ECLI:CZ:US:2020:4.US.4157.19.1
sp. zn. IV. ÚS 4157/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně č. j. 58 Co 176/2019-892 ze dne 3. října 2019 a Okresního soudu v Kroměříži č. j. 0 Nc 11031/2016-759 ze dne 15. dubna 2019, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, a dále a) M. K., b) nezletilého D. V., c) T. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Nezletilý vedlejší účastník b), narozený v roce 2009 (dále jen "nezletilý" nebo "syn"), je synem stěžovatelky a vedlejšího účastníka c). Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži (dále jen "nalézací soud") byl k návrhu vedlejšího účastníka a) svěřen do jeho péče podle §953 občanského zákoníku a rodičům byla stanovena vyživovací povinnost k nezletilému. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelky výroky rozsudku nalézacího soudu týkající se péče o nezletilého potvrdil, změnil pouze výroky týkající se vyživovací povinnosti stěžovatelky, kterou svým rozsudkem zvýšil.
2. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 32 odst. 1 a odst. 4 Listiny, podle kterých jsou rodina a rodičovství pod ochranou zákona a péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; rovněž neměla být dodržena Úmluva o právech dítěte. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelky nemají oporu v provedeném dokazování, nebyly tedy dodrženy zásady spravedlivého procesu. Soudy excesivně vyložily §953 občanského zákoníku, neboť ve věci není splněna podmínka, že by žádný z rodičů nebyl schopen o dítě pečovat - stěžovatelka o syna neustále projevuje zájem a je schopna o něj pečovat, z její péče byl odebrán nezákonným způsobem. Důvodem ke svěření nezletilého do péče třetí osoby nemohou být podle ustálené judikatury ani slabší sociální podmínky na straně stěžovatelky a podle stěžovatelky jím nemohou být ani dočasné potíže nezletilého se školní docházkou. Dále stěžovatelka považuje za protiústavní absenci úpravy jejího styku s nezletilým.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
4. Jak stěžovatelka sama uvádí, Ústavní soud není další přezkumnou instancí; jeho přezkum se omezuje toliko na prověření, zda počínáním orgánu veřejné moci (zde soudem v soudním řízení) nebyla porušena základní práva jednotlivce. Rodině a rodičovství je Listinou skutečně zaručena ústavněprávní ochrana a primárně je preferována zdrženlivost veřejné moci ve vztahu k nutnosti zásahu do rodinného života - je-li zásah veřejné moci shledán nutným, pak je odloučení dítěte od rodiče krajním řešením. Vše je nicméně v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte nazíráno především optikou nejlepšího zájmu dítěte a dotčené zájmy rodiče a dítěte, jež mohou v konkrétní situaci stát ve vzájemném rozporu, je třeba citlivě vyvažovat.
5. Ústavní soud po seznámení s obsahem napadených rozhodnutí ze strany obecných soudů žádné pochybení (natož dosahující ústavněprávní roviny) neshledal. Obecné soudy se situací v rodině pečlivě zabývaly, výchovné předpoklady stěžovatelky opakovaně hodnotily, a nakonec shodně dospěly k závěru, že je v nejlepším zájmu nezletilého (a v souladu s jeho konstantním přáním, dle svědecké výpovědi odborníka autentickým a nikým neovlivněným) jeho svěření do péče vedlejšího účastníka a), bývalého manžela stěžovatelky, v jehož péči se nezletilý s přestávkami od malička nacházel a kterého považuje za svého otce - v jeho pěstounské péči se nacházejí i dvě polorodé sestry nezletilého, dcery stěžovatelky.
6. Napadená rozhodnutí jsou odůvodněna srozumitelně, logicky a podrobně, ani po této stránce jim není co vytknout. Nalézací soud hodnotil provedené důkazy adekvátně a podrobně vysvětlil, proč upřednostňuje zájem dítěte na stabilním, důvěryhodném a podnětném výchovném prostředí před rodičovskými právy stěžovatelky; vypořádal se i s námitkami stěžovatelky směřujícími k nepřípustnému znevýhodňování rodiče pro jeho nepříznivou sociální situaci (viz např. bod 35 rozsudku nalézacího soudu). Se závěrem nalézacího soudu stran péče o nezletilého se odvolací soud, který z jeho skutkových zjištění vyšel, plně ztotožnil a své úvahy rozvedl ještě podrobněji. Stěžovatelka ostatně odůvodnění napadených rozhodnutí zná, není nutné je zde znovu opakovat.
7. Ústavní soud se neztotožnil ani s tvrzením stěžovatelky, že závěry obecných soudů nemají oporu v provedeném dokazování. Ve skutečnosti stěžovatelka polemizuje se způsobem, jakým obecné soudy provedené důkazy vyhodnotily a předkládá vlastní náhled skutkového stavu věci - z pohledu Ústavního soudu však právě její náhled z provedeného dokazování nevyplývá.
8. Ústavní soud neshledává protiústavním stavem ani absenci úpravy styku stěžovatelky se synem soudním rozhodnutím. Stěžovatelka správně uvádí, že řízení o úpravě styku je podle §23 z. ř. s. řízením beznávrhovým, jež může soud dle své úvahy zahájit kdykoli, shledá-li k tomu potřebu. Obecné soudy dospěly k závěru, že v danou chvíli není nutno styk stěžovatelky s nezletilým upravovat soudním rozhodnutím, neboť vedlejší účastník a), v jehož péči se nezletilý nachází, jejich styku nebrání a Ústavní soud nespatřuje v jejich úvaze exces, který by odůvodňoval jeho zásah.
9. Závěrem Ústavní soud pro úplnost dodává, že opatrovnické řízení provází nezletilé dítě v případě potřeby až do doby jeho zletilosti - soud dohlíží na řádnou péči o nezletilého a jeho nejlepší zájem z moci úřední. Není proto vyloučeno, že v budoucnu nastane taková změna poměrů, jež odůvodní přehodnocení nynějších soudních rozhodnutí.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu