ECLI:CZ:US:2020:4.US.1356.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1356/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2020 č. j. 7 As 413/2019-20 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2019 č. j. 5 A 229/2018-54, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 11. 5. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhům na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; především stěžovatel není zastoupen advokátem a chybí v něm jakákoli ústavněprávní argumentace k údajnému porušení jeho základních práv a svobod napadenými rozhodnutími.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1628/14, sp. zn. III. ÚS 3058/18, sp. zn. IV. ÚS 3061/18). Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad často nereaguje. Omluvou tohoto postupu nemůže být skutečnost, že Česká advokátní komora v jeho případě opakovaně vydává zamítavá rozhodnutí o určení advokáta.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2382/14, sp. zn. IV. ÚS 3111/16, sp. zn. III. ÚS 85/19, sp. zn. III. ÚS 3201/19, sp. zn. III. ÚS 3822/19, sp. zn. IV. ÚS 663/20 a mnoha dalších (srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2020
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj