ECLI:CZ:US:2020:4.US.2484.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2484/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele F. P., zastoupeného JUDr. Karolinou Besser, advokátkou, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2020 č. j. 14 Co 113/2020-468 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. prosince 2019 č. j. 0 P 145/2015-440, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a 1. nezletilé A. P. a 2. C. P. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a též podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") ze dne 29. 3. 2016 č. j. 0 P 145/2015-245 byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla 1. vedlejší účastnice (dále též "nezletilá") svěřena do péče 2. vedlejší účastnice (dále též "matka). Otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé 40 000 Kč. Dále byl upraven styk otce s nezletilou, a to vždy po dobu čtrnácti dnů po sobě jdoucích během jarních a letních prázdnin. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 5. 2016.
3. K návrhu matky na zvýšení výživného a na změnu úpravy styku změnil obvodní soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ze dne 29. 3. 2016 č. j. 0 P 145/2015-245 tak, že otec je povinen přispívat počínaje od právní moci rozsudku na výživu nezletilé částku 50 000 Kč, z toho částku 45 000 Kč k rukám matky a částku 5 000 Kč měsíčně na spořící účet nezletilé, který otec nezletilé zřídí, a to vše do každého 10. dne v měsíci předem (výrok I). Dále změnil předmětný rozsudek obvodního soudu ve výroku o styku otce s nezletilou tak, že se styk otce s nezletilou neupravuje (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). V dané věci bylo zjištěno, že v době, kdy soud naposledy rozhodoval o výši výživného, bylo nezletilé 10 let, nezletilá byla svěřena do péče matky a bylo rozhodnuto o výživném ve výši 40 000 Kč měsíčně. Obvodní soud dospěl k závěru, že ve věci již pouhým plynutím času, tedy přibývajícím věkem, kdy ke dni rozhodnutí nezletilá dosáhla téměř 14 let věku, došlo již z tohoto důvodu k naplnění podmínky pro změnu poměrů. Dále obvodní soud při výměře výživného vycházel v roce 2016 z příjmu matky ve výši 14 300 Kč měsíčně čistého a z příjmu otce odpovídajícího výši cca 230 000 Kč měsíčně čistého. Matka pracuje jako OSVČ, její měsíční příjem je cca 100 000 Kč, žádný další příjem nemá. Otcův současný příjem přesahuje v přepočtu částku 365 800 Kč. U obou rodičů byly prokázány vyšší příjmy než v době původního rozhodování soudu v roce 2014, matka je vdaná, otec je ženatý, příjem manžela matky je přes 100 000 Kč čistého měsíčně, příjem manželky otce v současné době je 76 700 Kč v přepočtu. Jak otec, tak matka platí běžné náklady, tedy náklady na bydlení, otec je pracovně v Ománu, kde rovněž i bydlí. Otec má dále možnost používat nebo využívat benefity v zaměstnání jako je služební auto, životní, zdravotní pojištění, možnost cestování do České republiky apod. V řízení tedy bylo prokázáno, že u otce došlo k výraznému navýšení jeho měsíčních příjmů, otec do poslední doby nad výživné nezletilé nic nekupoval, a to přibližně od roku 2016. V poslední době došlo k výraznému navázání komunikace mezi otcem a nezletilou, nezletilá se s otcem domlouvá na trávení dovolené, trávení prázdnin společně s otcem, když naposledy v roce 2019 strávili s otcem deset dnů ve Španělsku, a dále se domluvili na dalších aktivitách jako např. dovolené s otcem v Anglii. Obvodní soud tedy po provedeném dokazování a po zhodnocení všech zjištěních skutečností dospěl k závěru, že je zde důvod pro navýšení výživného. Jde-li o úpravu styku otce s nezletilou, jeho dosavadní úprava v předcházejícím rozhodnutí nefungovala, v současné době si nezletilá přála a vyjádřila se sama k úpravě styku tak, že by se chtěla na tomto s otcem domlouvat, sama uvedla, že o tom nemusí být vydáno soudní rozhodnutí. Nyní s otcem komunikují, píšou si přes mobil každý den, tráví společně dovolené a tyto aktivity plánují spolu i do budoucna. Toto stanovisko nezletilé, aby styk nebyl upraven soudním rozhodnutím, podpořil i kolizní opatrovník. Obvodní soud proto výrok o úpravě styku otce s nezletilou změnil tak, že se styk do budoucna neupravuje.
4. K odvolání otce do výroku I rozsudku obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve výroku I změnil jen tak, že i částku 5 000 Kč je otec povinen platit k rukám matky do každého 10. dne v měsíci předem, jinak se v tomto výroku a ve výroku III potvrdil (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud shledal, že stanovená výše výživného odpovídá zákonným kritériím. Podpůrně vyšel z manuálu "Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti", který pro věk dítěte 10 až 14 let včetně stanoví procentuální rozmezí 15 až 19 z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče a konstatoval, že obvodním soudem stanovené zvýšené výživné nedosahuje ani výše stanovené při samé dolní hranici uvedeného rozpětí. Za této situace stanovené zvýšené výživné není podle městského soudu možné označit za neodpovídající zákonným kritériím, přičemž nelze zapomenout, že životní úroveň otce je navíc navyšována benefity poskytovanými mu jeho zaměstnavatelem. Změnu rozsudku obvodního soudu, že i částku 5 000 Kč je otec povinen platit k rukám matky městský soud odůvodnil tak, že v posuzované věci otec ve své výpovědi uvedl, že nezletilé účet založil, nicméně jeho existenci ničím nedoložil, a matka uvedla, že jí otec sdělil, že nezletilé účet nezaloží, neboť se zvýšeným výživným nesouhlasí. Za této situace tak městský soud dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro to, aby část výživného byla určena na tvorbu úspor nezletilé přímými platbami na její spořicí účet.
II.
Stěžovatelova argumentace
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti jednak uvádí, že s ohledem na to, že městský soud rozhodoval na jediném jednání, aniž by stěžovatele náležitě poučil o tom, že k uložení povinnosti hradit výživné na spořicí účet je nutno, aby otec doložil existenci tohoto účtu. Tím došlo nejen k porušení ústavně zaručeného práva otce na spravedlivý proces, ale rovněž základních pravidel občanského soudního řízení. Podle názoru stěžovatele pak obě napadená rozhodnutí postrádají základní logické odůvodnění jejich závěrů a oba soudy v podstatě stroze konstatují, že nutnost zvýšit výživné je dána již pouhým plynutím času, aniž by se blíže zabývaly skutečnostmi, které vyplynuty z provedeného dokazování. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že obvodní soud nepostupoval správně, když přistoupil ke zvýšení výživného i přesto, že z provedeného dokazování nevyplynulo navýšení potřeb nezletilé. Tento nesprávný závěr byl následně převzat městským soudem s pouhým konstatováním, že celé provedené dokazování bylo v podstatě nadbytečné, když není nutno zkoumat skutečné náklady nezletilé, ačkoliv stěžovatel v průběhu řízení opakovaně poukazoval na nesrovnalosti mezi tvrzeními a předkládanými důkazy, resp. absenci důkazů podporujících tvrzení matky. Městský soud pak navíc bez řádného poučení a výzvy rozhodl k tíži stěžovatele, který po celou dobu tvrdil, že nezletilá nemůže být reálně schopna požadované výživné spotřebovat a soud i přesto navýšil částku hrazenou k rukám matky o částku 5 000 Kč, která měla být hrazena na spořicí účet. Stěžovatel též zdůraznil, že v roce 2016 souhlasil s takto vysokým výživným z důvodu, že to byla jedna z podmínek matky a otec chtěl mít celé rozvodové řízení uzavřené co nejdříve, a pokud možno smírně.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Jde-li o proces interpretace a aplikace podústavního práva, ten bývá stižen tzv. kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí z hlediska práva na soudní ochranu neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, eventuálně který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [viz např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
10. Ústavní soud zastává rezervovaný postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech stanovení výživného a jeho výše. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí.
11. Rozhodnutí obecných soudů vychází z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o změně výše výživného, přičemž napadená rozhodnutí postihují podstatné právní aspekty sporů v případech nadstandardního výživného. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily, přičemž s ohledem na skutková zjištění lze dovodit takovou změnu poměrů oproti době posledního rozhodování, která umožňuje změnu dosud stanoveného výživného, když jde o zvýšení "pouze" o 10 000 Kč, což vzhledem k prokázaným výdělkům otce (sub 3) není žádná závratná částka. Závěry Ústavního soudu o nedůvodnosti tvrzeného neústavního postupu při rozhodování městského soudu platí i o rozhodnutí, že i částku 5 000 Kč je otec povinen platit k rukám matky. I na tomto závěru městského soudu (viz sub 4) neshledal Ústavní soud žádný neústavní exces, který by odůvodnil jeho případný kasační zásah. Ke sdělení otce, že "souhlasil s takto vysokým výživným z důvodu, že to byla jedna z podmínek matky", Ústavní soud konstatuje, že obecný soud je povinen důsledně zkoumat, zda nastala alespoň relativně trvalá změna poměrů od doby posledního rozhodování, která změnu (nadstandardně vysokého) dohodnutého výživného odůvodňuje. Nicméně mu již nepřísluší hodnotit, zda naposledy stanovené výživné na základě dohody rodičů bylo přiměřené, nýbrž to, zda nastala taková změna poměrů, která odůvodňuje změnu jeho výše (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 797/20). Přesně tak obecné soudy v posuzované věci postupovaly a dospěly (z ústavního hlediska) k udržitelným právním závěrům.
12. Závěrem lze ke skutkovým námitkám stěžovatele uvést, že se stěžovatel ve skutečnosti domáhá zejména opětovného revizního zhodnocení provedených důkazů jeho vlastním hodnocením, které je od závěrů obecných soudů odlišné. K takovému postupu však není Ústavní soud povolán, jelikož pro jeho činnost platí zásada minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů. Ústavní soud nadto však v posuzované věci žádný neústavní exces neshledal.
13. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně výše výživného. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
14. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu