Cdo 3807/2019-191 a č. j. 30 Cdo 4005/2019-192, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2019 č. j. 17 Co 218/2018-133, usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. října 2018 č. j. 22 C 356/2016-123, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2018 č. j. 17 Co 208/2017-53 a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 13. června 2017 č. j. 22 C 356/2016-28, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a České republiky - Energetického regulačního úřadu, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 21. 4. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a současně žádá o přiznání náhrady nákladů právního zastoupení, osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Z jejího obsahu a přiložených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 13. 6. 2017 č. j. 22 C 356/2016-28 zamítl stěžovatelovu žalobu, kterou se domáhal, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit mu částku 210 000 Kč s příslušenstvím, na základě jeho odvolání Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu rozsudkem ze dne 27. 3. 2018 č. j. 17 Co 208/2017-53 potvrdil. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel dovolání, aniž splnil podmínku povinného zastoupení a následně podal žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Okresní soud usnesením ze dne 10. 10. 2018 č. j. 22 C 356/2016-123 jeho žádosti nevyhověl, toto usnesením bylo usnesením krajského soudu ze dne 30. 1. 2019 č. j. 17 Co 218/2018-133 potvrzeno. Stěžovatelovo dovolání proti tomuto usnesení Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2019 č. j. 30 Cdo 3807/2019-191 odmítl pro nepřípustnost. Protože stěžovatel nevyhověl výzvě okresního soudu, aby si pro podání dovolání proti rozsudku krajského soudu zvolil zástupcem advokáta, čímž nesplnil podmínku povinného zastoupení, Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 12. 2019 č. j. 30 Cdo 4005/2019-192 dovolací řízení zastavil.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud s několika desítkami ústavních stížností, jsou mu tedy známy formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání. Nutnosti povinného zastoupení si je navrhovatel vědom, neboť žádá Ústavní soudu o ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel již byl také poučen [viz usnesení ze dne 6. 4. 2020 sp. zn. I. ÚS 948/20 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], že jeho žádosti nemůže být vyhověno, protože ustanovení právního zástupce nespadá do kompetence Ústavního soudu (pozn. také byl informován, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh (podobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 205/16 a sp. zn. I. ÚS 948/20) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj