ECLI:CZ:US:2020:4.US.3334.20.1
sp. zn. IV. ÚS 3334/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Václava Simmera, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. září 2020 č. j. 3 Cmo 20/2020-323 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. listopadu 2019 č. j. 33 Cm 349/97-299, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Rudolfa Maštálka, Ing. Aleny Chlopčíkové, a Vlasty Simmerové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 27. 11. 2020 Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost s tvrzením, že konkretizovanými rozhodnutími obecných soudů (příp. jejich výroky), působením advokáta JUDr. Vojtěcha Krupky, činností a nečinností České advokátní komory a České republiky - Ministerstva spravedlnosti v Praze, nesprávnými právními předpisy, umožňujícími neveřejné projednání věci a rozhodování jinou osobu, než je nezávislý soudce, průtahy ve věci a nečinností orgánů činných v trestním řízení, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práva a svobod, a navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená usnesení. Současně se stěžovatel domáhá přednostního projednání věci.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl, že ve věci vedené pod sp. zn. 33 Cm 349/97 bude na straně žalované pokračováno v řízení se stěžovatelem a s druhou a třetí vedlejší účastnicí. Podle krajského soudu jde o právní nástupce původního žalovaného, který zemřel (resp. o právní nástupce osob, o jejichž nástupnictví po původním žalovaném bylo dříve rozhodnuto). Proti usnesení krajského soudu podali stěžovatel a obě vedlejší účastnice odvolání, které Vrchní soud v Praze neshledal důvodným a usnesení krajského soudu napadeným usnesením potvrdil.
3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se v minulosti obrátil na Ústavní soud s několika desítkami ústavních stížností, které většinou trpěly stejnou vadou; v těchto případech byl na nedostatky upozorněn (zejména s připomenutím, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu, a s informací o postupu při obstarání advokáta prostřednictvím České advokátní komory) s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 533/16, sp. zn. III. ÚS 2565/17, sp. zn. IV. ÚS 936/18). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel si je vědom své povinnosti a oslovil Českou advokátní komoru s žádostí o určení zástupce, když předtím neuspěl se svojí žádostí u čtyř advokátů. Jak plyne z přiložené kopie žádosti, učinil tak až v závěru lhůty pro podání ústavní stížnosti.
7. Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2020
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj