ECLI:CZ:US:2020:4.US.1403.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1403/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace České přístavy, a. s., sídlem Jankovcova 1057/6, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. května 2020 č. j. 31 C 128/2019-23, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a Jindřicha Vondráčka, Jaroslava Vošahlíka, Bc. Milana Vrány, Mileny Wünschové a Lucie Zocherové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení tvrdíc, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného usnesení se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") domáhá vyklizení pozemku parc. č. 5049/1 v kat. úz. Smíchov, který je v jejím vlastnictví, a vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemku bez hrazení úplaty. Žalobu podala proti 40 žalovaným, obvodní soud návrh stěžovatelky rozdělil a jednotlivé věci vyloučil k sedmi samostatným řízením. Vydání bezdůvodného obohacení se stěžovatelka domáhala za dobu před podáním žaloby, konkrétně za období červenec 2016 až duben 2017. Z obavy před promlčením podala dne 20. 4. 2020 návrh na rozšíření žaloby o dlužné částky odpovídající úplatě za období květen 2017 až říjen 2017, obvodní soud usnesením ze dne 5. 5. 2020 č. j. 31 C 128/2019-23 rozhodl, že rozšíření žaloby se nepřipouští.
3. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští. Ústavní soud dospěl k závěru, že ve stěžovatelčině sporu tyto prostředky vyčerpány nebyly.
4. Stěžovatelka poukazuje na několik nálezů Ústavního soudu (z let 2008 až 2015), z nichž dovozuje, že rozhodnutí o zamítnutí návrhu na změnu žaloby (ev. vzájemného návrhu) je přezkoumatelné v řízení o ústavní stížnosti. Přehlíží však stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (ST 43/83 SbNU 933, 394/2016 Sb.; srov. též http://nalus.usoud.cz), kterým byly právní názory obsažené v odkazovaných nálezech postupem podle §23 zákona o Ústavním soudu překonány. Podle právní věty tohoto stanoviska platí, že "nevylučuje-li zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle §95 odst. 2 občanského soudního řádu, nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů." V odůvodnění Ústavní soud připomenul, že proti takovému usnesení lze brojit efektivními prostředky ochrany práv v systému obecného soudnictví.
5. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud je závěry citovaného stanoviska vázán, odmítl soudce zpravodaj podle §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj