ECLI:CZ:US:2020:4.US.1680.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1680/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. M., t. č. ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupené JUDr. Irenou Miller, advokátkou, sídlem Pražská 777, Velké Přílepy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2019 sp. zn. 7 To 446/2019 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. září 2019 sp. zn. 51 T 74/2019, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 8, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka byla napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), za což byla podle §209 odst. 4 trestního zákoníku odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byla pro výkon uloženého trestu zařazena do věznice s ostrahou. Současně byla podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), stěžovatelce uložena povinnost zaplatit ve výroku o trestu specifikovaným poškozeným náhradu škody.
3. Odvolání stěžovatelky proti rozsudku obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným usnesením podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka nejprve podala sama, tj. bez zastoupení advokátem, ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 6. 2020. Následně byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad ústavní stížnosti a rozhodnutím České advokátní komory ze dne 28. 7. 2020 byla stěžovatelce určena advokátka JUDr. Irena Miller, která dne 12. 8. 2020 Ústavnímu soudu doručila plnou moc k zastupování stěžovatelky v daném řízení u Ústavního soudu a dne 14. 8. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podaná prostřednictvím určené advokátky.
5. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka připouští, že její jednání bylo bezesporu protiprávní a že se také k němu doznala a spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení na objasnění spáchaných skutků. Nesouhlasí však s délkou uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně dlouhý, a to jak vzhledem k závažnosti spáchané trestné činnosti, tak i s ohledem na její osobní situaci. Tvrdí, že způsobenou škodu se snaží nahradit, ve výkonu trestu pracuje a je přesvědčena, že po propuštění z výkonu trestu bude moci splatit škodu některým poškozeným. Svého činu lituje a po propuštění z výkonu trestu by chtěla vést řádný život.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V trestních věcech je jedním z prostředků, které je stěžovatel povinen vyčerpat, i dovolání k Nejvyššímu soudu, jak Ústavní soud vyložil ve stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.), v němž zdůraznil, že každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovoláních (bod 26 citovaného stanoviska pléna).
8. Z obsahu podané ústavní stížnosti a z předložených podkladů nevyplývá, že by stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu.
9. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost stěžovatelky odmítl jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2020
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj