ECLI:CZ:US:2020:4.US.4037.19.1
sp. zn. IV. ÚS 4037/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o návrhu na vyloučení soudce Pavla Rychetského z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele HABEAS CORPUS, spolek, sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9, zastoupeného JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem, sídlem Nádražní 344/23, Praha 5, takto:
Soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 4037/19.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal dne 31. 12. 2019 námitku podjatosti proti Pavlu Rychetskému jako členu - soudci zpravodaji IV. senátu rozhodujícího o jeho ústavní stížnosti, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 4037/19 a směřující proti usnesení Nejvyššího soudu (č. j. 21 Nd 365/2019-243), kterým bylo rozhodnuto o námitkách podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, uplatněných v jeho majetkovém sporu s Českou republikou - Ministerstvem financí. Stěžovatel svou námitku odůvodnil tvrzením, že žalovaná Česká republika - Ministerstvo financí uzavřela v roce 2011 dvě smlouvy o poskytování právní pomoci s advokátní kanceláří Rychetský, Hlaváček, Krampera a partneři, kterou Pavel Rychetský spoluzaložil v roce 1992, která nese jeho jméno a v níž má údajně vliv, pročež není možné, aby soudil věc, ve které je takto spojen s účastníkem řízení na protistraně.
2. Přípisem ze dne 7. 1. 2020 oznámil Pavel Rychetský předsedovi III. senátu, že má od roku 1998, tedy již po dobu 22 let, pozastaveno členství v České advokátní komoře a ačkoliv se subjektivně necítí být podjatý, nelze vyloučit, že s ohledem na to, že uvedená advokátní kancelář stále nese ve svém názvu i jeho příjmení, mohou být naplněny podmínky pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodování uvedené věci podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].
5. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
6. Funkce soudce Ústavního soudu má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném §4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, který stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na soudce Ústavního soudu jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
7. Za nastíněných podmínek není možné u soudce Ústavního soudu předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, které existovaly před výkonem jeho funkce. Samotná existence takového vztahu v minulosti není proto bez dalšího způsobilá založit u osoby soudce podjatost. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že jde o osobnost schopnou oddělit svůj předchozí profesní život od nynější činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům. Takový vztah Pavla Rychetského však uzavřením smluv o poskytování právní pomoci jmenovanou advokátní kanceláří protistraně stěžovatele z roku 2011 dán nebyl.
8. Na základě výše uvedeného proto III. senát Ústavního soudu, určený podle §10 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2020 pro rozhodnutí o vyloučení soudce IV. senátu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě neexistuje důvod podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Pavla Rychetského z projednání a rozhodování věci sp. zn. IV. ÚS 4037/19.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu