ECLI:CZ:US:2020:4.US.2023.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2023/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného Mgr. Ondřejem Zaorálkem, advokátem, sídlem kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, proti postupu Krajského soudu v Praze v řízení sp. zn. 1 T 8/2018, spočívajícím v nesprávném obsazení rozhodujícího senátu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví uvedeným postupem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") došlo k porušení stěžovatelových ústavních práv podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti se podává, že porušení svých základních práv stěžovatel spatřuje ve složení v předmětné věci rozhodujícího senátu, proti které vznáší námitky z důvodu zařazení jednoho z přísedících. Krajským soudem poskytnuté vysvětlení tohoto obsazení považuje stěžovatel za "zcela atypické" a neověřitelné ze spisu.
3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
5. Z výše uvedeného popisu je zřejmé, že dané trestní řízení nadále pokračuje. Uvedené námitky jsou přitom bezpochyby uplatnitelné jak v průběhu řízení před nalézacím soudem, který má povinnost se s nimi vypořádat, tak zejména při případném uplatnění opravných prostředků (odvolání, dovolání). Ústavní soud nemůže, při následování výše popsané zásady subsidiarity, postup krajského soudu přezkoumávat. Výjimku z této zásady dovodil pouze při aktivním zasahování do složení senátu instančně nadřízeným soudem (srov. např. nález ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 4091/18). K takové situaci však ani dle samotné ústavní stížnosti nedošlo.
6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by se mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, než předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj