ECLI:CZ:US:2020:4.US.177.20.1
sp. zn. IV. ÚS 177/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Ondráčka a stěžovatelky Ing. Evy Kabešové, zastoupené Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem, sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4 - Podolí, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2019 č. j. 15 Co 270/2019-65 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. září 2018 č. j. 14 C 101/2017-49, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, a Statutárního města Brno, sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno, jako vedlejších účastníků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 16. 1. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost sepsaná stěžovatelem v první osobě jednotného čísla, v jejím záhlaví byli jako "žalobci" uvedeni oba stěžovatelé a podepsal ji pouze stěžovatel. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Výzvu převzal stěžovatel 29. 1. 2020. V průběhu určené lhůty požádali oba stěžovatelé o její prodloužení cca o 20 dní a současně uvedli, že ústavní stížnost podali oba dva, že však stěžovatelka ji pro nemoc zapomněla podepsat (Ústavní soud žádosti vyhověl a prodloužil lhůtu k odstranění vad o 20 dnů, o čemž informoval stěžovatele; přípis mu byl doručen vhozením do schránky dne 10. 3. 2020). Poté stěžovatelka informovala Ústavní soud, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta, jejím právním zástupcem byl určen Mgr. Jaroslav Topol, který posléze v jejím zastoupení ústavní stížnost doplnil.
2. Z předložených podkladů se podává, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") se stěžovatel domáhá zaplacení částky 48 000 Kč a stěžovatelka částky 98 000 Kč za škodu, která jim měla vzniknout v souvislosti s neoprávněným odtahem vozidla ve vlastnictví stěžovatelky. V průběhu řízení stěžovatelé podali žádost o osvobození od soudních poplatků, které obvodní soudu usnesením ze dne 10. 9. 2018 č. j. 14 C 101/2017-49 nevyhověl. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 30. 9. 2019 č. j. 15 Co 270/2019-65 usnesení obvodního soudu ve vztahu ke stěžovateli potvrdil s konstatováním, že celkové majetkové poměry žalovaného (správně má být "žalobce") zůstaly neprokázány.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, jakož i přiložených listin, a uvádí, že - i přes výslovný text ústavní stížnosti (bod 1.) - považuje stěžovatelku za osobu, která ji podala. Oba stěžovatelé přitom mají v řízení u obecných soudů postavení samostatných společníků (srov. §91 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), na základě §63 zákona o Ústavním soudu mají toto také v řízení o ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení každým ze stěžovatelů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňuje. Stěžovatel v určené lhůtě (ani v dodatečné lhůtě) neodstranil vady ústavní stížnosti a stěžovatelka podala ústavní stížnost, aniž by splnila podmínku vyplývající z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (nepodala odvolání proti usnesení obvodního soudu).
4. Na základě těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost ve vztahu ke stěžovateli podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ve vztahu ke stěžovatelce podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. května 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj