ECLI:CZ:US:2020:4.US.2409.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2409/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky ze dne 11. května 2020 č. j. VS-76346/ČJ-2020-800232, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil podáním doručeným dne 17. 8. 2020. Následně byl dopisem, který mu byl doručen dne 21. 8. 2020, vyzván soudcem zpravodajem k odstranění vad podání, spočívajících v nesplnění požadavků podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Tyto vady spočívaly konkrétně v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem na základě plné moci podle §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a nepřiložil k návrhu kopii rozhodnutí o posledním opravném prostředku podle §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. K jejímu odstranění byla stěžovateli s ohledem na jeho situaci stanovena lhůta 40 dnů a byl současně poučen o následcích jejího nedodržení. Na žádost stěžovatele byla tato lhůta ještě prodloužena do 31. 10. 2020.
3. V této lhůtě stěžovatel přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 10. 2020 sdělil, že žádá, aby mu advokáta ustanovil Ústavní soud, neboť rozhodnutí České advokátní komory o jeho žádosti o určení advokáta je nesmyslné a Ústavní soud by měl v této věci sjednat nápravu.
4. Z přiloženého rozhodnutí předsedy České advokátní komory ze dne 29. 9. 2020 č. j. 10.01-000515/20-004 se podává, že advokát se stěžovateli pro řízení před Ústavním soudem neurčuje. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že stěžovatel podal žádost o určení advokáta opožděně, a to po uplynutí zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti. Stěžovatel rovněž blíže nespecifikoval rozhodnutí o posledním opravném prostředku jako podmínky pro přípustnost ústavní stížnosti.
5. Po zvážení výše uvedených okolností Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil požadavky, které na podání ústavní stížnosti zákon klade, zejména není řádně zastoupen a nesplnil požadavky, které na určení advokáta stanovuje Česká advokátní komora. Z uvedeného rozhodnutí přitom nevyplývá, že by tyto požadavky byly iracionální či jakkoliv obtížně splnitelné (specifikace či předložení napadeného rozhodnutí). Nadto je nutné dodat, že Ústavní soud nemůže stěžovateli advokáta ustanovit (ani určit), neboť stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen na základě speciální plné moci.
6. Toliko pro úplnost Ústavní soud připomíná, že k přezkumu zákonnosti kázeňských trestů, která zasahují do základních práv a svobod odsouzených, jsou příslušné správní soudy [viz nález ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 32/08 (N 204/58 SbNU 809; 341/2010 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V případě mírných kázeňských trestů, které bezprostředně nezasahují základní práva a svobody, jako je například důtka, se soudní ochrany sice okamžitě domáhat nelze, avšak soudní přezkum takového rozhodnutí je namístě v situaci, kdy se toto rozhodnutí bude negativně promítat do řízení o ochraně jeho ústavních práv, kupříkladu v řízení o podmíněném propuštění [viz usnesení ze dne 29. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 3688/14 (U 3/76 SbNU 941)]. Teprve soud v tomto řízení má za úkol určit, nakolik se uložená důtka projeví ve stěžovatelově právním postavení.
7. Vzhledem k tomu, že uvedené nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě (ale ani do dnešního dne) napraveny, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj