ECLI:CZ:US:2020:4.US.3874.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3874/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele: A. B., zastoupeného Mgr. Evou Kičinkovou, advokátkou se sídlem v Tachově, Zámecká 2111, proti postupu Okresního soudu v Jihlavě ve věci vedené pod sp. zn. 10 T 18/2018, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Stěžovateli se přiznává náhrada nákladů právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti ve výši 6 800 Kč.
III. Okresní soud v Jihlavě je povinen zaplatit stěžovateli do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů řízení k rukám jeho zástupkyně 6 800 Kč.
Odůvodnění:
1. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že teprve dne 9. října 2019 se ze spisu v jiné své trestní věci (sp. zn. 9 T 169/2019 Okresního soudu v Tachově) dozvěděl, že jej Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") trestním příkazem sp. zn. 10 T 18/2018 ze dne 29. ledna 2019 uznal vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §25 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Stěžovatel po tomto zjištění podal v zákonné 15 denní lhůtě dne 22. října 2019 proti trestnímu příkazu odpor. Okresní soud o odporu nerozhodl, stěžovateli pouze sdělil, že byl podán opožděně; na následné sdělení obhájce stěžovatele již soud nereagoval.
2. Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem, aby rozhodl, že postup okresního soudu není správný, neboť trestní příkaz nebyl stěžovateli doručen, a nemohl proto nabýt právní moci.
3. Ústavní soud se výzvou ze dne 10. prosince 2019 obrátil na okresní soud se žádostí o zaslání předmětného spisu sp. zn. 10 T 18/2018. Dříve, než byl spis Ústavnímu soudu zaslán, vzal stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně svoji ústavní stížnost zpět. Důvodem byl postup okresního soudu, který usnesením č. j. 10 T 18/2018-128 ze dne 19. prosince 2019 zastavil trestní stíhání stěžovatele, neboť trest, který stěžovateli v této věci hrozil, "je zcela bez významu vedle trestu, který stěžovatele podle očekávání postihne" ve věci vedené u Okresního soudu v Tachově. Svůj výrok okresní soud odůvodnil tím, že trestní příkaz z 29. ledna 2019 nenabyl právní moci, neboť proti němu stěžovatel podal včas odpor.
4. Společně se zpětvzetím ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, neboť důvodem ke zpětvzetí byl postup okresního soudu po podání ústavní stížnosti. Okresní soud zastavil trestní stíhání s odkazem na včas (dne 22. října 2019) podaný odpor, přestože podle opisu rejstříku trestů stěžovatele i z přípisu okresního soudu jeho obhájkyni č. j. 10 T 18/2018-107 ze dne 30. října 2019, měl trestní příkaz nabýt právní moci již dne 26. března 2019. Okresní soud v přípisu obhájkyni č. j. 10 T 18/2018-129 ze dne 3. ledna 2020 konstatuje, že zjistil porušení stěžovatelova práva na obhajobu, a proto trestní příkaz "znepravomocnil", odpor uznal jako včasný a trestní stíhání zastavil. Z uvedeného postupu okresního soudu stěžovatel dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti by byl úspěšný.
5. Stěžovatel uvádí, že je nemajetný, z důvodu vazebního stíhání přišel o zaměstnání, svůj jediný zdroj příjmů. Náklady právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem vyčíslil na 6 800 Kč.
6. Podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§29 a §30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. Podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledku řízení usnesením uložit některému z účastníků řízení, aby zcela nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení; podle odst. 5 téhož ustanovení se náklady rozumí i odměna za zastupování.
7. Z uvedených důvodu považuje senát požadavek stěžovatele na náhradu nákladů na právní zastoupení pro řízení před Ústavním soudem za oprávněný, je-li patrné, že teprve v důsledku podání ústavní stížnosti reagoval okresní soud na odpor stěžovatele proti trestnímu příkazu a sám konstatoval porušení práva na obhajobu; Ústavní soud proto přiznal proti okresnímu soudu stěžovateli náhradu nákladů právního zastoupení.
8. Podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se soud odebere k závěrečné poradě.
Tato situace nastala, a proto Ústavní soud řízení zastavil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu