ECLI:CZ:US:2020:4.US.1502.19.2
sp. zn. IV. ÚS 1502/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky E. K., zastoupené JUDr. Alenou Kojzarovou, advokátkou, sídlem Uhy 108, proti příkazům k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných Městským soudem v Brně dne 26. února 2019 sp. zn. 70 Nt 1341/2019 a 70 Nt 1343/2019 a proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 27. února 2019 sp. zn. 70 Nt 1349/2019, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a 1. Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, 2. Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Brno, a 3. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž došlo podle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Dále se stěžovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu SKPV, Expozituře Brno (dále jen "policejní orgán"), pokračovat v porušování jejích práv, a uložil jí vydat zpět zabavené věci.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedenými příkazy Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byly na návrh Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") nařízeny prohlídky:
a) prostorů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže užívaných stěžovatelkou a druhým podezřelým, jakož i souvisejících prostor (sp. zn. 70 Nt 1341/2019),
b) osobního automobilu užívaného stěžovatelkou (sp. zn. 70 Nt 1343/2019),
c) bytu v Brně, který je ve společném jmění stěžovatelky a jejího manžela (sp. zn. 70 Nt 1349/2019).
3. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí se podává, že policejní orgán prověřuje podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zločinu podplácení podle §332 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Uvedených trestných činů se měl dopustit zejména P. R., jako předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a další dva podezřelí. Podstatou dané trestné činnosti měla být manipulace s veřejnou zakázkou a rozhodováním Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže tak, aby stát byl donucen uzavřít smlouvu na provozování mýtného systému s předem vybranou společností. Z toho důvodu měl odvolat místopředsedu jím vedeného úřadu, který považoval postup při zadávání zakázky za bezchybný a měl proti postupu předsedy výhrady. Na pozici místopředsedkyně ustanovil stěžovatelku, jejímž prostřednictvím pak ovlivňoval řízení o dané zakázce. Z dalšího prověřování vyplynulo podezření, že k podobným manipulacím docházelo rovněž v jiných správních řízeních ve prospěch vybraných společností. Uvedenými prohlídkami mohou tak orgány činné v trestním řízení najít důležité důkazy, zejména písemnosti a výpočetní techniku s daty týkajícími se daných zakázek, záznamy elektronické komunikace mezi podezřelými a další projevy jejich styků. Z důvodu nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů bylo provedení prohlídek nařízeno jako neodkladné. Všechny pachatele není v současné době možné určit, přičemž jejich zapojení mají objasnit právě zajištěné důkazy. Uvedené hrozbě nasvědčuje i konspirační povaha jednání pachatelů.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že soud v dané věci nesplnil svou ústavní povinnost ochrany základních práv a svobod a stal se pouze "pošťákem" pro návrhy státního zástupce. Odůvodnění napadených příkazů je pouze zkopírováním textů těchto návrhů a neobsahují žádnou vlastní úvahu soudu. V některých částech pak příkazy postrádají odůvodnění zcela, pročež jsou v této části příkazy nepřezkoumatelné. Podezření je formulováno pouze ke kauze veřejné zakázky na mýto, avšak příkazy jsou rozšířeny i na další věci, bez formulovaného podezření. Vydané příkazy jsou tak podle stěžovatelky projevem svévole. Podle stěžovatelky městský soud neprovedl test proporcionality, resp. nezohlednil nutnost jeho provedení. Soud se kupříkladu nezabýval možností dožádání většiny požadovaných důkazů, které jsou v držení jiného orgánu veřejné moci. Při samotném provedení prohlídky pak byla stěžovatelka (a další osoby) vyzvána rovněž k vydání věcí, které v příkazu uvedeny nebyly. Policejní orgán tedy příkaz překročil. Stěžovatelka k tomu uvádí i seznam takto neoprávněně zabavených věcí, které policejní orgán a státní zástupce nadále odmítají vydat. V dané věci není ani zatím nikdo obviněn a nelze tedy důvodně předpokládat, že o zákonnosti postupu policejního orgánu bude někdy rozhodovat soud. Ač je stěžovatelka v příkazech uvedena jako podezřelá, nedostalo se jí v tomto směru řádného poučení, neboť byla poučena pouze jako svědek. Nadto se stěžovatelka ohrazuje proti tomu, že by byla do své funkce dosazena proto, aby umožňovala ovlivňování veřejných zakázek. Poukazuje na to, že funkci přijala poté, co jí tři jiní kandidáti odmítli. Podle jejího názoru tedy očividně neexistoval zájem stěžovatelku do funkce dosadit. Konečně řízení u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je dvoustupňové a stěžovatelka nemá žádný vliv na přidělování věcí. V době údajného páchání trestného činu ani stěžovatelka nebyla přítomna v úřadě. V jiných případech nebyla v dané době ve funkci místopředsedkyně a věc řešila až poté, co bylo řízení zahájeno někým jiným.
III.
Vyjádření vedlejšího účastníka
5. Své vyjádření k ústavní stížnosti, označené jako návrh vedlejšího účastníka na vstup do řízení, zaslal Ústavnímu soudu rovněž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tomuto návrhu Ústavní soud vyhověl usnesením ze dne 26. 5. 2020 č. j. IV. ÚS 1502/19-46, neboť tato věc měla širší dosah. Ve vyjádření vedlejší účastník uvádí, že městský soud pochybil při vydávání samotného příkazu k prohlídce, a dále došlo i k pochybením při realizaci nařízené prohlídky jeho prostor. Tím došlo k ohrožení nebo porušení zájmů všech osob, jejichž zájmy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rovněž chrání. Došlo k zajištění listin ze správních spisů, a to bez dodržení zákonných podmínek. Tyto dotčené třetí osoby přitom samy nemají žádné procesní prostředky nápravy. Podle vyjádření by uvedené věci nebyly téměř určitě zajištěny, kdyby se nacházely v obydlích (sídlech) těchto dotčených osob. Dále vyjádření uvádí, že napadené příkazy byly vymezeny příliš široce (šlo o tzv. fishing expedition). Navíc byly odňaty rovněž věci, které s popsanou trestnou činností nikterak nesouvisely a které následně vyjádření obsáhle vyjmenovává.
Vyhověl-li by Ústavní soud ústavní stížnosti, mohl by úřad žádat zabavené věci zpět.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zčásti nepřípustný a ve zbývající části zjevně neopodstatněný. V části týkající se provedení prohlídky v prostorách Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a zabavení věcí ve vlastnictví tohoto úřadu (např. spisů) jde pak o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, neboť tímto postupem nebylo zasaženo do práv stěžovatelky (výjimku tvoří např. osobní věci v její kanceláři).
8. Především je třeba konstatovat, že s většinou zcela totožných námitek se Ústavní soud obsáhle vypořádal v usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterým odmítl ústavní stížnost druhého podezřelého (předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže). Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by se měl od tam uvedených závěrů jakkoliv odchýlit. Na obecnou část odůvodnění zejména nepřípustnosti nebo zjevné neopodstatněnosti těchto námitek lze tedy stěžovatelku odkázat. Jde zejména o námitky proti překročení rozsahu příkazů ze strany policejního orgánu, splnění podmínky náležitého odůvodnění příkazů, důvodnosti podezření ze spáchání trestného činu (a možnosti soudu jeho důkladného prověření) a přiměřenosti domovních prohlídek (provedení testu proporcionality).
9. Rovněž v nynější věci tak Ústavní soud konstatuje, že namítá-li stěžovatelka, že policejní orgán překročil oprávnění dané mu soudním příkazem, pak proti těmto námitkám by byla ústavní stížnost přípustná toliko v souvislosti s vyčerpáním opravných prostředků uvnitř soustavy orgánů státního zastupitelství. V případě navazujících fází trestního řízení budou navíc tyto námitky předmětem soudního přezkumu. Rovněž tak v případě, že stěžovatelka nebude obviněna, má k dispozici prostředky podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Těmi lze rovněž konstatovat nejen protiústavnost, ale i protizákonnost postupu policejního orgánu. V této části je tedy namístě ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
10. Ústavní soud se ani ve věci stěžovatelky nemohl ztotožnit s její argumentací o nepodloženosti původního podezření, resp. jeho neodůvodnění v napadených příkazech. Napadené příkazy věnují podloženosti podezření ze spáchání závažné trestné činnosti dostatečný prostor. Popisu relevantních skutkových a právních okolností v tzv. kauze elektronického mýtného je i v případě stěžovatelky věnováno deset odstavců napadených příkazů. V nich je pro danou fázi trestního řízení a vzhledem k druhu trestné činnosti dostatečně popsáno podezření z jednoznačně trestné činnosti (zatím pochopitelně neprokázané). Vyplývají z něj konkrétní skutečnosti (konspirativní schůzky, personální změny uvnitř Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, procesní postup v konkrétních řízeních), jimiž je dán celému trestnímu řízení dostatečně určitý rámec. Popis podezření tedy Ústavní soud ani zde nehodnotí jako vágní.
11. Stejně tak městský soud jednoznačně vymezil okruh hledaných věcí. Požadavkům judikatury neodporuje ani poměrně široký příkaz zajistit "veškeré věci, které mohou přispět k řádnému a úplnému objasnění prověřované trestné činnosti". Pro naplnění podmínky určitosti v této oblasti je zásadně určující, o jaký druh prověřované trestné činnosti jde jednak z hlediska její závažností, jednak z hlediska toho, jakým způsobem mělo dojít k jejímu (s)páchání. Vzhledem k tomu, že v dané věci je prověřována závažná organizovaná a utajovaná hospodářská trestná činnost, a relevanci zajištěných předmětů ve vztahu k prověřovaným veřejným zakázkám lze posoudit poměrně snadno a rychle, považuje Ústavní soud uvedený příkaz za dostatečný. K vrácení věcí, které po zhodnocení nemají souvislost s trestním řízením, jsou příslušné orgány činné v trestním řízení po vyčerpání opravných prostředků uvnitř soustavy orgánů státního zastupitelství.
12. Ač odůvodnění v části týkající se dalších podezřelých zakázek není tak důkladné jako v předchozí části, ani v ní neshledal Ústavní soud důvod pro zrušení napadených příkazů. Z hlediska práva na obhajobu by soud vydávající příkaz k prohlídce měl alespoň v obecné rovině popsat druh důkazů (svědecké výpovědi, analýza odposlechů apod.), které podporují podezření z trestné činnosti. Povšechný odkaz na "zjištěné skutečnosti" nebo "obsah spisového materiálu" nebude obvykle uvedený požadavek splňovat. Odůvodnění napadených příkazů navzdory uvedenému obstojí. Především proto, že při popisu podezření z uvedené trestné činnosti soud jednoznačně odkázal na způsob páchání trestné činnosti v tzv. kauze elektronického mýtného. Tímto odkazem a uvedením konkrétních správních řízení (resp. konkrétních účastníků těchto řízení), v nichž k páchání této trestné činnosti mělo docházet, byl naplněn sice obecným, přesto však vzhledem k okolnostem případu dostatečným způsobem požadavek určitosti. Ústavní soud se neztotožňuje s vedlejším účastníkem v názoru, že v dané věci se jednalo o tzv. fishing expedition. Podle Ústavního soudu není z popisu okolností případu zřejmé, z jakého důvodu by prohlídky zaměřené na konkrétní správní řízení i s popsaným mechanismem jejich ovlivňování teprve měly vést ke vzniku konkrétních podezření.
13. Jde-li o celkový popis podezřelých skutečností, Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti respektuje skutečnost, že obecné soudy vydávají příkazy k prohlídkám často v časové a informační tísni. Jejich úkolem není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z "taktických" důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)]. S ohledem na výše uvedené považuje Ústavní soud popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující dotčeným osobám seznámení se s podstatou podezření, klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá, a spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností.
14. Ústavním požadavkům dostojí i odůvodnění tzv. neodkladnosti nařízených prohlídek. V tomto směru je odůvodnění napadených příkazů velmi podrobné, včetně aplikace principu proporcionality. Skutkově je pak neodkladnost odůvodněna organizovanou a tajenou povahou trestné činnosti, neznámých okruhem možných pachatelů a "subtilní" povahou hledaných věcí (zejména elektronických dat). Takové odůvodnění plně odpovídá požadavkům výše uvedené judikatury. Dle názoru Ústavního soudu je rovněž v souladu s rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva, jichž se dovolává stěžovatelka. Z ústavní stížnosti není zřejmé, z jakých důvodů by měl být napadený postup rozporný s uvedenými závěry.
15. Konečně, porušením ústavních práv stěžovatelky není ani skutečnost, že se městský soud plně ztotožnil s argumentací státního zástupce a nad její rámec nedoplnil žádné vlastní úvahy. I takový postup není sám o sobě ústavně nekonformní, neboť jeho hodnocení je odvislé od toho, jaký návrh k posouzení je soudu předložen a jaká argumentace je v něm předestřena. I k této námitce je třeba upozornit na obvyklou časovou tíseň soudního rozhodování. K tomu navíc nedochází v řízení, které by bylo kontradiktorní a soud se tedy nemusí vypořádat s námitkami protistrany. Aniž by právní předpisy k takovému postupu vyzývaly (a postup opačný lze zásadně hodnotit jako optimálnější), tento nepředstavuje porušení ústavních práv dotčených osob. Předloží-li státní zástupce procesně i obsahově bezvadný návrh a z obsahu soudního rozhodnutí je zřejmé, že se s ním soudce vypořádal, nedojde zásadně k porušení ústavních práv tím, že soudce namísto vlastního hodnocení odkáže na důvodnou podrobnou argumentaci státního zástupce, ze které vyvodí svůj závěr o vydání příkazu k prohlídce.
16. Nadto stěžovatelka uplatňuje především námitky týkající se jejího nedostatečného poučení. Z protokolů o provedení prohlídek (přiložených k ústavní stížnosti) však vyplývá, že stěžovatelce se dostalo důkladného zákonného poučení o jejích právech, jakožto osobě dotčené domovní prohlídkou, včetně práva nepřivodit sobě či osobě blízké trestní stíhání (srov. např. str. 2 protokolu o provedení domovní prohlídky stěžovatelčina bytu ze dne 7. 3 2019 č. j. NCOZ-8888/TČ-2018-417601). Ani z tohoto důvodu nelze tedy ústavní stížnosti vyhovět.
17. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti zabavení věcí nad rámec napadených příkazů jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona a v části směřující proti zásahu vůči vedlejšímu účastníkovi podle §43 odst. 1 písm. c) téhož zákona jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu