ECLI:CZ:US:2020:4.US.3739.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3739/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele T. M., zastoupeného JUDr. Petrem Procházkou, advokátem, sídlem náměstí Svobody 77/12, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2019 č. j. 7 To 295/2019-1445 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 21. prosince 2018 č. j. 89 T 56/2017-1353, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozhodl, že soudce David Otevřel není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci sp. zn. 89 T 56/2017. Dle soudu nemohou pochybnosti o podjatosti soudce vyplývat toliko z jeho odlišných právních názorů a jím zvoleného procesního postupu.
3. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se plně ztotožnil se závěry městského soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti velmi obsáhle popisuje jednotlivé problematické úkony provedené zmíněným soudcem, z nichž dovozuje důvody pro jeho vyloučení ze stěžovatelovy trestní věci. Napadená usnesení tak dle stěžovatele porušují jeho ústavní právo na rozhodování nestranným soudem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Ústavní soud považuje zásadně za nepřípustnou ústavní stížnost, která směřuje proti usnesením obecných soudů, kterými je v trestním řízení rozhodováno o (ne)vyloučení soudce či jiné osoby. Taková vada řízení je zpravidla napravitelná ještě v samotném trestním řízení a dotčené osoby ji tak mohou uplatnit v rámci opravných prostředků (viz např. usnesení ze dne 23. 7. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1528/18, ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 1219/18 nebo ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. III. ÚS 76/18 a v nich uvedenou judikaturu; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Stěžovatelova situace je však odlišná, neboť ten již všechny opravné prostředky v rámci trestního řízení uplatnil a ústavní stížnost podal až po jejich vyřízení (proti způsobu jejich vyřízení pak směřuje jiná ústavní stížnost). Z formálního hlediska tedy Ústavní soud považoval ústavní stížnost za přípustnou, neboť formálně stěžovatel vyčerpal všechny prostředky, které měl k ochraně svých práv k dispozici (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti toliko obsáhle opakuje námitky, které již uplatnil v předchozí ústavní stížnosti a s kterými se Ústavní soud vypořádal v usnesení ze dne 21. 11. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2878/19, stejně jako obecné soudy v předcházejícím trestním řízení. Ústavní soud přitom v dané věci neshledal žádný důvod se odchýlit od svých dřívějších závěrů, dle nichž nedošlo k porušení stěžovatelových ústavních práv nevyloučením uvedeného soudce, neboť jak toto usnesení, tak rozhodnutí vydaná soudy v trestním řízení odpovídají ustálené judikatuře Ústavního soudu.
10. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu